Jan Hrabal
Sezona byla docela hektická. Nedalo se moc odpočívat
Vloni výraznou měrou pomohl vybojovat mistrovský titul pro HC Moeller Pardubice. V uplynulé sezoně se Janu Bulisovi dařilo i v dresu Montrealu Canadiens. Odchovanec pardubického hokeje poprvé ve své kariéře v NHL překonal hranici dvaceti vstřelených gólů za sezonu. Uplynulý ročník ale může hodnotit pozitivně: v Montrealu nesehrál špatný ročník, na reprezentačních akcích patřil k hráčům, na která sršela slova chvály. I tak ale cítí, že po pěti letech strávených v Montrealu potřebuje změnu. Proto bude minimálně rok oblékat dres Vancouveru Canucks.
„Velice. Nedalo se toho moc stíhat. Včetně olympiády tam nebyl prakticky žádný odpočinek a pak k tomu přibylo ještě mistrovství světa. Včetně play off to vyšlo přes sto zápasů… Nevím, zda to ještě takhle bude pokračovat, protože majitelé klubů NHL přemýšlejí o zrušení startu na olympiádě a Vancouver bude možná poslední. Když k tomu připočteme cestování, tak to bylo opravdu hodně náročné.“
Takže času na přípravu během sezony jste moc neměl…
„Člověk mezi zápasy jen odpočívá. Ke konci sezony už síly opravdu ubývají a je to hlavně o vůli a morálce.“
Získal jste stříbro na mistrovství světa a bronz na olympiádě. Které medaile si vážíte více?
„To byly pro mě první medaile při reprezentačních akcích. Olympiáda je jednou za čtyři roky a třeba se tam už nikdy nepodívám, takže této medaile si velice vážím. Na mistrovství je větší šance se dostat, protože se koná každoročně. Uvidíme, kde budu příští sezony hrát, na tom budou mé případné účasti také záviset. Výš bych tedy dal olympijskou medaili.“
Při vší únavě – neuvažoval jste po skončení sezony Montrealu o omluvení se ze světového šampionátu?
„Vím, že řada hráčů odmítla pozvánku. Únava po play off byla značná, ale už jsem několikrát řekl – pan Hadamczik mě vzal na olympiádu, což jsem nečekal. Tak jsem mu tímto chtěl poděkovat, že jsem přijel na mistrovství světa. Takový shon jsem ještě nikde nezažil – hráli jsme prakticky bezprostředně po našem příletu. Ale získali jsme stříbrnou medaili, což čekal málokdo. To je úspěch.“
Neměl jste problémy doma s manželkou, že jste odjel na světový šampionát?
„Právě, že naopak! Měli jsme sice hned po sezoně naplánovanou dovolenou, ale ona mě dokopala k tomu, že bych měl jet na mistrovství světa. Rozebírali jsme to spolu a spíše ona mě do Rigy tlačila.“
Kde jste vlastně byl na dovolené?
„Nakonec jsme jeli do Španělska na Mennorcu a tam jsem si týden pěkně odpočinul.“
Týden vám na odpočinek stačil?
„Chce to pořádně zregenerovat, například rameno, které mě na konci sezony hodně bolelo, a zmenšit zátěž v létě. Celkem týden jsem odpočíval a opravdu nic nedělal. Tělo to potřebuje.“
Co je vlastně těžší? Nechat odpočinout psychiku a nebo tělo?
„Člověk se vždycky snaží ze sebe vydat maximum, to je náročné na psychiku. Když se ale přiveze medaile, tak se psychika regeneruje lépe. Fyzická stránka je v tomhle těžší. Ta potřebuje čas… Měl jsem měsíc volno, to mi přijde ideální.“
Teď se ale už připravujete na novou sezonu. O vás je známo, že se nešetříte…
„Už si ubírám dávky. Chodíval jsem trénovat dvakrát i třikrát za den – dlouhé kolo, tělocvična a posilovna. Nakonec to vyjde až na šest hodin trénování. Roky mi přibývají, takže tomu musím přizpůsobit i letní přípravu. Můj bratranec Ondra, který mě trénuje, mi ale říká, že pokud chci hrát do pětatřiceti let, tak letní příprava musí k něčemu vypadat.“
Teď jste navíc přestoupil do nového klubu, podepsal jste jednoroční kontrakt ve Vancouveru, co rozhodovalo?
„Rozhodovalo se asi mezi sedmi klubu. Těch aspektů při rozhodování bylo víc. Vždy se zvažuje délka kontraktu, výše finanční nabídky, kvalita kádru a tentokrát vyhrál Vancouver."
V NHL už jméno máte. Pomohlo vám v jednání třeba i úspěšná účast na olympiádě nebo mistrovství světa?
„Nějak hodně mi to nepomohlo. Skauti sledují hlavně NHL, toto je něco extra.“