Pardubice jsou mým druhým domovem, tvrdí jasně Jakub Kindl

Připojil jste se v období letní přípravy k pardubickému týmu. Rád využíváte této možnosti?
„Určitě! Hrál jsem tu tři roky, pak jsem odešel do Kanady, ale jsem rád, že mne tu přivítali a že tu mohu trénovat.“

Takže vaše vztahy s Pardubicemi se i tímto oboustranně utužují?
„Vždycky sem jezdím rád, vždyť jsem tu hrával! Pardubice jsou mým druhým domovem, cítím se tu opravdu skvěle!“

Máte za sebou další sezonu v zámoří. Hrál jste v týmu Grand Rapids Griffins v American Hockey League. Jak jste spokojen s uplynulým ročníkem?
„Začátky byly pochopitelně těžké, přišel jsem tam jako mladý hráč z juniorské soutěže do mužů. Nedostával jsem tedy tolik prostoru, ale postupem času jsem si, řekl bych, vybudoval lepší pozici v týmu. Sice jsme se nedostali do play off, mužstvu se moc nedařilo, nebyly výsledky, které jsme čekali, přesto jsem docela spokojený. Koncem sezony si mě zavolal Detroit, abych šel do týmu jako náhradní obránce. I když se mi tolik nevedlo, tak jsem rád, že jsem mohl být nahoře v Detroitu.“

V tomto může být inspirativní případ Jiřího Hudlera, kterého si Detroit dlouho vychovával pro A tým…
„Nebylo by špatné, kdybych se takto do NHL podíval. Ale on je už někde jinde. Já jsem rád, že mohu být v nejlepším klubu na světě – nejlepší organizaci. To je stejné, jako kdybych hrál fotbal za FC Barcelona nebo Real Madrid. Tam je obrovská konkurence, věřím, že musím být trpělivý, podávat stabilně kvalitní výkony, pak se tam mohu dostat.“

Kacířsky řečeno: být draftovaným jiným klubem, tak byste si v NHL zahrál?
„Také jsem toto slyšel, ale na prvním místě jsou výsledky. A ty v minulé sezoně nebyly optimální, nebylo to takové, jako u mne bývávalo. Nemusí se dařit každou sezonu, věřím, že jsem si to horší vybral a s optimismem hledím do dalšího ročníku.“

Kdy byste měl odletět na kemp?
„Ten začíná 12. září, takže poletím tak 9. Ještě uvidím, kdy odletím.“

Do té doby budete trénovat částečně individuálně a částečně s Pardubicemi?
„S panem Sýkorou jsme se domluvili, že vždycky za ním přijdu. Spím tady kousek, budu tady zůstávat a my se dohodneme, se kterou partou půjdu na led. Takže jednou denně na bruslích a pak do posilovny.“

Nejste tady ze zámořských hráčů sám, s Pardubicemi trénuje i Petr Průcha…
„To je jen dobře! On už je dál než já. Pamatuji si, že když mi bylo nějakých čtrnáct let, tak jsme spolu hráli v lajně v juniorech. To bylo super. Ještě tam byl Petr Koukal. Pár kamarádů to doopravdy mám.“

Hodně mi pomáhá Jiří Fischer, který má na starosti mladé obránce v Detroitu

Vás brzy čeká další sezona v zámoří. Uvažujete, kdyby třeba váš posun směrem Detroit Red Wings nebyl takový, že byste se vrátil třeba na půl sezony do Česka?
„Také jsme se o tom s mými zástupci bavili. Neustále to zvažujeme, zda se vrátit, nebo být trpělivý a vydržet. Je mi jedenadvacet let, byl jsem draftovaný v prvním kole do Detroitu. Jsou tam někteří hráči, kteří byli za mnou, tak se už do NHL podívali a dostali šanci. Už nechci být jen za farmáře, ale uvidím, co se stane. Každopádně se o to porvu, každého snem je zahrát si v NHL.“

Takže je teoreticky možné, že bychom vás v průběhu následující sezony potkali v pardubickém dresu?
„To nevím. Jak jsem řekl – pojedu do kempu a uvidím. Tam se budu rvát.“

Máte třeba stanovený nějaký věkový limit, do kterého se chce takto prát o své místo v prvním mužstvu?
„Mám hlavně ještě smlouvu na dva roky, uvidím, co se bude dít. Hodně bude záležet na této sezoně, každý ročník je nesmírně důležitý.“

Dává vám případ Jiřího Hudlera naději, že v tomto se vyplatí být trpělivý?
„Přesně tak! On mi říká, ať jsem trpělivý. Hodně to řešíme i s Jiřím Fischerem, jenž pracuje pro organizaci, s ním pořád komunikuji, že musím makat, abych se zlepšoval. On za mnou jezdil v sezoně, rozebírali jsme spolu spoustu věcí, na čem mám máknout.“

Právě Jiří Fischer má v Detroitu na starosti talentované obránce, což u nás ne zcela znám. Je to dobrá věc?
„On je velká osobnost, vyhrál Stanley Cup a je velice chytrý i mimo led. Pomáhá mi se vším, třeba jak v posilovně, jak na ledě. První rok jsem byl sám, tam mi také pomohl stejně tak i v osobním životě.“

Fotografie: www.griffinshockey.com