Michal Mikeska nově trénuje i reprezentaci U16. Co říká na stav českého hokeje?

Jak jste se k novému angažmá dostal?
Nabídl mi ho Milan Razým, se kterým jsem loni působil u A-týmu. Volal mi, že dostal práci hlavního trenéra u reprezentace do šestnácti let a oslovil mě, abych mu dělal asistenta.

Jak si spolu rozumíte?
Máme podobný pohled na hokej. On má jako zkušenější trenér nadhled a já zase více analyzuji. Pracuji hodně s daty a počítačem, takže jej podporuji těmito technickými věcmi. A rozumíme si ohledně vnímání hry i skladby tréninků.

Jaký je tedy podle vás trend v dnešním hokeji?
Moderní hokej je především o pohybu a kontrole kotouče. Každý útočník i obránce musí být schopni dát do hry něco ze svých dovedností. Už jsem si dělal i analýzu z posledních utkání naší šestnáctky. Loni se toho moc nehrálo, takže šlo jen o jeden turnaj, na který jsem se mohl podívat. Viděl jsem mladé Rusy, Švédy i Finy a všechny tyto hokejové velmoci zmíněný trend jen potvrzují. Také jimi bych se chtěl inspirovat a předložit své nápady kolegům. Uvidíme, ve středu 14. července máme první hovor trenérského štábu.

A jaké máte s reprezentací U16 cíle do sezony?
Cíle máme jasné. Chceme, aby byl u hráčů vidět progres – silový, technický i individuální. Já sám měřím úspěch podle konfrontace s kvalitními soupeři. Takže chceme být produktivní a co nejméně prohrávat. Vítězná mentalita je velice důležitá.

Co vy osobně vnímáte jako největší výzvu práce u národního týmu?
Práce trenéra u reprezentačního výběru je přeci jen trochu odlišná od té na klubové úrovni. Navíc bychom měli mít k dispozici ty nejlepší hráče z celé republiky. Těším se na to moc, potkám nové lidi. A to asi i ze zahraničí, takže budu mít možnost s nimi probrat, čemu přikládají důraz zase oni. Sledovat trendy tak budu moci z jiné perspektivy než obvykle. Budu mít srovnání s tím, jak se trénuje ve světě, jaké mají jejich hráči dovednosti a fyzické parametry.

Máte nějakou vysněnou trenérskou pozici?
(směje se) Můj sen? To ani nemůžu říct, sny by vždy měly být co nejvyšší. Dostat se k mládežnické reprezentaci je skvělé, ale musím dokázat, že si pozici zasloužím, a že je moje práce přínosná. Všechny věci, které se tam naučím, bych chtěl následně využít v klubu.

O motivaci tedy máte postaráno i na klubové úrovni?
Přál bych si, abychom byli s každou sezonou o trochu lepší a nabízeli hráčům v Dynamu ještě kvalitnější servis. Souběžně s prací u reprezentace totiž pokračuji jako hlavní trenér dorostu. Hráče, se kterými budeme pracovat, tedy uvidím i v zápasech proti Pardubicím.

Jak vidíte budoucnost českého hokeje?
Probírá se to hodně často. Jde o takové vlny nálad, které závisí vždy na úspěchu v jednom čtvrtfinálovém utkání. Já osobně spíš budu vycházet z výsledků mládeže. Podle mých zkušeností za světem zaostáváme silově a takticky. Snažím se o změnu k lepšímu tady v Pardubicích a budu se snažit také u reprezentace do 16 let.

Práce s tak mladými hráči je pro to ideální příležitostí.
To jednoznačně. Navíc věřím, že se potkám i s trenéry z vyšších reprezentačních kategorií. Chtěl bych s nimi diskutovat právě o problémech českého hokeje. Abych sám zjišťoval, jestli jdu dobrou cestou. Výměna informací a vzájemné obohacení jsou v tomto směru hodně důležité.

Byl jste rozhodnutý už během aktivní kariéry, že chcete v budoucnu trénovat?
První trenérskou licenci C jsem si dělal, když mi bylo 25, v době, kdy jsem hrál v Pardubicích. Vyšší licenci B jsem si začal dělat hned po návratu z Ruska. Měl jsem myšlenku, že to prostě zkusím a uvidím. Nechtěl jsem ale po kariéře čekat, až budu mít dostudováno, a začal jsem už takhle brzy.

Myslíte, že vám zkušenosti z hráčské kariéry hodně pomáhají?
Máme hodně koučů, kteří hokej dříve nehráli. Někdo říká, že pokud nedosáhli určité hráčské úrovně, tak že nemůžou být trenéry. Já si to nemyslím. Díky své kariéře se sice umím lépe vžít do situací a poradit s jejich řešením. Jenže hokej se neustále vyvíjí a na změny je potřeba reagovat. Snažím se tedy sledovat různé webináře od trenérů NHL, inspiruji se a sleduji novinky ze světa. Sbírám informace, jakou mají taktiku, jaké dělají porady, jakou mají délku a intenzitu tréninků…

Přesto máte určitou výhodu, protože například přechodem do dospělého hokeje jste si sám prošel, a tak víte, co mladí hráči zažívají.
Ano, v to doufám. Je to ale především o tom, jak silný je přenos informací z trenéra na hráče. Je důležité, jak to sám hokejista vnímá a co si od trenéra vezme. Každý hráč má určité návyky, někteří se musí hodně změnit, aby mohli přejít do dospělého hokeje. Já se jim s tím snažím co nejvíce pomoct.