30.06.2021
Redakce

Těším se na skvělé fanoušky, vzkazuje Adam Musil

Je mu 24 let, narodil se v Kanadě, ale zkušeností má na rozdávání. Vždyť Adam Musil si zahrál na mistrovství světa dospělých i juniorů, v AHL i Liberci. Nyní míří do Pardubic, a to s jedním hlavním cílem: „Postup do play-off nestačí, přicházím, abych vyhrával!“

Důvodů k jeho příchodu ale bylo více. Adam Musil jmenoval nové spoluhráče, týmové ambice i vášnivé fanoušky. A roli mohl hrát i slavný otec František. „Díky němu znám Pardubice už z mládí, jsou mi blízké. Moc se těším na život v nich,“ říká Adam, člen snad nejslavnější české hokejové rodiny.

Jak se zrodil váš přestup do Dynama?
Zavolal mi pan Dědek a já z něj měl ihned dobrý pocit. Bylo znát, jak moc je ambiciózní, což mě přesvědčilo sem jít.

Váš otec František Musil v Pardubicích vyrůstal. Jak jste s nimi spojen vy?
Dětství jsem prožil v Jihlavě, ale v Pardubicích bydlela babička. Bohužel už nežije, ale stále tady mám strejdu. Vždycky v létě jsem sem jezdil, takže Pardubice jsou mi blízké a těším se na život v nich. Protože i od kluků jsem slyšel, že je to super město.

Probíral jste přestup s tátou?
Mluvili jsme o tom hodně, nabídek bylo sice víc, ale Pardubice mě přesvědčily. Je to klub, kterému se v minulých letech nedařilo podle představ. Ale když vidím jejich ambice a to, čeho chtějí dosáhnout, tak chci být u toho. Věřím, že sezonu zvládneme a naplníme očekávání.

Bavil jste se už s trenéry?
Viděl jsem se s nimi, ale nějaká delší diskuse zatím neproběhla. Nicméně vím, že jdu do nového klubu, a musím se tu ukázat jako hráč i člověk. Nechci tedy po trenérech, aby mi něco slibovali. Nebylo by to fér vůči týmu, svojí pozici si musím vybojovat a zasloužit. Bude zkrátka záležet jen na mých výkonech.

Jak se znáte s novými spoluhráči?
Některé už znám, s Matějem Blümelem jsem hrál na mistrovství světa. Strávili jsme spolu hodně času a dost jsme si rozuměli. Lukáše Anděla, Ondru Válu, Davida Ciencialu a Honzu Košťálka už jsem poznal dříve. Nejdu úplně do neznáma, což je určitě výhoda.

Lákal vás právě Matěj Blümel do Dynama?
Ptal jsem se u něj na město i na klub. O Dynamu jsme si povídali hodně. Mates je výborný hráč a skvělý kluk, takže jsem rád, že teď mohu být ve stejném týmu jako on.

Jste připravený na pardubické fanoušky?
Ze zkušeností mohu říct, že jsou docela divocí (směje se). Vždy, když jsme tu hráli s Libercem, tak byl pardubický kotel výborný. Právě fanoušci jsou dalším důvodem, proč se těším na příští sezonu. Snad už si před nimi budeme moci zahrát. Pokud ano, věřím, že nás poženou k dobrým výsledkům.

Jaké to pro hokejistu bylo, hrát bez diváků?
Člověk si musel zvyknout. Všechny nás to mrzelo, jak hráče, tak vedení. Museli jsme to ale nějak přijmout. V Liberci jsme měli skvělou partu, žádné okolnosti nás nerozhodily. Byli jsme velmi silní jako tým, a přesně to vede k úspěchu.

Týmová soudržnost bude důležitá i nyní v Pardubicích. Co očekáváte od příští sezony?
Chci řešit jen to, co mohu ovlivnit. Tedy svou pracovní morálku a snahu, kterou dám do každého tréninku a zápasu. Když budu dělat každý den co nejvíce věcí správně, tak osobní výsledky přijdou. Tím pak mohu ovlivnit tým.

Hráči Dynama letos budou pod velkým drobnohledem. Nevadí vám to?
Všichni víme, jak ambiciózní člověk je Petr Dědek, a myslím, že by bylo fajn se mu odvděčit nějakými úspěchy. Je na nás na hráčích, abychom vždy odevzdali maximum. Sezona je nicméně dlouhá a je těžké předpovídat nějaké umístění. Ale myslím, že bychom měli mít jen ty nejvyšší. S tím týmem, co tu máme, určitě není dostačující jen postup do play-off. Já jsem přišel, abych vyhrával.

Máte v Pardubicích nějaká oblíbená místa?
Vždycky, když jsem jezdil za babičkou a dědou, tak jsem jezdil do Polabin a Rosic. Spíše jsem trávil čas s nimi a hezká místa tak objevuji až teď. Hledám si bydlení, uvidíme, kde se nakonec usadím. Ale nebude to dlouho trvat, určitě je z čeho vybírat.

Jak nyní vidíte svou hokejovou budoucnost?
Mým cílem byla vždy NHL, a to se nijak nezměnilo ani po návratu do Česka. I když se mi v Americe dva roky nedařilo podle představ, cítil jsem, že bojovat o šanci v zámoří bylo správné rozhodnutí. Hodně jsem se z toho ponaučil, stejně jako ze dvou let v Liberci. Věřím, že angažmá v Pardubicích mě zase posune ve více směrech. Aby se mi splnil sen, musím na sobě neustále pracovat a týmu se musí dařit, protože týmy NHL chtějí úspěšné hráče. Pokud uspějeme, hokejově to posune všechny z nás.

Stejně jako vaše předchozí působení v Severní Americe.
Samozřejmě, v Jihlavě jsem byl jen do svých 13 let, a pak jsem až do 22 působil v Kanadě a USA. Určitě to má něco do sebe, ale především bez rodiny bych nebyl tam, kde jsem. Taťka mě, bráchu i ségru vychovával tvrdě. Nikdy nám nedal nic zadarmo, ale všichni tři jsme za to vděční. S mamkou se totiž pro nás obětovali, čehož si moc vážím. Viděl jsem, jak pracují, jak reagují na různé situace. A to mě jako člověka obohatilo nejvíce.

Dá se tedy říct, že na přesun do zahraničí jste byl dobře připravený?
Za mořem to nebylo lehké, šel jsem tam hodně mladý a neuměl jsem vůbec anglicky. Už jen jazyk a nová kultura… Musel jsem si zvyknout úplně na všechno. V novém prostředí jsem ani neměl kamarády. Ale když se pak ohlédnete zpátky, vidíte na tom pozitivní věci. Posunulo mě to, jak z hokejového, tak i osobnostního hlediska. Jsem za tu zkušenost opravdu rád.

Jaký pak byl návrat do Česka?
Šel jsem do výborné organizace v Liberci, o které nemohu říct špatné slovo. Dva krásné roky, v prvním jsme vyhráli základní část, v tom druhém jsme se dostali až do finále, kde jsme bohužel neuspěli. Ale už jenom možnost být okolo hráčů, jako je Michal Birner nebo Láďa Šmíd, to bylo k nezaplacení. I díky nim mi Liberec hodně připomínal Ameriku, oba kluci si jí také prošli a mají obrovské množství zkušeností. Hodně jsem se od nich naučil. Jsem rád, že jsem s nimi mohl být, jsou to skvělí lidé.

Sám jste ve svých 24 letech někde na pomezí. Stále si ještě berete příklad ze starších, ale už jste také inspirací pro mladší. Jak to vnímáte vy sám?
Rodiče mě vždy vychovávali k tomu, abych byl dobrý kluk. Myslím, že mohu přinést pracovní morálku a být lídrem na ledě. Nejsem typ člověka, co by v kabině hodně kecal. Radši to ukazuji na ledě – to bude můj cíl.