Redakce
Silnoproudař od modré
Kapitán prvních pardubických šampionů, obránce Jiří Andrt, mohl být stejně dobře špičkovým volejbalistou jako hokejistou. A své obranné kvality mohl během největší části své kariéry prezentovat i jinde než v Pardubicích. Ale osud ho nakonec do východočeského města v klíčovou chvíli zavál a on se tak mohl stát jednou z legend Dynama.
Deník Sport ho před dvěma lety zařadil dokonce do pardubické sestavy snů, do které mohli být vybráni všichni hráči už skoro stoleté pardubické hokejové historie. Jiří Andrt se zde objevil ve třetí obranné dvojici s Vladimírem Kobranovem a doprovázela hodoplněn charakteristika „pravý lídr a pracant, kterého v sestavě každý trenér chce mít“.
Do imaginární sestavy snů to ale mohl dotáhnout v mnoha klubech, ve kterých se buď objevil, nebo mohl objevit. Jde především o Chomutov, Brno, Liberec nebo Budějovice. On se ale v roce 1964 rozhodl tehdy pro Teslu, ve které následně strávil deset sezon.
To bylo ale třiadvacet let poté, co se narodil v Praze. „Do mých pěti let jsme bydleli na Vinohradech, v Lucemburské. Pak jsme se s rodiči přestěhovali do Chomutova, kam šel taťka za prací,“ popisuje důvod, proč se stal odchovancem chomutovského hokeje.
Prožíval klasické dětství tehdejší doby. S rodiči bydlel na kraji města u Kamencového jezera. A jak sám vzpomíná, na jezeře strávil prakticky celé dětství. A to jak v létě, tak v zimě. „Tam jsem se naučil bruslit, celou zimu jsme tam hrávali hokej. S plaváním už to bylo horší,“ usmívá se.
Kromě jezera měli hned za barákem volejbalové hřiště, které málem rozhodlo o tom, že se Jiří Andrt nezapsal do sportovní historie od ledové modré čáry, ale zpod vysoké sítě. Dlouhou dobu mu to totiž na volejbalových kurtech šlo ještě lépe než na hokejové ploše.
„Volejbal jsem do nějakých dvanácti třinácti let hrál lépe než hokej,“ prozrazuje s tím, že ještě v sedmnácti hrál volejbal v Chomutově na divizní úrovni. „Byla to doba, kdy většina hokejistů měla i letní sport, a já měl volejbal. Bylo to běžné,“ dodává.
Pro hokej ale začaly postupem času stále více mluvit pozvánky do nejrůznějších výběrů. Nejprve hrál za školu, poté za krajský výběr, až se dostal v Chomutově do mladšího dorostu. V něm se ale dlouho neohřál. Už v sedmnácti letech ho totiž povolali na soustředění chomutovského áčka, které se tehdy konalo v Opavě. V létě pak absolvoval další v Litvínově a u A-týmu už zůstal nadobro.
„Hned tři dny po soustředění v Litvínově jsme jeli na první přátelské utkání do Budějovic, kde jsem si zahrál, a už jsem v týmu zůstal stabilně. Od sedmnácti do devatenácti jsem tak hrál za chomutovské áčko,“ zařazuje časově svůj první kontakt s dospělým hokejem, který přišel velmi brzy. V týmu se potkal s řadou skvělých hráčů, mimo jiné s Josefem Klímou, jehož vnuci dnes hrají za Hradec.
Celý text naleznete ve 4. čísle Magazínu Dynamo.
Čtvrté číslo magazínu Dynamo seženete v našem oficiálním fanshopu, online ZDE, v knihkupectví Amipa v Přelouči a na novinových stáncích v OC Grand a Hlavním vlakovém nádraží v Pardubicích. Cena jednoho výtisku je 98 korun.