Zbyněk Kusý: Hrát v play off je ctí

Východočeši vloni hráli pouze soutěž o konečné 11.–14. místo před nejvěrnějšími diváky. Letos se mohou těšit na ostře sledované duely před plnými stadiony. Na soutěž s impresivním jménem: play off.

Zatímco vloni jste skončili na 12. místě po základní části, nyní se můžete radovat ze zisku 2. pozice. Čekal jste, že se tým může tolik zvednout?
„Hlavní je, že mužstvo neprošlo velkými změnami. Přišli jsme sice o dva významné hokejisty – Petra Sýkoru a Tomáše Rolinka, ale jejich místa zaujali hráči, kteří je byli schopni nahradit. V srpnu jsme říkali, že nemáme obavy o výkonnost mužstva. Se druhým místem jsme velmi příjemně překvapeni, ale nezapomínejme, že zajíci se počítají až po honu. Základní část je dlouhodobá, ale zcela jiná soutěž je play off.“

Vloni odešlo takřka padesát gólů právě ve dvojici Petr Sýkora – Tomáš Rolinek, přesto jste v základní části byli třetím nejproduktivnějším týmem…
„V této sezoně nás totiž zdobilo, co bylo charakteristické pro Pardubice: útočný hokej, velmi dobrý pohyb hráčů na ledě. V první a druhé části soutěže jsme vedli statistiku využívání přesilových her, což nastolilo pohodu u hráčů. Na tomto místě bych vyzvednul práci obou trenérů a styl hokej, který jsme produkovali.“

Do jaké míry má na výsledku v základní části podíl trenérská dvojice Václav Sýkora – Jiří Seidl?
„Václav s Jirkou přinesli do mužstva mnoho nových záležitostí, zapracovali do kolektivu asistentů člověka, který pracuje se zraněnými hráči, testuje hráče, tím je pan Svědík. V minulosti jsme možná trochu podcenili testování hráčů, nyní je u nás na absolutní špičce. Máme zpětnou kontrolu o hráčské trénovanosti. Nechci tím říci, že jsme je minule neměli. Trenéři ale dříve nebyli schopni tyto údaje využít k pozitivnímu rozvoji hráče, aby se nám nestávalo to, co se přihodilo stejnému týmu minulý rok.“

O to víc vás minulá sezona mrzí, že?
„Ano. Mužstvo bylo složené dobře, mělo svůj herní kredit a je veliká škoda, že jsme to nedokázali prodat. Bohužel věci okolo mužstva byly tak silné, že to nešlo zastavit.“

Letošní umístění vlastně podtrhuje důvody loňského neúspěchu …
„Tak to je! Přestože nás někteří fanoušci obvinili, že se akorát vymlouváme a že to jsou nesmysly, tak to je přesně ono! Dodnes si myslím, že mužstvo díky své připravenosti nebylo schopné konkurovat stejně kvalitním týmům. To je rozdíl dnes – jsme schopni otočit ztracený zápas a ve třetí třetině nepustit soupeře z pásma. Umíme plnohodnotně bodovat v zápasech, které jsou rozehrány špatně.“

Tým si dokázal poradit s odchody hráčů

Pardubice v sezoně prohrály nejvýše třikrát v řadě, naopak jste vyhráli čtyřikrát i pětkrát. Podíváme-li se na seznam zápasů, tak jste jen třikrát prohráli o více než tři branky. Svědčí to o vyrovnanosti výkonů?
„Tyto ukazatelé jsou důkazem o sebevědomí týmu. Hráči byli schopni díky atmosféře v mužstvu, která vyplývá z tréninkové jistoty jedince, že vždy má kam šáhnout v oblasti fyzického fondu. I když nás během sezony potkaly odchody, tak tým si s tím poradil sám. Do sestavy jsme aplikovali jakéhokoliv hráče, ten byl schopen v krátkém časovém režimu výkonnostně nahradit hokejistu, který tam byl. Podívejme se na útok Jan Starý – Petr Koukal – Jan Kolář. Tihle kluci dostali pořádnou šanci a chytli ji. Třeba příchod Tomáše Divíška byl vnímán některými lidmi diskutabilně a já říkám na rovinu: ‚Tomáši, ještěže tu jsi!‘. On je náš nejlepší hráč v bodování +/−, což je možná nejhodnotnější bodování. Získali jsme v něm hráče, který je schopen operovat v absolutním prostoru před brankou, kde padá nejvíce branek.“

Stačí vzpomenout na jeho vyrovnávací gól v poslední minutě prvního domácího utkání se Slavií Praha, že?
„A můžeme pokračovat. On je schopen rozhodnout zápas z brankové čáry, vyhrát důležitá buly. Tomáš ví, co se od něj čeká. Vedle něj se prostřídalo více hráčů, ale on si udržuje standardní výkonnost. Musím však říci, že trošičku handicapem pro něj mohl být dvouměsíční deficit trénovanosti, protože neodešel do Ruska o prázdninách. Ale to není jeho a naše vina, že se nemohl zcela optimálně připravit na sezonu.“

Není proto škoda, že tým nezůstal pohromadě? V průběhu sezony odešli Martin Štrbák, Peter Pucher, Jaroslav Koma… Neklesají tím ambice mužstva?
„To je prostě spekulace, který může a nemusí mít reálný základ. My jsme tři měsíce čekali, zda se výkonnost Martina dostane do námi požadovaných mezí, jemu jsme nabídli dlouholetý velmi zajímavý kontrakt. Čekali jsme od něj stejnou výkonnost. Přijde-li hráč s platem cizince, tak jsme čekali, že na něm budeme stavět celou obranu. Nevím, zda výkonnost byla až tak správná v rovnítku s platem. Nechci vinit hráče, Martin se tu choval ke klubu velmi slušně, nebyl s ním žádný problém. Vždy se choval jako profesionál. Ale v naši očích neměl jeho výkon rovnost ve financích, které u nás dostal. Možná jsme mohli ještě dva tři měsíce počkat, ale už jsme čekat nechtěli. Během přicházející světové krize jsme museli upřednostnit čísla a to je pokračující story i u Petera Puchera.“

A co Jaroslav Koma?
„Jemu jsme nabídli lukrativní smlouvu, ta mu garantovala minimálně milionový příjem ročně. Máme tu na klubu podepsané dokumenty agentem, s návrhy jsme tu seděli, nabídli jsme mu čtyřletý kontrakt s určitou jistotu s rozdělením na dvě plus dvě sezony. Oba tyto platy byly výjimečné v rámci pracovních vztahů v České republice. Na úrovni české extraligy odpovídaly standardu hráče v naší nejvyšší soutěži a počtu odehraných zápasů. Respektujeme, že odešel jinam, kde dostane více zaplaceno. Místo něj dostane šanci někdo jiný.“

Nejste tedy překvapen, že tým se s takovými odchody vyrovnal a naopak v tabulce stoupal tak, že na konci ligy hrál o vítězství v základní části?
„To vychází z předpokladů, které jsme normovali zhruba v květnu minulého roku. Už tehdy jsem byl klidný, věděl jsem, že tato místa zaujmou jiní. Měli jsme tu interní sázku s hlavním skautem Petrem Hemským, po jarních zápasech Jana Starého jsme mu hned nabídli dlouholetou smlouvu a vsadil jsem se, že dá dvacet gólů. A on jich dal pětadvacet. A jen díky nezkušenosti a věku, kdyby byl o rok v lize ohranější, tak by jich dal třicet. Netvrdím, že je za rok dá znova, ale už se nominoval do kategorie střelců. Honza velmi svědomitě trénuje, nevidím důvod, proč by v něm nemohl vyrůst velmi kvalitní extraligový hráč.“

A co ostatní?
„Občas musíte nahradit hráče mladším a řekněme s ne tak výrazným jménem. Jenže tenhle kluk svým nasazením a přístupem musí suplovat ostatní nedostatky, že nepoznáte rozdíl. A pak tito hráči hrají 25 minut za zápas a rostou. Trošku se tím dostáváme do situace v Kanadě, kde máme tři čtyři luxusní obránce, kteří patří ke špičce a ti to všechno odehrají. Když ho potřebuji, tak ho tam dám. Když bude potřeba, tak play off odehrajeme na čtyři beky, protože je to normální. Budeme jich mít osm, ale rozhodující momenty budou hrát čtyři, pět, nebo dva. Já nevím. Tomáš Kabele hraje sedm let pětatřicet minut za zápas a hraje všechny přesilovky. Řeší to někdo? Ne! A proto má pak mužstvo výsledky, že má hráče s obrovským sebevědomím, který řeší situace s velkým nadhledem.“

Druhé místo v základní části je nádherné

Umístění v základní části je pro HC Moeller Pardubice parádní, ale klíčové je play off. S čím bude klub spokojen ve vyřazovacích bojích?
„To jste mě dostal! Bráním se vyjádření soudů nad sezonou. Dva týdny před koncem ligy mě honili novináři a ptali se na Hokejovou ligu mistrů. My nechceme spekulovat, abychom na sebe nevytvořili tlak. My jsme celou sezonu nevytvářeli tlak, trenéři velmi prozíravě podobné otázky odstrkávali do pozadí a hráči dělali totéž. Je jednodušší nechat zodpovědnost prvních stránek na jiných mužstvech. To je jeden ze stavebních kamenů úspěchů. My byli nenápadní, neřešili jsme skandály v kabině.“

Hovořili jste jen o postupu do play off…
„Když u nás někdo mluví o titulu, tak to je na začátku sezony závazný závazek a pak, když se pár zápasů nepovede, tak se dozvíte, že jste arogantní a nafoukaní. Přitom jen formulujete cíle. Přece každý vyhrát! Jenže tohle u nás nefunguje. Tady řeknete, že chcete vyhrát a když nejste první o třicet bodů, tak jste za magory a machry. A to je chyba, shazuje to sebevědomí klubů a dalších. Když někdo řekne nahlas, že chce vyhrát a nepovede se mu to z důvodů, které jsou objektivní, tak naplňují rčení o potrefených husách. Pak jen zbytečně kalíme vodu.“

Počítali jste vlastně s tím, že tým má na výhru v základní části?
„My jsme to neplánovali. I v závěru ligy to trochu překvapilo i nás. Asi jsme se na to nepřipravili dostatečně v této sezoně, toto nepovažuji za průšvih. Druhé místo je nádherné, zajišťuje nám domácí prostředí pro čtvrtfinále. To je cenná devíza. A za to se sluší hráčům, trenérům a divákům, kteří nám fandili, poděkovat!“

Pardubice skončily po pěti letech první v domácích zápasech. Dá se na tom v ohledu na výhodu domácích utkání ve čtvrtfinále stavět pro play off?
„Když se podíváte na soupeře, které můžeme dostat, tak to jsou výborná mužstva, která mohla být v šestce. Nečeká nás nic jednoduchého, každý zápas začíná za stavu 0:0 a i vedení 3:0 v sérii není rozhodující. Opatrnosti není nikdy nazbyt. My jdeme do série s kýmkoliv s tím, že my i on máme stejnou šanci vyhrát i prohrát. Hráči určitě dělají vše pro postup, ale když se to nestane, tak se svět nezboří, protože je to jen sport. V minulých sezonách jsme byli za favority, letos tomu tak není. Mužstvo toto nemusí řešit a toto je jen dobře. Nás zdobí radost ze hry, pohyb, kombinace, hráči se hokejem dost baví. Těším se na play off, že odehrajeme dobré a úspěšné vyřazovací boje. Pokud to nevyjde, na nikoho se zlobit nebudu. Snad pobavíme diváky a já věřím, že naši skvělí fanoušci nás přijdou podpořit v tak nádherných počtech jako v základní části a nebudou na nás pískat, když se nám v první třetině nepovede rozehrávka přesilové hry.“

Co znamenají „dobré a úspěšné vyřazovací boje“, o kterých jste hovořil?
„To je play off, které se líbí fanouškům.“

Máme velmi slušnou brankářskou dvojici

Můžete narazit na Plzeň, Vítkovice nebo Liberec. Máte mezi těmito kluby řekněme oblíbenější variantu?
„Já si před léty přál tým do play off, dostali jsme ho a nikdy na to nezapomenu. Toto už nedělám, poučil jsem se dostatečně.“

Kdy to bylo?
„To je zbytečné říkat. To je informace jen pro mě.“

Ale asi to nedopadlo dobře…
„To máte pravdu! V žádném případě nestojím o to, aby se o tomto spekulovalo. Každý soupeř je velmi těžký, je jedno, jak se mužstvo jmenuje. Kvalifikace týmů do play off je průkazem kvality. Pro play off potřebujete nejméně tři atributy: zdravý kádr, velmi dobré výkony gólmanů, využití přesilovek a přesilových situací. Navíc tam je ještě hokejové štěstí – to máme tři a půl atributu, které potřebujeme. Budou-li funkční v rámci programu týmu na play off, tak to bude dobré.“

Jedna fanynka Plzně na diskuzní fórum internetových stránek HC Moeller Pardubice napsala, že právě Moeller považuje za horkého kandidáta na mistra ligy, protože má nejlepší brankářskou dvojici extraligy. Souhlasíte?
„Máme určitě velmi slušnou dvojici. Ján Lašák a Martin Růžička jsou velmi kvalitní. Podívejte se ale na ostatní týmy: Plzeň má tři vynikající gólmany – Jana Cháberu, Pavla Francouze a nezapomeňme na Romana Málka. Vítkovice mají Marka Pince, Jakuba Štěpánka a mladého Vošvrdu. Liberec má Leinonena, nezapomeňme na Milana Hniličku, kvalitní je i Michal Fikrt. Litvínov má vyrovnanou dvojici, totéž Karlovy Vary. Brankářů s puncem kvality tu je mnoho. Myslím si, že Plzeň a Sparta s Vítkovicemi a Libercem mají nejkvalitnější brankářský kádr.“

Všechna vaše slova mi přijdou velmi pokorná. Musím se přiznat, že na to jsem od pardubického klubu i vás nebyl zvyklý… To jste se tak poučili minulou sezonou?
„My i dříve mluvili stejně. Jen jsme si mysleli, že když řekneme, co si myslíme, a vyjádříme svůj cíl, že to tak lidé pochopí. Ale ve finále, když řeknete, že chcete něco vyhrát. Když se to nepovede, tak vám to každý omlátí o hubu. To je veliká nevýhoda hodnocení a predikcí. Odpovědi manažerů a hokejistů jsou většinou obecná klišé, která nic neřeknou. Ale já se lidem nedivím. Když někdo řekne, co si myslí, tak to za tři dny dostane jako facku s bahnem a další připomínky, jak je nepokorný a neslušný. To vidím jako veliké negativum. Je přitom férové říci, co si představuji a co očekávám. Jenže lidé jsou pak pranýřováni za věci, za které nemohou.“

Fanoušci si těší a play off si i váží. Je to stejné i u vás a klubu, že může hrát tak pěknou soutěž?
„Náš klub si ho vždy vážil. Každý hráč je rád, když může hrát play off a je to pro něj ctí. Je to vrchol sezony, hraje se o všechno – o titul, semifinále, Hokejovou ligu mistrů. To jsou sportovní mety, které hráči vyhledávají a proto je tam tolik adrenalinu. Proto hrajeme play off, tam jde o všechno. Když prohrajete v základní části, tak to můžete napravit v dalších zápasech, ale tady takovou možnost mít nemusíte, máte o jeden zápas méně. A to nemluvím o sedmých zápasech, které se hrají až do samotného rozhodnutí. Play off má jedinečnou atmosféru, je to nádherná soutěž. Rád bych pozval každého do ČEZ Areny, aby se mohl bavit touto nádherou. Ale nezapomeňme, že to je jen sport, soupeři mají kvalitu a je pro nás ctí se s nimi utkat. Ještě bych diváky poprosil, aby neházeli nesmysly na ledovou plochu, aby sprostě nenadávali soupeři i rozhodčím. Hokej je přece krásná zábava!“