Redakce
Milan Klouček: Hokej je můj život
Třiadvacetiletý pardubický odchovanec je hokejový fanatik – kromě času stráveného na zimním stadionu ho sleduje i ve volném čase. V roce 2018 Milana Kloučka z 213. místa draftoval Nashville, zůstává však stále věrný Dynamu, s nímž by si přál dosáhnout úspěchu.
Dá se říct, že Milan Klouček rovná se hokej? Je to od mala vaše největší záliba, které se věnujete celé dny?
Zabírá to hodně času. Je pravda, že hokej je můj život a asi se to nikdy nezmění. Já ten sport hrozně miluji. A možná je to i někdy trochu špatně, že si od něho nedokážu pořádně odpočinout. Přítelkyně mi kolikrát říká, že už to trochu přeháním. Já i rád hokej sleduji, jak NHL, tak ostatní soutěže a gólmany celkově. Od malička to byla první volba, ještě jsem jako hodně malinký zkoušel fotbal, ale pak převážil hokej. U nás v rodině to tak máme celkově – taťka hrával hokej, byť ne úplně na profi úrovni, protože skončil, když byl v juniorce. Pardubice jsou hokejové město, fotbal tady nebyl na takové úrovni. Zvolili jsme hokej a mně se celkově líbil i kvůli tomu, jak jsme s taťkou chodili fandit na zimák, byla tady ta nejlepší atmosféra. Vždycky jsem si přál zažít tu atmosféru, stát na ledě, aby mě fanoušci podporovali. A to se mi splnilo.
Našel byste něco, co vás na hokeji baví nejvíce?
Asi nejvíc mě baví sdílená radost po utkání. Když se vyhraje, jak se se spoluhráči radujeme, to je skvělé. A proto bych si přál v Pardubicích zažít nějaký velký úspěch. To je jeden z mých největších snů. Když jsem byl malý, tak si pamatuji, že jsem se furt cpal do branky. Na kurzu bruslení jsem hlídal, abychom nedostali gól. I děda mi vždycky říkal, že na mě střílel v obýváku s vařečkou, stál jsem ve futrech. Koukal jsem u toho vždycky na hokej a hrál jsem si na brankáře, bavily mě jejich zákroky.
Jaké byly vaše hokejové začátky?
Začínal jsem samozřejmě v poli jako každý kluk, to jsme hráli minihokej. Pak se trenér ptal, kdo by to chtěl zkusit v brance, a já jsem se přihlásil. Mám jednu zajímavost: Když jsem byl asi ve 3. třídě, tak jsem na turnaji chytal jeden zápas za Spartu. Odehráli jsme zápas a pak přišel trenér do kabiny, že potřebují brankáře. Mám z toho dokonce i někde fotku nebo video, jak mám na sobě starý sparťanský dres Siemens. Vesměs všechny zážitky, co mám ze života, jsou spojené s hokejem. Například v hokejové třídě jsme prožili plno srandy. Rád na to vzpomínám a jsem rád, že jsem si vybral hokej. Myslím si, že to člověka naučí.
Dá se říct, že jste týmový hráč, a proto vás to tak táhne k hokeji?
Určitě. I třeba v dorostu či juniorce byla s kluky obrovská legrace. Rád na to vzpomínám, protože v áčku už je to přece jen trochu něco jiného, je větší tlak. Nyní to beru jako práci, která mě baví. Ale v mládežnických kategoriích to bylo odlišné – užili jsme si tam hodně srandy a jsem za to rád.
Prakticky celou kariéru jste strávil v Pardubicích, jsou tedy Pardubice městem, kam se vždy rád vracíte?
Jo, samozřejmě. Na Pardubice nedám dopustit, mám to tady hrozně rád, jsem zde od malička. Myslím si, že město je nádherné, i co jezdíme po dalších městech, tak mi přijde, že Pardubice jsou jedním z nejhezčích. Mám tu všechno: kamarády, rodinu, jsem tady spokojený. A je pravda, že když jsem byl někde déle, tak jsem se těšil zpět do Pardubic.
Co se vám na Pardubicích líbí nejvíce?
I kluci, když sem přijdou, si pochvalují, že tady jezdí hodně lidí na kole a jsou tady cyklostezky. Na kole se dá dostat fakt všude. A líbí se mi i to, že město není extra malé ani velké, takové střední. Je tady všechno pohromadě – zimák, hned naproti Třída míru a Zelená brána. Kdybych měl vypíchnout jedno konkrétní místo, tak to asi nemám. Samozřejmě také Kunětická hora, tam je to taky hezké. Je tu rovina, nemusí se jezdit někde do kopce. Moc se mi v Pardubicích líbí.
Dalo by se říct, že nejoblíbenějším místem v Pardubicích je pro vás zimák?
Ano, asi to tak bude. (smích)
Čemu dalšímu se rád věnujete ve volném čase?
Hodně rád poslouchám hudbu, je to součást mého života. Poslouchám, když jedu v autě na zimák, nebo při cestě na zápas v autobuse. Rád mám nasazená sluchátka, jsem velký fanoušek hudby. Nemám žádný oblíbený žánr, možná mám blízko k hiphopu nebo rapu, ale poslouchám i českou hudbu nebo taneční. Dá se říct, že poslouchám všechny žánry.
Máte tedy speciální playlisty, které si pouštíte například před zápasem nebo tréninkem?
Mám playlisty na Spotify, mám tam i zápasový, ale že bych si pouštěl každý zápas úplně stejné písničky, to ne. Vždycky si pustím náhodné přehrávání, mám tam zhruba šedesát skladeb.
Když jste tedy měl váš playlist na rozbruslení, jaké to pro vás bylo?
No, prohráli jsme 0:1, takže to asi nebyl moc dobrý playlist. (usmívá se) Hudbu mám rád, a když jsou nějaké akce, tak se toho rád chopím.
Takže jste jedním z DJů kabiny?
Tady úplně ne, ještě jsem se k tomu úplně nedostal. Má to na starosti Blíma, a když tu nebyl, tak Frodlik. Vždycky jsem mu dával nějaké tipy na písničky, ale ještě jsem se toho úplně nechopil. Kluci jsou hodně nároční a je těžké se jim zavděčit, takže to DJům úplně nezávidím. Ale když jsme někde s kamarády nebo jedeme v autě, tak to ano.
Při každém domácím utkání vytváří playlist na rozbruslení jeden z vašich spoluhráčů, vnímáte to na ledě?
Určitě to vnímám. Je znát, když hraje něco pomalejšího, nebo když měl playlist Frodlik, tak to bylo hodně znát, to bylo strašné. (usmívá se) Ale když chytám, tak hudbu nevnímám, to se spíše blížím k tomu, abych byl stoprocentně soustředěný na zápas. Když jsem jako druhý gólman, tak je člověk trochu uvolněnější, je to trochu něco jiného, než kdybych šel do brány.
