Redakce
Hockey & chill. Camara s Robertsonem si užívají Česko naplno
V Kanadě se narodili s hokejkou v ruce, která je zavedla až do Pardubic. Jejich kariéry se vyvíjely různě, podobných vlastností u nich ale najdete spoustu. Anthony Camara i Dennis Robertson jsou chvílemi jako bratři, v jednom mužstvu se navíc potkávají už podruhé v kariéře.
Jak pardubičtí Kanaďané vzpomínají na svou hokejovou minulost a na to, proč jim nevyšla NHL. V jakých dalších sportech vynikají? Nebo byste rádi věděli něco o jejich dětství? A který z nich má rád české pivo? Na ledě možná působí dost drsně, když se ale Kanaďani uvolní, je o zábavu a zajímavé odpovědi postaráno. Vše se dozvíte v rozhovoru s nimi v aktuálním čísle Magazínu Dynamo.
Severoamerická kultura je poměrně blízká té evropské. I tak by mě ale zajímalo, v čem pro vás byl přechod do Evropy nejtěžší?
AC: Jedinou překážkou je jazyk. A teď nemyslím v kabině nebo na ledě, tam je všechno v pohodě. Ale třeba v obchodě nebo restauraci se stává, že někdo anglicky neumí. To je pro nás asi největší změna. Přitom kdyby tady každý mluvil anglicky, cítili bychom se úplně jak doma, v nějakém malém kanadském nebo americkém městě. Prostředí je totiž dost podobné.
DR: S jazykem to občas bývá složité, to je pro nás stoprocentně nejtěžší. Všechno ostatní jsou jen drobné rozdíly.
Rozumíte alespoň trochu česky?
DR: Nějaké základní fráze jsem se naučil, abych byl schopný poprosit nebo poděkovat. Umím i pár dalších jednoduchých slov, ale k tomu, abych si třeba dokázal objednat v restauraci, mě čeká ještě dlouhá cesta.
Jak jste na tom vy, Anthony?
AC: Dennis už se určitě naučil víc slovíček než já, mluvit česky mi bohužel moc nejde.
DR: Je potřeba říct, že pro cizince čeština fakt není jednoduchá. (směje se)
Anthony v Pardubicích hraje déle než rok, pomohl vám, Dennisi, alespoň se zabydlením, když už ne s češtinou?
DR: Jasně, během prvních dnů mě provedl městem a ukázal mi zajímavá místa. Takže třeba různé restaurace, důležitá místa v centru nebo vlakové nádraží. Pomohl mi hodně, díky tomu jsem se v Pardubicích dokázal lépe orientovat.
Pokud to zobecníme, chybí vám v Česku něco? Anthony, vy jste v jednom z rozhovorů pro magazín PUK zmiňoval, že se vám stýská po kanadském jídle.
AC: Takhle, já mám české jídlo rád. Myslel jsem to trochu jinak – pocházím z Toronta, tedy z velkoměsta, kde najdete mnoho různých druhů gastronomie. Takže jde spíš o šířku výběru. Jako Kanaďané jinak nemáme nějaká speciální jídla, snad kromě krocana na Vánoce a Den díkůvzdání. A k tomu jídlu tady bych chtěl ještě dodat, že každá země je jedinečná. Každá má svůj mix a trochu jinou kulturu, i kdybyste porovnávali jen Česko s Německem. A tahle rozdílnost a poznávání nového se mi líbí.
DR: Jo, s tím souhlasím. České jídlo si užívám a v Pardubicích se dá najít také hodně mezinárodních restaurací. Obecně nemyslím, že by nám tady něco chybělo.
Proč myslíte, že vám ten velký sen v podobě NHL nevyšel? (už v polovině otázky se smějí)
AC: Kdybych znal odpověď na tuhle otázku, tak bych vydělával daleko víc peněz, protože bych se mohl živit jako jasnovidec. (směje se)
Takže vůbec nevíte?
AC: Prostě jsme asi nebyli dost dobří, nikdy se nedozvíme, proč nás nahoru nevytáhli.
DR: Jde taky o to, být ve správný čas na správném místě.
AC: Asi jsme v důležitou chvíli neměli ty kvality, které zrovna byly potřeba. Je to složité, někteří kluci si sice v NHL zahráli, ale jen na pár zápasů. Je hodně těžké se tam udržet, takže musíte být opravdu dobří, musíte mít něco navíc oproti ostatním. V každém týmu je pár obrovsky talentovaných hokejistů, ale ti ostatní jsou především dříči, kteří si vše musí odpracovat a vybojovat.
Na druhou stranu pro úspěch jste udělali všechno, tak se asi není čím trápit, ne?
AC: Trochu lítosti ve vás určitě zůstane. Ale existují minimálně čtyři faktory, které hrají roli. Prvním z nich je načasování, druhým je pozice týmu v tabulce, třetím je platový strop a čtvrtým jsou jednocestné smlouvy. Takže máte hrozně moc proměnných, které ovlivňují rozhodnutí zodpovědných lidí. A aby se vám to povedlo, musí se vám všechno sejít.
Super, myslím, že jsme toho probrali opravdu hodně. Díky, že jste si udělali čas…
AC: Rádo se stalo. Ale dejte si záležet, ať v tom rozhovoru vypadáme dobře! (směje se)
DR: Ne že dáte do titulku, že jsme byli na NHL moc špatní. (směje se) To byla fakt těžká otázka, měl byste se zeptat i ostatních, docela by mě zajímalo, jak by odpověděli čeští kluci.
(kolem Kanaďanů prochází Ondřej Roman)
DR: Á, tady je Roman! Hej, Ondro, co na to říkáš? Proč ses nedostal do NHL? A jak se cítíš? (všichni se smějí)
Ondřej Roman: Já se cítím úplně v pohodě.
DR: Cítí se normálně… Přesně tak jsem měl taky odpovědět, bylo by to jednodušší. (směje se)
Chcete si přečíst celý rozhovor s kanadskou dvojicí Camara – Robertson? Kupte si nové vydání magazínu Dynamo! K dostání v našem fanshopu v enteria areně nebo online ZDE.
