Jan Hrabal
VIDEO: Jsme jedna veliká rodina, je rád Brandon Maxwell
PARDUBICE — Původně přišel na zkoušku, pílí a poctivou prací se vypracoval v jednoho z nejlepších brankářů Tipsport extraligy. Brandon Maxwell se v Pardubicích dokonale zabydlel, zamiloval si český „Hockeytown“ spolu s věrnými fanoušky. „I kvůli nim jsem chtěl zde pokračovat,“ řekl čtyřiadvacetiletý strážce pardubické klece v obsáhlém videorozhovoru.
| Letošní extraligové statistiky Brandona Maxwella | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Zápasy | Minuty | Góly | Zásahy | Průměr | Úspěšost | Asistence |
| 35 | 2008 | 83 | 991 | 2,48 | 92,27 % | 3 |
Dynamo čeká náročný závěr sezony, do skončení základní části zbývá osm zápasů (čtyři doma a čtyři venku). „Uděláme všechno pro to, abychom postoupili do play off. Máme skvělého trenéra – pan Draisaitl je výborný učitel. Milujeme pod ním hrát. Všichni tady jsme jedna veliká rodina,“ vyprávěl Brandon Maxwell.
Budete působit v Pardubicích i v příštích dvou sezonách. Popište své pocity, že budete další dva roky v Dynamu…
„Jsem nadšený, že mohu chytat za toto města. Vím, jaké to tu je. Máme výborného trenéra, i on přispěl mému rozhodnutí zde zůstat. Stejně tak fanoušci – každý zápas je svou atmosférou jako utkání play off. Neumím ani vysvětlit, co pro mě tato podpora znamená. Užívám si každý zápas, máme skvělé hráče v týmu, všichni tvrdě pracujeme. Pro mě tohle všechno moc znamená… A samozřejmě také, že klub mě chtěl.“
Na twitter jste dokonce napsal, že vám fanoušci Dynama vzali vaše srdce…
„Myslím to tak, že od začátku sezony fanoušci chodí na naše zápasy a neuvěřitelně nás podporují. Když jsem vychytal čisté konto, jeden z našich příznivců mi daroval láhev vína, posléze jsem dostal arašídové máslo, které miluji. Tohle všechno pro mě moc znamená. Podpora je neskutečná, všechny nás žene dopředu. Jsme jedna veliká rodina.“
A vy jste jejím důležitým členem. Cítíte to také tak?
„To platí o každém členovi naší organizace. Každý má svůj díl na každé výhře. Je jedno, kdo má jakou pozici – každý je velmi důležitý. Každého potřebujeme k tomu, abychom byli úspěšní.“
Děkuji i mým spoluhráčům, že mi na začátku pomohli
Vraťme se do července, srpna, kdy jste přišel na zkoušku. Jaké byly vaše první pocity z nového angažmá?
„Hlavně bylo obrovské teplo, bylo nějakých 35 stupňů. Když jsem šel každý den z arény na hotel, tak jsem se velmi zpotil. Říkal jsem si, co se to děje. Od začátku jsem věděl, že Pardubice jsou skvělé místo, kde chci hrát. Plánoval jsem, že budu tvrdě pracovat v kempu, zlepšovat se, abych zde mohl být. Bral jsem to jako svůj první krok. Díky i mým spoluhráčům, když jsem chytal, že mi pomohli.“
Během podzimu jste se stal týmovou jedničkou. Jak důležité to je pro vás osobně?
„Víte, v týmovém sportu vám je jedno, jakou máte pozici. Důležité je tvrdě pracovat kdykoliv na ledě a vyhrávat, pak jste úspěšní. Každý musí hrát pro tým, pak máte šanci. Pro mě osobně chci být ještě lepší, protože vím, že umím být lepší. Každý den je pro mě šancí pracovat na sobě, abych byl ještě lepším brankářem.“
Nejen od fanoušků a trenérů máte obrovskou důvěru. Co to pro vás znamená?
„Jak jsem říkal – každý je důležitý členem týmu. Každý chce vyhrávat a být úspěšný. Já jen dělám svou práci…“
Rozehrávka holí je jen na mně
Pro mě jste brankářem číslo jedna v práci s holí v naší soutěži. Kde jste se naučil být třetím obráncem v poli, jak to občas na ledě vypadá?
„Když jsem byl malý, tak mi tatínek opakoval, že mám trénovat hru holí. Byl jsem dobrý ve střelbě, ale tatínek mi opakoval, ať v tom pokračuji, že takhle mohu pomoci týmu vstřelit branku. Někteří trenéři to sice neviděli rádi, ale snažím se rozehrávat. V mládí jsem se díval na Martyho Turca, on byl nejlepším v hraní s pukem. Díval jsem se na něj a snažil jsem se od něj učit. Důležitá je také souhra s obránci a útočníky, abych měl otevřený prostor pro nahrávku. Pak může být nápomocná týmu.“
Musíte více komunikovat se svými spoluhráči, zda budete přihrávat nalevo, nebo doprava?
„Oni mi říkají, co se děje, ale vždy to je moje rozhodnutí, co provedu. Pokud udělám chybu, je to můj omyl, pokud rozehraji správně, tak se to ode mě očekává – tak to má být. Já bych vlastně ani neměl věřit tomu, co slyším, protože stejně na mě může křičet i soupeř, abych mu nahrál. Pro mě je důležité pomáhat týmu svou rozehrávkou.“
Dynamo je bodově na jedenáctém, dvanáctém místě. Vy jste čtvrtý nejlepší v procentuální úspěšnosti zákroků. Co to pro vás znamená?
„Nejdůležitější je probojovat se do play off, aneb osobní statistiky opravdu nic neznamenají. My musíme vyhrávat za tři body, to je klíčové.“
Pardubice nyní ztrácí pět bodů na postup do předkola play off. Je středeční duel se Zlínem klíčový?
„Každý zápas je důležitý – je jedno, s kým hrajeme. Led pod námi musí praskat, musíme si dobře přihrávat, kvalitně střílet, je to spousta věcí, které nás dovedou k úspěchu. Každý zápas je o tři body, ať hrajeme s kýmkoliv.“
Miluji hrát zápasy pod vedením našeho trenéra
Na začátku rozhovoru jste mluvil o přínosu trenéra Petera Draisaitla. Jak pracuje s týmem, aby dosáhl na desítku?
„Pan Draisaitl je pan učitel. On nás učí hru jménem hokej, on je skvělý. Každý den máme video, probíráme úplně všechno, naše chyby i to, co se nám daří, abychom se poučili. Hodně se od něj učíme. Od nás očekává tvrdou práci, abychom hráli správně, to samé v zápase. On je ve všem přirozený, je skvělý! Měl jsem pouze jednoho tak kvalitního trenéra ve své kariéře – nyní vede New Jersey Devils a jmenuje se John Hynes. Pan Draisaitl je neskutečný, miluji stejně jako spoluhráči hrát pod jeho vedením.“
To all the @hcpce fans: Thanks for your congratulation tweets, but you guys stole my heart from game 1. It was an easy choice because of you
— Brandon Maxwell (@_bm31) 12. Únor 2016
Když se podaří Dynamu vyhrát zápas, připravíte si pro fanoušky show. Plánujete ji nějak, nebo je to spontánní?
„Já ani nevím, co dělám. Jsem nadšený z našich fanoušků, jak fandí. Když jsme začali vyhrávat více domácích utkání, začínal jsem být zmatený, co mám vlastně udělat. Nikdy nechci opakovat stejnou děkovačku, teda skok do brány je pro mě vlastní, takový můj podpis. Ale když se vracíme, tak se snažím vymyslet něco nového. Pokud mají fanoušci nápad, co mám udělat, ať mi jej napíší, rád jej splním.“
Nejznámější bylo vaše podzimní selfie s fanoušky na Jižní tribuně, ale velmi jste oslavoval výhru v poslední derby, kdy Dynamo otočilo duel s Mountfieldem HK a vyhrálo 3:2 ve vyprodané Tipsport areně…
„Musím říci, že to, jak náš tým hrál, na tom má podíl pan Draisaitl. Prohrávali jsme 1:2, drželi jsme se ale naší taktiky, neustále jsme do nich tlačili a tlačili… Nakonec jsme vstřelili góly a vyhráli zápas. Každý včetně fanoušků jsme věřili, že to dokážeme. Bylo nádherné užívat si pocity radosti, i fanoušci si je zasloužili. Fandili nám neskutečně, stáli za námi a všichni jsme po zápase byli šťastni vidět i je, jak se radují.“
Naši fanoušci nám dávají extra energii
Na twitteru jste velmi aktivní, reagujte na všechny zmínky od fanoušků. Jak důležitý je pro vás tento kontakt s příznivci Dynama?
„Snažím se odpovídat, jak to jde. Občas nestihnu napsat každému, tak se omlouvám. Komunikace s fanoušky je velmi důležitá, proto jsme také tady. Naši příznivci nám dávají extra energii, abychom byli lepší a vstřelili góly. Ocení každou střelu, zblokování kotouče, cokoliv… Chceme už jen kvůli nim zachránit tuhle sezonu, fanoušci si to zaslouží.“
Na podzim, když jsme si takto povídali naposledy, jste hovořil o tom, že jezdíte městskou hromadnou dopravou. Poznávají vás spolucestující a zdraví vás?
„Ne mnoho. Pár lidí mě poznalo, samozřejmě je rád pozdravím také. Já mám sluchátka a v nich nahlas hudbu. Občas nedávám pozor, když třeba jedu domů unavený po tréninku. V obchodu nebo ve městě mě lidé poznávají, hlavně tedy děti. Když se procházím po Dubině, kde bydlím, tak mě poprosí o fotografii, milerád vyhovím, vždy to potěší.“
A co čeština? Náš jazyk je velmi obtížný, pokoušíte se aspoň porozumět?
„Znám opravdu pouze základy. V šatně nebo ve městě, či restauraci tak nějak většinou rozumím tomu, co lidé říkají. Pro mě je důležité čtení, pak snáze odpozoruji slova. Když si jdu nakoupit potraviny, tak se vyznám a vím, co si kupuji. V restauraci si také objednám v češtině. Trošku umím francouzsky, ale ta je úplně podobně jako španělština jiná. Hrával jsem ve Švédsku, musím říci, že švédština je na porozumění snazší. Čeština je opravdu velmi obtížná, každému patří mé uznání.“
Vašimi sousedy na Dubině jsou Novákovi. Zajdete občas na návštěvu?
„Občas ano, vždy se pozdravíme. Byl jsem se podívat na trénink malého a je fantastický! Byl jsem překvapený, jak chytá. V jeho letech jsem nebyl tak dobrý jako on. Připomíná mi Jonathana Quicka, jsem jím unešený. Jednou bude hrát velký hokej.“
Zhruba před dvěma měsíci vás v Pardubicích navštívili maminka a tatínek. Co říkají na to, že tu pokračujete a přijedou opět?
„To byla první věc, o čem jsme mluvili. Že musí přijet zase. Určitě přijedou. Oni to tu milují, říkali mi, že na mně je vidět, jak tu jsem šťastný. Pardubice jsou skvělé město, dále to je odsud kousek do Prahy, chtějí se podívat i do Vídně. Doufám, že až přiletí příště, budeme hrát doma více zápasů.“