*6. června 1950

Narodil se sice v Jaroměři, ale srdcem byl vždy Pardubák. V období 1967 až 1981 odehrál za Teslu 415 ligových zápasů a zaznamenal v nich 200 gólů. Celkem nastoupil v dresu Pardubic k 571 utkání. Bohatá byla i jeho reprezentační kariéra, během níž dal ve 160 zápasech 76 branek. Prvním velkým úspěchem bylo zlato z juniorského ME 1968. Stříbrnou medaili si přivezl ze ZOH 1976 v Innsbrucku. Stal se mistrem světa 1976 a 1977, stříbro získal v letech 1975, 1978 a 1979, bronz v roce 1973. Hrál finále Kanadského poháru 1976. Z domácí ligy má tři tituly – dva s Duklou Jihlava během vojny, jeden s Teslou.

Jeho předností byl účinný forčeking v útočném pásmu. Jako střední útočník dokázal uplatnit vtip a přesnou přihrávku. Ideálně stmelil „dvojčata“ Martince se Šťastným na křídlech a společně vytvořili jednu z nejlepších útočných formací na světě. Z celé trojky však musel o své místo v dresu se lvíčkem nejdéle a nejúporněji bojovat.

Hodně lituje smůly na olympiádách. V Innsbrucku se jako jeden z prvních nakazil zrádnou chřipkou, která zdecimovala čs. tým. Dvěma brankami rozhodl dramatický duel s Finskem, ale v závěru turnaje mu docházely síly. Účast v Lake Placidu byla ovlivněna tím, že Martinec musel předčasně skončit kvůli zlomené ruce. zúčastnil v historicky prvního Kanadského poháru 1976 a nechybělo mnoho, aby právě on rozhodl utkání s Kanadou – jeho sólový únik ve 47. minutě skončil na tyči. Turnaj nedohrál, protože ho v prvním finále soupeř srazil krosčekem na led. Novák byl deset minut v bezvědomí a kromě otřesu mozku si odnesl i sedm zlomených žeber.

Po ukončení kariéry v Tesle začala jeho pouť kolem alpských vrcholků. Postupně hrál za HC Lausanne ve Švýcarsku (1982/83), Villard-de-Lans ve Francii (1983/84) a SG Cortina Doria v Itálii (1984/85). Začátkem devadesátých let pomáhal jako zkušený poradce v nově vznikajícím klubu HC Pardubice. Krátce také trénoval, ale rozhodl se dát přednost vlastnímu podnikání.