13.01.2022
Redakce

Takhle nervózní jsem nebýval ani na mistrovství světa, přiznal Rolinek po vítězném brankářském debutu

Bývalý kapitán Dynama a současný manažer týmu Tomáš Rolinek si splnil dlouholetý sen a odchytal celý zápas v brankovišti. Jeho Třebechovice navíc porazily Opočno 6:2 a pardubická legenda si utkání nemohla vynachválit: „Byla to pecka! Všechno se sešlo, kluci podali výborný výkon a navíc jsme vyhráli.“ Kapitán posledních mistrů světa navíc vyloučil návrat do pole: „V poli už určitě nenastoupím, to už mám dávno uzavřené, ale v bráně bych chtěl pokračovat,“ svěřil se jednačtyřicetiletý borec v rozsáhlém rozhovoru.

Jak hodnotíte své první brankářské vítězství?
Byla to pecka! Všechno se sešlo, kluci podali výborný výkon a navíc jsme vyhráli. Je to pro mě splněný sen, proto jsem to všechno absolvoval. Před zápasem jsem byl nervózní a nevěděl jsem, co od toho čekat. Zápasy jsou přeci jen něco jiného než tréninky, ale jsem rád, že se to povedlo a splnil jsem si sen.

První zákrok jste si připsal až po pěti minutách, znervózňovalo vás to?
Je to samozřejmě nepříjemné, člověk tam stojí rozcvičený a je bez práce. Musím říct, že to gólmani mají v brance hrozně těžké. Já jsem se tam hrozně vařil, pořád jsem si díval na časomíru, která vůbec neubíhala. První zákrok přišel až za stavu 0:1, předtím jsem tam vyřešil jednu situaci špatně a dostali jsme z toho gól. Pak už to bylo naštěstí dobré.

Vaše vítězství 6:2 vypadá celkem jednoznačně, ale dlouho to byl vyrovnaný zápas...
Vždycky, když jsme vedli o dvě branky, tak jsem byl klidný, že i kdybych udělal nějakou chybu, tak pořád povedeme. Za stavu 5:2 už jsem věřil, že to zavřu a soupeř nevyrovná. Znovu musím pochválit obětavost kluků, hráli perfektně hlavně do obrany. Já jsem si je dirigoval, aby věděli, kde mají být a nešlo na mě moc střel. Něco jsem pochytal já a něco zblokovali oni, bylo to super.

Svůj brankářský debut jste chtěl udržet v tajnosti, což se nakonec nepovedlo. Nebyl jste o tom víc nervózní, nebál jste se, aby z toho nebyla ostuda?
Ano, přesně takhle jsem uvažoval. Chtěl jsem si v klidu splnit sen a nikdo o tom nemusel vědět. Bylo by to pro mě jednodušší. Takhle jsem věděl, že se přijde podívat hodně lidí a dorazila i rodina. Určitě jsem byl nervózní, protože každá chyba brankáře je gól. Taky jsem neměl žádnou zkušenost se zápasem v brankovišti, takže jsem vůbec nevěděl, jak zvládnu 60 minut. Ať už jsem hrál na mistrovství světa nebo v Rusku či v extralize, tak jsem nebýval nervózní, dneska jsem ale byl, protože to byla jiná role a nevěděl jsem, co od toho čekat.

Pozval jste na dnešní zápas víc příbuzných a kamarádů než na běžné extraligové utkání?
Myslím si, že ne. Většina kluků nemůže, ale rodinu jsme tu měl, ta mě podporuje celou kariéru a jsem rád, že opět přijela. Byl tu i můj osobní masér Martin Mandys. Jsem rád, že tu bylo tolik lidí a hlavně, že se to dneska povedlo.

Zmínil jste Martina Mandyse, jak moc vám dnes pomohl?
My jsme velcí kamarádi. Martin je obrovský srdcař pardubického hokeje, a když se dozvěděl o této příležitosti, tak hned říkal, že pojede se mnou. Podporoval mě celý den, byl to můj mentální kouč, neustále mi říkal, že to zvládnu a nevyhořím.

Nominaci na zápas jste se dozvěděl v pondělí, připravoval jste se od té doby nějak speciálně?
Připravit se příliš nešlo, bylo to hodně rychlé. V neděli večer jsem se dozvěděl, že by ta možnost byla. V pondělí jsme se už domluvili a hned jsem šel s kluky na led, protože jsem na tom přes Vánoce nestál. V úterý jsem byl tady na předzápasovém tréninku, který trval hodinu a čtvrt. Jarda Kudrna to trochu přetáhl a poprvé mě zavařil. A dneska už jsem šel do zápasu, měl jsem strach, ale zvládli jsme to.

Jak jste zvládnul zápas v brance po fyzické stránce?
Od první třetiny jsem byl strašně zavařený, o přestávce mě dokonce chytaly křeče. Zkrátka je to něco jiného. Brankář musí pořád sledovat puk a plácá sebou nahoru a dolů. Navíc nemám žádný brankářský styl. Snažil jsem se chytat agresivně, takže jsem neušetřil žádné síly a pořád jsem se díval na časomíru a tlačil čas. V momentě, kdy utkání skončilo, jsem byl sice zavařený, ale hlavně šťastný.

Váš velký kamarád a legenda Jarda Kudrna dal dnes dokonce vítězný gól, jak jste viděl jeho výkon?
Jarda nechodí pravidelně na led, dělá tady trenéra. Absolvoval stejně jako já jediný trénink, kde jsme se oba zavařili. Já ho mám strašně rád, zažili jsme spolu spoustu zápasů ať už v Rusku nebo v Pardubicích. Jsme kamarádi a hlavně díky němu jsem si mohl svůj sen splnit, byl to nápad jeho a lidí okolo třebechovického hokeje, takže jim patří velké díky.

Byla v týdnu nějaká odezva v pardubické kabině?
V úterý se to dostalo ven, takže mě ve středu hecovali. Byla to další věc, proč jsem ten zápas chtěl zvládnout, protože vím, že zítra můžu přijít do kabiny a nebudu v roli poraženého. Ten, kdo žije v kolektivním sportu, tak ví, že ty srandičky přichází. Jsem rád, že můžu zítra přijít do kabiny a dál pomáhat brankářům.

Jste poslední kapitán mistrů světa, neozval se vám někdo ze zlaté party?
Ozvali se mi hráči, se kterými jsem hrál v extralize. Někteří dokonce říkali, že jsem blázen. Ale zpětně jsem rád, že jsem do toho šel, protože jsem si splnil sen. Klukům jsem tady říkal, že když bude zase možnost, tak rád přijedu. Když přes zimu není fotbal, tak se tomu rád věnuju a alespoň netloustnu.

Nebyli z vás spoluhráči v kabině vyjukaní a jak to bylo se zápisným?
Kluci ze mě nebyli vyjukaní. Už jsem s nimi byl na třech trénincích. Samozřejmě jsem musel zápisné zaplatit. Navíc jsem za vítězný zápas vypsal nějaké prémie, takže se jim odvděčím. Znovu jim děkuju za to, že ten zápas odmakali a povedlo se vyhrát.

Je ve hře ještě nějaký zápas v bráně, nebo se vrátíte do pole?
V poli už určitě nenastoupím, to už mám dávno uzavřené. V bráně bych chtěl pokračovat, rád bych i nadále trénoval, ale v poli mě už určitě nikdo neuvidí.

Foto: Stanislav Souček