Redakce
Návrat je pro mě nový impuls, těší Zadinu. V čem se nejvíce posunul?
Po pěti úspěšných sezonách se vrátil zpět do Pardubic, tedy do klubu, kde s trénováním začínal. A v jednom trenérském týmu se opět sešel se svým parťákem Richardem Králem. Bývalý padesátiletý útočník Marek Zadina posbíral trenérské zkušenosti a nyní by je rád zužitkoval v Dynamu, s nímž věří v úspěch.
Jaké je to být po pěti letech zpět v Dynamu?
Všechno funguje, kluci přistupují stoprocentně k tréninku, mají výborný přístup, jsou poctiví sami k sobě. Samozřejmě po pěti letech, kdy jsem působil v Třinci, mám nějaké srovnání a uvidíme, jak se to bude ještě dále vyvíjet, jak to bude vypadat. Ale věřím, že Pardubice jsou na obrovském vzestupu a bude vše v pořádku.
Když jste řešil svou trenérskou budoucnost, byly pro vás Pardubice první volbou?
V listopadu nebo prosinci se to v Třinci nějak zamotalo, staly se tam určité věci. Sešlo se to úplně náhodou, když jsem byl v prosinci v Pardubicích, byli jsme s Ríšou Králem na pivu, povídali jsme si a vyplynulo i to, že by se mnou chtěl mít schůzku Ondra Heřman. Když jsem byl osloven Pardubicemi, tak jsem byl samozřejmě rád, protože vím, jak teď tým a organizace chce fungovat, na jakém je vzestupu, jaké má cíle, což je mi vlastní. A jsem rád, že jsem tady zase zpátky.
Dokázal byste porovnat, jaké to bylo v Pardubicích když jste odcházel a nyní?
U A týmu jsem byl jen chvíli, většinu času jsem dělal v mládeži. Když jsem začínal v Pardubicích trénovat, tak jsem prošel od žáků přes dorost a juniorku. A u A týmu jsme byli s Richardem krátkou dobu, asi čtyři nebo pět měsíců. Tým na tom nebyl úplně nejlépe, výsledky nebyly dobré, takže na nějaké porovnání bych se úplně neodvážil.
Návrat do Dynama je pro mě novým impulsem
Těšil jste se na znovuobnovení spolupráce s Richardem Králem?
S Ríšou se známe, hráli jsme spolu spoustu let v útoku. V Třinci jsme jsme zažili nejlepší hráčská léta. Nyní se potkáváme zase jako trenéři, myslím si, že to bude dobrá spolupráce. Víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Myslím, že i s Radimem to bude velmi dobrá spolupráce. Teď se postupně poznáváme, máme společný názor a náhled na hokej. I se shodujeme v hráčích, takže myslím, že to bude fungovat dobře. Jsem rád, že se s nimi zase můžu potkat a spolupracovat. Věřím, že nás to bude všechny bavit, budeme v práci šťastní, všechno se bude přenášet na led a spolu s tím budou přicházet i výsledky.
Máte již rozdělené role v trenérském týmu?
Zatím jsme se o tom vůbec nebavili, musíme si sednout a Radim nám musí určit, co po nás bude chtít a jak budeme všechno dělat. K tomu jsme se zatím ještě nedostali, samozřejmě že si sedneme a prokoušeme se k tomu během nějakého času. Nyní v letní přípravě dělá Radim pětačtyřicet minut zapracování a nějaké další věci, jinak tady máme kondičního trenéra Petra Mocka, který to má velmi dobře zvládnuté. I v minulých sezonách, když jsme proti Pardubicím hráli, tak byly velmi dobře připravené po fyzické stránce, bruslařsky. V tomhle si myslím, že žádný problém není.
Je pro vás výhodou, že jste se vrátil do známého prostředí? Navíc máte v Pardubicích rodinné zázemí.
Určitě. Jsou tu i lidé, s nimiž se znám už od staršího dorostu, například Dušan Salfický. Nešel jsem úplně do cizího prostředí. Byl jsem pět let v Třinci, což znamenalo hodně cestování. Většinou potom manželka jezdila za mnou, protože v sezoně jsem se domů už nikdy nedostal. Program je hodně zahuštěný a náročný, o to více v Třinci, odkud je to všude hodně daleko na výjezdy. Jsem rád, že jsem v Pardubicích, budu doma, nemusím nikam dojíždět. Zase je to nový impuls do mé trenérské práce, nové prostředí, noví hráči, nové výzvy. Samozřejmě jsou v Pardubicích výborní lidé, fanouškovská základna, což je takový nový impuls do nové práce.
Můžeme hrát o ty nejvyšší příčky
Od vašeho příchodu do Třince jste prožíval jen úspěšné roky. Nyní byste rád přenesl vítěznou vlnu do Pardubic, že?
Určitě. Tlak na výsledky byl v Třinci podobný, každý chtěl mít ten úspěch, medaili. Bylo to nastavené každým rokem, samozřejmě se to mohlo povést a nemuselo. Jak se to povedlo v Třinci, vlastně za posledních pět let čtyři medaile, tři zlaté a jedna stříbrná, jednou přerušení covidem, tak to je úplně skvělé a byl to extrém. Ale já věřím, že v Pardubicích je nyní tým, který má nejvyšší ambice, a my se toho tlaku samozřejmě nebojíme. Chceš furt vyhrávat, mít ty úspěchy. Proto tu práci děláme, proto kluci hrají hokej. Věřím, že když kluci budou dobře nastavení, poctiví sami k sobě, budou dělat svoji práci na sto procent. Budou dělat to, co po nich budeme chtít my trenéři, tak že síla toho týmu tady je a můžeme hrát o ty nejvyšší příčky.
Když se ohlédnete ze vaším působením v celku Ocelářů, v čem jste se nejvíce posunul?
Myslím si, že jsem se posunul hodně trenérsky. Jak v trenérské komunikaci, tak v přístupu k hráčům. Komunikace s hráči je největší základ. Musíte umět s hráči dobře komunikovat, přesvědčit je, že to, co po nich budeme chtít jako trenéři, to funguje a když to budou dělat, tak budou úspěšní. Samozřejmě poté vedení zápasu, mluvit během třetin k hráčům, vnímat hokej a připravovat se na soupeře. V těchto veškerých trenérských aspektech jsem se hodně posunul. Jsem rád, že jsem tu šanci dostal a takhle jsem se vyvinul. Že můžu doteď v Třinci a nyní v Pardubicích s těmi kluky pracovat a hlavně je posouvat dál, aby se zlepšovali, měli radost ze sportu, výsledků. A potom se to všechno přeneslo na led.
Z Třince s vámi přichází také David Musil. Řešili jste společně Dynamo ještě než byl váš přesun na východ Čech oznámen?
Nějak extra jsme se o tom nebavili. Já jsem věděl, že sem jde, ale David se soustředil na sezonu v Třinci a nechtěl se ničím jiným rozptylovat. Potom jsme si samozřejmě řekli, že jdeme do Pardubic a chceme z Třince přenést úspěchy, ten vítězný duch, poctivou práci a tyhle věci, bez kterých úspěch neuděláte. Aby se dal tým dohromady a kluci táhli za jeden provaz.
Po zisku třetího titulu s Třincem jste měl měsíc volna, jak jste ho trávil?
Když se dostanete až do finále a končíte až koncem dubna, tak je sezona hodně dlouhá a náročná. V play off je spousta práce, moc toho nenaspíte, protože zápasy jdou za sebou a je to velký tlak. Potřebujete si po sezoně odpočinout, myslím si, že měsíc volna je super. Nebyli jsme nikde u moře, to se budeme chystat až v červenci, ale byli jsme v Česku na horách, v jižních Čechách, na jižní Moravě. A samozřejmě také trávili čas se synem Filipem, jsem rád, že přijel zase po dlouhé době. Po sezoně se potkáváme, navštěvujeme se, je to další zpříjemnění léta.
