Jan Hrabal
Zdeněk Ondřej maximálku nezvedá, na benč dával 170 kilogramů
Většina hokejistů bere letní přípravu jako nutnost v chystání se na novou sezonu. Najdete i světlé výjimky, kteří si tuto fázi každoročního hokejového života poměrně užívají. Útočník HC Moeller Pardubice Zdeněk Ondřej patří mezi ně. „Příprava je náročná pro každého, všichni si uvědomujeme, že k hokeji patří. Musíme se dobře nachystat, v sezoně z ní budeme vycházet,“ říká šestadvacetiletý důrazný útočník, který se připravuje na druhou sezonu v pardubickém hokejovém klubu. V té minulé se pardubickým fanouškům představil jako hotový nezmar, kterého nic nesrazí. Spíše naopak – on sráží ostatní.
Zdeňka Ondřeje zdobí opravdu velmi silové parametry: 180 centimetrů do výšky a hmotnost 95 kilogramů. Není divu, že když někoho čistě mázne na mantinel, tak to tuze bolí. Na síle a fyzičce si dává záležet. Nejen jeho paže jsou opravdu velice vybaveny pořádnou dávkou energie.
„Asi to mám v sobě,“ usmívá se. „Když jsem hrál dva roky v Americe, tak tam jsem to ještě rozvinul, protože silová hra je v zámoří základ. Oni produkují neustále fyzicky náročný hokej, proto potřebujete mít dobrý silový fond. Nemůžu si proto dovolit letní přípravu vypustit,“ pokračuje Zdeněk Ondřej, který působil za mořem v sezonách 2000/2001 a 2001/2002.
Zdeněk Ondřej si také rád zahraje fotbal.
Když zavítá do posilovny, kterou navštěvuje velice často, tak prý nemá nějaké oblíbené cvičení. „Všechno se snažím dělat naplno. Vždy doufám, že se mi to v sezoně vrátí,“ prohlašuje svědomitě.
Měřítkem jeho umění s činkami může být výkon na bench pressu. „V posledních letech maximálku nezvedám, protože je to nebezpečné. Když jsem byl mladší, tak jsem dával i 170 kilogramů,“ prozrazuje.
Na závodní cyklistiku by si netroufl
Nejen v posilovně se Zdeněk Ondřej cítí jako ryba ve vodě. Může i cyklistické výjezdy. Na soustředění v Luhačovicích si přicházel na své. „Můj otec závodil a svůj první závod jsem jel už ve svých šesti letech. Takže i k němu mám svůj vztah,“ usmívá se. „Kolo mi proto nevadí, ale nemám příliš rád běh.“
Právě cyklistické etapy byly důležitou náplní právě probíhajícího soustředění HC Moeller Pardubice v Luhačovicích. „Při rovinatých etapách se spíš držíme v pelotonu pohromadě a když je kopec, tak jede každý svým tempem. Nahoře se zase sjedeme dohromady, protože jezdíme v provozu a z kopců proto jedeme pohromadě, aby se nikomu nic nestalo,“ komentuje Zdeněk Ondřej cyklistické výjezdy v minulých dnech.
„Když etapa měří kolem dvou hodin, tak žádná krize moc nehrozí. Delší jsme moc nejezdili. Nečekaly nás proto čtyřhodinové výjezdy, jako cyklisty. Snažíme se jezdit hodně silově, ale to se právě nedá jet čtyři hodiny. Nesmíme také na kole zapomínat na pití a jídlo a naopak doufáme, že žádná krize nepřijde,“ pokračuje odchovanec jindřichohradeckého hokeje.
Cyklistika mu voní. Zdeněk Ondřej (zcela vpravo) dojíždí etapu mezi prvními.
Na kolech se sice cítí perfektně, ale na ostrou cyklistickou etapu by si dle svých slov netroufl. „My jezdíme kolem šedesáti kilometrů, ale cyklisté jezdí mnohem víc švihově a dokáží jet stále ve vysokém tempu. My to ale neumíme a síly by nám při delších etapách rychle ubývaly,“ tvrdí.
Největším cyklistickým podnikem na starém kontinentu je Tour de France. Letos se pojede od 7. do 29. července. Tedy v době dovolených… „Člověk si chce volno raději užít s rodinou, závody raději sleduji v televizi, protože je to fantastická podívaná. Kdo někdy jel na kole, tak si dokáže představit, jaké to je jet po dvě stě kilometrech šestnácti procentní stoupání a ještě finišovat,“ rozplývá se a zároveň zdůvodňuje, proč se nevydá sledovat toto prestižní sportovní klání naživo.
Už se těší na led
Dřívě fandíval Lanci Armstrongovi, jenž slavný etapový závod vyhrál sedmkrát, nebo také Miguelu Indurainovi, vítězi z let 1991 až 1995. „Od Armstronga jsem četl i knížku. Držím palce i Richardovi Faltusovi, který pochází z jižních Čech a jezdí v Německu. Byl jsem se i podívat na pár závodech, třeba na mistrovství republiky v Brně,“ povídá o svému zájmu o tento sport.
Podle Zdeňka Ondřeje nelze ale srovnávat přípravu hokejisty a cyklisty. „Ti jezdí denně třeba sto kilometrů. Proto jsem se možná na cyklistiku ani nedal, protože je to takový nepříjemný sport a velká dřina. Mě víc baví kolektivní sport. Když člověk udělá chybu na ledě, tak ji může napravit. Když udělá cyklista chybu v závodě, který se jede pět hodin, tak ji nenapraví,“ zamýšlí se.
Po náročném výšlapu si tělo zaslouží alespoň chvilku odpočinku.
Hokejisté HC Moeller Pardubice mají za sebou náročný pobyt v Luhačovicích, který byl vrcholem první etapy přípravy na nový soutěžní ročník. „Vtípky a srandičky nechybí, jsme dobrá parta, takže jsme si to odlehčili. Nikdo z toho nebyl otrávený, že bychom jen makali,“ směje se.
Ale jedním dechem dodává, že se už těší na led. „Na něj půjdeme ještě více nabuzeni!“ doplňuje zvýšeným hlasem závěrem Zdeněk Ondřej.