Redakce
Rozdíly mezi brankáři nedělám. Kluci se musí dostat do pohody, ví trenér Brázdil
Na pozici trenéra brankářů pardubického Dynama v neděli skončil po vzájemné dohodě Roman Višňák. Jeho místo nově zaujal František Brázdil, který má mnoholeté zkušenosti ze zámoří. Nejen o těch se nový kouč gólmanů rozpovídal pro klubový web.
Jak jste se k práci v Dynamu dostal?
Kvůli koronaviru jsem nemohl odcestovat z republiky do Ameriky, kde jsem působil devět let a bylo potřeba najít způsob, jak se trénování věnovat. Mám nějaké zkušenosti, které chci uplatnit. Vím, že klukům mohu pomoci, takže proto jsem se rozhodl zůstat u hokeje v Česku. Pan Višňák v klubu skončil a doporučil mě. Pak přišel telefon od vedení a rychle jsme se domluvili.
Jaká vás čeká práce? Na co se s trojicí Kantor – Klouček – Nečas zaměříte?
Kluky jsem sledoval už dříve. Potkal jsem se s nimi nezávazně, když se trénovalo v Polsku. Znám je z dřívějška. Pavla Kantora znám dlouho, byl v extralize, což mě neminulo. Milana Kloučka taky znám. Oba mají obrovský potenciál. Jsou to kluci, kteří tomu mohou hodně dát a je v nich mnohem více. Myslím si, že moje práce bude zapracovat na psychice. Je to pro brankáře ale i tým těžká situace. Musím ty kluky dostat do pohody. Když se člověk cítí dobře, hraje líp. Musíme si hokej užívat. Druhotně pak musíme samozřejmě pracovat na tom, aby ti kluci byli připraveni na střely a technické věci.
Mohl byste shrnout svou devítiletou štaci v zámoří? Co vám to dalo?
Velice mi to pomohlo vidět hokej jinak. Je tam rychlejší, hraje se na menším kluzišti, takže zákonitě je tam na všechno méně času. Střela může přijít z úhlu, ze kterého bychom to tady vůbec nečekali. Celkově byl ten hokej rychlejší. Začal jsem tam spolupracovat se Stevem Brierem z Toronta Maple Leafs, byl jsem součástí jeho prospect kempu. S ním jsem v kontaktu, hodně jsem od něho čerpal na začátku mé kariéry. Byl jsem v juniorské i v univerzitní soutěži, trénoval jsem děti. Je to úplně něco jiného, člověk musí reagovat na odlišné národnosti hráčů, což znamená úplně jinou mentalitu. Ta práce je tam úplně jiná, než jsem byl zvyklý. Oni vědí, že to dělají pro sebe a že na to stejné místo čeká dalších deset hráčů. V tomhle mi to hrozně otevřelo oči. Každý se o místo musí poprat a není čas na přešlapy.
Co vaše kariéra?
Hrál jsem do juniorů a potom jsem se zranil. Byl jsem v Liberci, odchytal jsem něco za dorost i v Jablonci a pak jsem se dostal do Sparty. Tam přišlo zranění třísel, po kterém jsem musel ukončit kariéru sportovce. Ale tím, že hokej mám rád, jsem u něj chtěl zůstat. Musel jsem se o to začít zajímat, bavilo mě to, takže jsem u hokeje zůstal tímto způsobem. Dodělal jsem si školu, obor psychologie, vzdělávání dospělých, takže jsem měl bakaláře a chyběl mi semestr na magisterský titul. Jelikož jsem už měl nabídku do zámoří, tak jsem se sebral a odjel, protože jsem chtěl zůstat u hokeje. Na druhou stranu mi ta psychologie velice pomáhá v práci s gólmany, protože minimálně 50 procent u brankáře tvoří nastavení hlavy.
Jak se dají brankáři po psychické stránce cvičit?
Důležité je se poznat. Sto lidí, sto názorů. Každý z nás je jiný. Někdo má rád situace, kdy je pod tlakem. Někdo naopak potřebuje mít kolem sebe klid. Některé situace se dají nasimulovat, ale je to o tom, aby se brankář cítil sebevědomě. Aby věděl, že mu věřím, on věří mně. Musí tam být podpora z obou stran, profesionální vztah a potom se to bude odvíjet dál a dál. V první řadě se musí kluci dostat do pohody a začít si to užívat. Samozřejmě, že když člověka něco baví, tak to jde líp a v uvozovkách samo.
V současné době je trendem neurčovat jedničku, ale brankáře střídat. Jak to vidíte vy?
Vidím to stejně. Hokej se zdokonaluje každým rokem, jsou nové trendy. Je mnohem více technologií, než bylo dřív. Už nevidíme zápasy, kdy brankáři odchytali celou sezónu nebo 90 procent zápasů. To už dnes ani není možný. Hráči jsou rychlejší. Máme kamery, děláme rozbory. Dříve byli dva trenéři a možná trenér brankářů, ale teď jsou analytici a možností, jak se zdokonalovat, je mnohem více. Z mého pohledu jasná jednička není a myslím si, že je to dobře. Tým musí být připraven na všechno. Cokoliv se stane, musím mít jistotu, že mám kvalitní náhradu na stejné úrovni. To je ve finále věc, kterou já mám rád. Nerad dělám rozdíly mezi brankáři, oba by měli mít mentalitu jedničky, ale pokoru dvojky, aby pořád makali. To je hodně důležité. A je to hlavní důvod toho, proč se brankáři střídají. Je to vidět v NHL, gólmani se musí střídat. Už není fyzicky možné, aby osmdesát zápasů odchytal jeden brankář.