28.10.2007
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Třinec byl efektivnější, smutně uznal po zápase Radovan Somík

Přestože se útočník HC Moeller Pardubice nezapsal do statistik dnešního utkání s Třincem nejtučnějším písmem, hrál několik hlavních rolí v nedělním dramatu v pardubické ČEZ Areně. Nejprve Radovan Somík asistoval u prvního gólu Pardubických, v závěru úvodní třetiny se radoval ze vstřelené branky, ale ta nebyla uznána pro postavení Libora Pivka v brankovišti. V samotném závěru při power play domácích měl na holi vyrovnání, kotouč mu ale přeskočil v klíčovém momentu hůl. „Na gól se dost nadřeme, vytvoříme si mnoho šancí, ale nedáváme branky lehce,“ smutně prohlásil po skončení utkání třicetiletý útočník.

Utkání s Třincem přinesl pro fanoušky pardubického spoustu vzrušivých momentů. Nakonec ale odcházelo téměř 9000 diváků smutných do svých domovů. Moeller inkasoval 5 branek ze 32 střel soupeře. Domácí vypálili 54 puků, z nich pouze 4 skončily gólem. Oceláři vyučili Moeller v efektivitě a hlavně chladnokrevnosti v zakončení.

„Nedaří se nám proměňovat šance. Soupeř byl daleko efektivnější,“ uznal Radovan Somík. „Třinec proměnil i přesilové hry, dokázal otočit zápas. Porazil nás v přesilovkách.“

Pro Pardubice přitom začal zápas parádně: po 189 sekundách se po Somíkově příhře radoval ze vstřelené branky obránce Jan Snopek. „Peter Pucher vystřelil, brankář vyrazil puk, já se ho snažil dorazit, ale on mi ušel, nakonec se dostal k Honzovi a ten dal gól. Má nahrávka nebyla úmyslná, spíše šlo o důraz před bránou,“ vrátil se k tomuto momentu pardubický útočník.

Pak dokázal Třinec otočit stav, ale Moeller stihl do první sirény vyrovnat zásluhou Petra Sýkory v čase 18:59. A ještě v poslední minutě se Radovan Somík radoval z branky na 3:2! Ta ale nebyla uznána. Těsně před tím, než puk po jeho střele přešel brankovou čáru, rozhodčí zapískal. Po fouknutí do píšťalky nezbylo arbitrovi nic jiného, než trefu neuznat jako gólovou.

Radovan Somík v utkání proti Třinci.

„Nemohu tuto situaci posoudit, já se soustředil, abych se ukázal Peterovi Pucherovi. ‚Peťo‘ vyjel zpoza brány, já pak vystřelil po jeho parádní přihrávce. Nevím, zda Libor v brankovišti byl nebo ne, těžko říci. Díval jsem se po puku,“ okomentoval tuto situaci, která pěkně namíchla ČEZ Arenu.

„Pískal asi těsně předtím, než puk přešel brankovou čáru. Těžko říci, zda Libor byl skutečně v brankovišti,“ pokračoval Radovan Somík. „Na kostku jsem se pak díval, byl tam jen závěr a v něm Libor v brankovišti nebyl. Co se stalo předtím, nevím, to musí vědět hlavní rozhodčí.“

Puk mi přeskočil hůl, litoval závěrečné šance ke srovnání

Každopádně tato situace okořenila dnešní utkání. „Byl to gól do šatny na 3:2, určitě by to zahrálo s psychikou soupeře. Nebylo to uznané, neřešme to. Musíme hrát dále,“ mávl nakonec rukou nad touto situací.

Zatímco ve většině zápasů odpíská rozhodčí jedno dvě postavení útočících hráčů v brankovišti, tak dnes jich bylo několikanásobně více. V některých případech (třeba když ve druhé třetině byl Tomáš Rolinek doslova natlačen do této výseče) ale sudí jasně pochybil. V jiných situacích ale pískal správně…

„Byla to i naše taktika se tlačit do brankoviště a hrát tam puky, zaclánět brankáři. Toto se pak píská, občas to člověk přežene a zajede až do brankoviště. To občas tak vyplyne. Určitě jsme se chtěli tlačit do brány,“ podotkl útočník HC Moeller Pardubice.

Radovan Somík byl jedním z hráčů, na které trenéři hodně vsázeli v závěrečných minutách při snaze dobýt alespoň bod. Po jednom ze soubojů zůstal ležet v rohu kluziště. „Tam mi někdo zapíchnul hůl do choulostivých momentů. Určitě to ale nebylo naschvál…“ řekl.

A pak ještě jeden moment: ve velké šanci v samotném konci promáchnul při velké šanci mezi kruhy. „Puk jsem vůbec neviděl, postavil jsem se před bránu, čekal jsem to. Puk vyletěl z chumlu, přeskočil mi hůl, ani jsem se nedotkl,“ dodal Radovan Somík.