Matej Paulovič – posila od rivala

Jak vzpomíná na svou výměnu do Dynama z Hradce Králové a první náročnou sezonu v pardubickém dresu? Jak popisuje svou dosavadní kariéru a co nejraději dělá kromě hokeje? Vše se dozvíte v rozhovoru s Matejem Paulovičem v aktuálním čísle Magazínu Dynamo.

Do Dynama jste byl vyměněn v polovině ledna 2020 z Hradce Králové. Byl pro vás příchod od hradeckého rivala trochu pikantní?
Já jsem byl hlavně za ten trejd rád. Protože v Hradci jsem nehrál, a když jsem přišel do Pardubic, tak jsem alespoň hrál. Neberu to tak, že by to byli rivalové. Jasně, v zápase to jsou rivalové, ale já jsem byl za ten trejd rád a jsem rád, že jsem v Pardubicích.

Když jste poprvé přišel do pardubické kabiny, tak na toto konto neproběhly ani žádné vtípky?
Já jsem přišel v úterý a ve středu už se hrálo, takže možná ani nebyl čas. Ale časem tam už nějaké vtípky byly, ale jak říkám, opravdu jsem rád, že jsem tady.

Jak se vaše výměna za Oscara Eklunda seběhla?
Já už jsem se dříve ptal na trejd, ale v Hradci mi řekli, že mě nechtějí nikam vyměnit. A potom na moje narozeniny mi zavolal sportovní manažer Jaroslav Bednář, že mě vytrejdovali do Pardubic. A to bylo všechno. Takže já jsem to ani nevěděl a až potom mi to řekli.

Byl to pro vás tedy takový hezký narozeninový dárek?
Ano. Já jsem za to byl v tu chvíli opravdu rád a mám radost, že jsem tu, až doteď.

Jak náročný pro vás byl přelom roku? Do Dynama jste přišel na začátku ledna, přičemž předtím v Mountfieldu se vám příliš nedařilo a nehrál jste.
Od chvíle, kdy tam přišel nový trenér, jsem nedostával ani moc šanci hrát. Já chtěl jít pryč, ale nechtěli mě pustit. A potom, když jsem zjistil, že už můžu někam jít, tak jsem se nedíval na to, kam jdu. Ale byl jsem rád, že jsem hrál, dostal jsem tady šanci a že jsme se tehdy zachránili.

Přišel jste do mužstva, kde výsledky nebyly ideální. Byly pro vás začátky o to těžší?
Tam nejde o to, zda se dařilo či nedařilo. Ale tehdy jsme to prostě zachránili. Semkli jsme se nebo se to nějak zocelilo, že se neměnili hráči ani trenéři. Dalo se to celé do kupy, začaly se vyhrávat zápasy a o tom to je. Aby byl dobrý kolektiv a aby všechno fungovalo.

Jak vzpomínáte na závěr vaší první sezony v Pardubicích?
Určitě to bylo psychicky náročné vzhledem k tomu, že jsme do posledního zápasu hráli o to, zda budeme hrát baráž, nebo ne. Ale my jsme si prostě věřili. Po každém zápase, když bylo deset kol do konce, jsme sledovali, jak hráli ostatní. Chtěli jsme to zachránit, což se nám nakonec podařilo. Sice to bylo až v posledním zápase, ale jsme za to rádi.

S Dynamem jste nejprve zažil horší časy, nyní už bojujete o horní příčky…
Určitě jsem za to rád. My jsme v to i doufali, že s celou změnou, která tu nastala, se to nějak otočí. Nikdy se to nedá otočit z roku na rok, vždy je na to potřeba nějaká koncepce, aby se to vybudovalo, o což se nyní vedení snaží, a myslím, že se jim to zatím daří.

Máte již medaili z dvacítek, je tedy dalším cílem medaile v Pardubicích?
Myslím, že extraliga je nyní celkem vyrovnaná. Pět šest mužstev, možná i více, hraje o první příčky. Je to fakt vyrovnané, je to chybičkách a detailech, které je potřeba vyladit do play-off. Za medaili bych byl rád, ale musíme jít od zápasu k zápasu a jedině tak toho můžeme docílit.

Východní Čechy nabízí mimo jiné celou řadu možností na rybaření, což je vaše záliba.
To je hlavní věc, kterou tady dělám mimo hokej – chodím chytat ryby. Když přišel Frodlik, tak jsme se spolu bavili a začali společně chodit na ryby. Chodíme se ale spíš procházet k vodě než chytat ryby. (úsměv)

Chcete si přečíst celý rozhovor se slovenským útočníkem Matejem Paulovičem? Kupte si nové vydání magazínu Dynamo! K dostání v našem fanshopu v enteria areně nebo online ZDE.