*4. září 1943
†31. ledna 2023

Velkou brankářskou postavou pardubického hokeje se proti své vůli stal Miroslav Lacký – gólman, který proslavil pardubický hokej na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jak se vlastně dostal do branky? Učil se na učilišti VŽKG. Protože byl menší postavy, hrál pravé křídlo. Až rok před nástupem na vojnu začal chytat. Před jedním utkáním dorostenecké ligy šel první brankář na svatbu a druhý onemocněl. Trenéři neměli náhradu, a tak to zkusili s Mirkem. A věřte nebo ne, už tam zůstal. Bylo to asi jeho štěstí, jak vždy sám říkal: „Zůstat útočníkem, tak bych nemohl hrát ani druhou ligu.“

Na vojně v Dukle Litoměřice začínal jako třetí brankář, až teprve druhým rokem si zachytal. Po příchodu do Pardubic skoro sezonu stál. Vítkovickým totiž dlouho trvalo, než ho uvolnili. V Pardubicích oblékal dres Tesly od sezony 1964/65 ve 339 utkáních, z toho 220 ligových. V roce 1972 odešel zpět na severní Moravu do Karviné, kde již zakotvil natrvalo.

Účastnil se dvou mistrovství světa, shodou okolností obou ve Stockholmu v letech 1969 a 1970. Byl miláčkem děvčat. Dostával mnoho dopisů. Způsobila to jeho veselá povaha. Byl také vášnivým sběratelem. Jeho koníčkem byly dýmky a fajfky. Skoro všechny nejdříve vyzkoušel, a pak teprve zařadil do své sbírky. Miroslava Lackého všichni znali pouze pod přezdívkou „Prcek“, kterou mu zařídil Jirka Dolana. Při nějaké příležitosti v kabině mu řekl: „Jsi malej jako prcek.“ A už mu to zůstalo. Dříve v Litoměřicích mu také říkali „Frigo“ nebo „Lace“ po otci, ale to se nechytlo.

Na ZOH 1968 v Grenoblu byl nominován jako brankářská jednička. Při tréninku si však zlomil záprstní kost na ruce a vidina účasti na olympiádě se rozplynula. Ke konci kariéry v Tesle se mu začal tlačit na záda talentovaný gólman Jiří Crha. Po nějaké době přišel Lacký za trenéry, aby Crhovi dávali víc příležitostí, protože má budoucnost teprve před sebou. Výkony a vystupováním to rozhodně nebyl „Prcek“!