Redakce
Museli jsme si s Martincem a Šťastným pomáhat, vzpomíná legenda Jiří Novák
Sedmdesáté narozeniny oslavil začátkem června bývalý hráč pardubického Dynama Jiří Novák. Centr, který má na kontě dva tituly z mistrovství světa a tři tituly z Československé hokejové ligy. Pro klubový web mluvil nejen o chemii s Vladimírem Martincem a Bohuslavem Šťastným, ale také o podnikání či volném čase.
Jste neodmyslitelně spojený s Vladimírem Martincem a Bohuslavem Šťastným. Kde se tenkrát našla ta mimořádná chemie mezi vámi třemi?
Přišli jsme do prvního mužstva, když jsme byli hodně mladí. Tehdy se v Pardubicích měnila generace. Ze začátku jsem hrál se staršími hráči, ale nefungovalo to, tak jsem se chtěl vrátit do dorostu. Trenéra jsem požádal, že nechci s těmi starými hrát, že si s nimi nerozumím. A on mi nakonec řekl, že budeme hrát tři mladí pospolu a že si musíme pomáhat. Tak jsme to tak brali a shodou okolností a chemie nám to začalo fungovat. I když jsme v dorostu hráli každý v jiné lajně, a v podstatě jsme se nepotkávali. V prvním mužstvu nás složili, a najednou to vše začalo fungovat. Vlastně jsme ani nevěděli, jak je možný, že to tak jde.
Sedli jste si i mimo led?
Hráli jsme spolu do jednatřiceti let. Ani jednou jsme se nepohádali a ani jednou náš útok nebyl rozdělen. Neměli jsme spolu nikdy žádný konflikt, respektovali jsme se.
Když jste ukončil profesionální kariéru, tak jste se z této trojice trochu vyčlenil. Vladimír Martinec s Bohuslavem Šťastným zůstali u hokeje, zatímco vy jste se dal na podnikání…
V roce 1989 jsem byl ve Švýcarsku a živil se jako trenér. O tři roky později jsem se vrátil a řekl si, že to dělat nechci, že uzavírám hokejovou kariéru. Byl jsem dlouho v zahraničí a myslel jsem si, že jsem už vše zažil. Nechtěl jsem to dělat, tak jsem se dal na podnikání a jsem za to rád. Nelituji toho, jsem rád, že jsem ze sportu odešel a rozhodl se dělat úplně něco jiného.
Setkáváte se ještě dneska?
Jenom na hokeji. Už tolik ne, je nám dost roků, takže máme své zájmy. Já na hokej zase tolik nechodím. To mužstvo bylo tak žalostné, že jsem chodil jednou za čtrnáct dní. Fandil jsem, protože jsem patriot, ale byl to smutný pohled. Byl jsem z toho hodně zklamaný, ale věřím tomu, že se to všechno otočí a bude to fungovat. Město si to zaslouží, historie se nedá koupit a chodí tady deset tisíc lidí na zápasy, takže by byla škoda hrát druhou ligu a připravit region o historii.
Jak trávíte svůj volný čas?
Vzhledem k věku musím něco dělat. Mám rád golf, který mi připadá dobrý i ze zdravotního hlediska, takže třikrát týdně se snažím někde být. Nejsem žádný super hráč, ale mám golf rád. Sleduji ho v televizi, znám hráče. Prostě jsem mu přišel na chuť.