Všude venku

Sedíme na zimním stadionu v Chrudimi v místním bufetu, před zápasem pardubického béčka, které čeká důležitý zápas o záchranu. Za zhruba tři hodiny porazí v důležitém utkání Přerov 6:4 a udělá další důležitý krok k udržení v Chance lize i pro další sezonu.

Postupem času a se zlepšujícími se výsledky si během premiérové sezony béčka nachází cestu na chrudimský stadion stále více lidí. Ať už místních, nebo těch z necelých 15 kilometrů vzdálených Pardubic, kteří celý život fandí Dynamu. A kteří díky nově vzniklému B-týmu musí od této sezony k domácím zápasům vyrazit za hranice města.

Pro Miloše, Ladislava a Petra to ale není nic neobvyklého. První bydlí v Chrasti, odkud je to do Chrudimi blíže než do Pardubic. A druzí dva v Záchlumí, respektive Ohnišově. Shodně zhruba padesát kilometrů severovýchodně od Pardubic. Dojíždět tak musí nejen na venkovní, ale i na domácí zápasy.

A že se najezdí! Během sezony chybí na utkáních A-týmu Dynama jen zcela výjimečně – v případě Ladislava Kašpara se pak bavíme o třech zápasech za posledních 17 let! Je přitom jedno, kde se hraje.

„Vynechat se nemůže nic. Každý zápas venku, každý zápas doma… Vždyť pro nás je vlastně výjezd, i když hrajeme doma,“ usmívá se 44letý Ladislav Kašpar, kterého doplňuje jeho o tři roky starší parťák Petr Bartoš: „Já to mám třeba i do toho Hradce asi o patnáct kilometrů blíž…“

Jejich absence jsou skutečně minimální. Kdyby se jednalo třeba o docházku do práce, patřili by rozhodně k nejoblíbenějším zaměstnancům, kteří by rok co rok dostávali ocenění za nejvíce odpracovaných hodin ze všech. Naprostým premiantem by pak byl právě ten s přezdívkou Kašpy.

„Kdyby nebylo covidu, kdy se na některé zápasy prostě ani dostat nešlo, tak mám letos desátou sezonu v kuse bez jediného vynechaného zápasu. Předtím jsem byl na operaci se žilami, tak jsem asi tři zápasy musel vynechat, ale před tím jsem měl zase šest sezon v kuse,“ chlubí se.

Neměl přitom myšlenky na to, že by na své milované Dynamo vyrazil i tehdy, hned po operaci? „Samozřejmě že jsem nad tím přemýšlel. Byl tam ale dvojzápas v Plzni a ve Varech, v Plzni to navíc dávali v televizi, a já si tak nakonec řekl, že to prostě nedám. V autě bych to asi tehdy neodseděl. Ale už za tři dny jsem šel do práce a venkovní zápasy jsem vynechal pouze tři.“

A jak jsou na tom Miloš s Petrem? „Od roku 2005 mám asi čtyři kompletní sezony, jinak jsem nešel pod šestnáct výjezdů za sezonu,“ rekapituluje Miloš Dušek svou fanouškovskou docházku a dodává, proč tu a tam vynechá: „Občas nebyl čas, také jsme měli malé děti… Někdy prostě jet není možné.“

„Já jsem proti nim žabař. Před covidem jsem měl jednu plnou sezonu, ale jinak jsem to měl, co se týče venkovních zápasů, většinou tak půl napůl. Ale na domácí zápasy chodím všechny, permanentky mám doma od roku 1998,“ přidává svou soukromou statistiku Petr Bartoš.

Ladislav Kašpar pak domácí utkání nevynechal od roku 2002. Tedy už přes 20 let! Pokud také nechápavě kroutíte hlavou, tak vás možná napadá, kolik podobné fanouškovství vlastně stojí. „To se nedá počítat a nesmí se na to myslet. Moje náklady jsou ale z velké většiny jen náklady na cestu, přičemž jezdím svým autem na plyn, a vstupenky. Jedu se podívat na hokej, ne jako někteří z autobusu, kteří, když dorazí na stadion, ani nevědí, čí jsou. Nechápu, proč pak na výjezd jedou, když z hokeje nemají vůbec nic,“ zamýšlí se Kašpar.

„Já to také nepočítám, to nemá cenu,“ mává rukou Miloš a Láďa na něj v dobrém rozpoložení navazuje: „Já také ne, ale je to určitě hezká letní dovolená. Pro celou rodinu.“

Stejně jako on jezdí svým autem na většinu domácích i venkovních zápasů Petr. Miloš pak v poslední době často využívá již zmíněný autobus s ostatními fanoušky. „Mrzí mě, že bydlíme tak daleko od sebe. Že nemůžeme jezdit spolu a nabírat se třeba cestou. Lidé z Pardubic mají v tomto výhodu, protože jak na domácí zápasy, tak na ty venkovní vyrážejí z jednoho místa,“ dodává Petr Bartoš.