08.03.2017
Jan Hrabal

Petr Čáslava: Udělám všechno pro to, abych se letos vrátil

PARDUBICE — Na jednu stranu pokora a nadhled, na druhou obrovská vůle se ještě letos vrátit. Petr Čáslava poprvé promluvil po zranění, které utrpěl v polovině února během domácího utkání s Chomutovem. „Je to lepší den ode dne, týden po týdnu… Otoky opadávají, začínám normálně fungovat,“ říká obránce Dynama.

Extraligové statistiky Petra Čáslavy
Utkání Branky Nahrávky Body +/− Tr. minuty
574 39 104 143 +75 608

Své fotografie několik dní po těžkém střetu nechce zveřejňovat, fňukání mu je zkrátka cizí. Prostě se stalo… Nyní je v rehabilitačním procesu, aby se dal do kupy. Chce hrát a pomoci Dynamu v baráži. Samozřejmě pouze v případě, že to půjde, což pozná až při úplné tréninkové zátěží. Tak daleko se ale zatím svou urputnou vůlí ještě nedostal.

Jakými fázemi jste si musel projít?
„Měl jsem nějaké problémy, ale dostávám se z toho.“

Pamatujete si střet s Brettem Flemmingem?
„Nějaké fragmenty ano…“

Co se tedy stalo vteřinu po vteřině?
„Nahodil jsem puk, viděl jsem ho opravdu na poslední chvíli, podvědomě jsem se zapřel a najednou rána…“

… loktem?
„Nebudu to komentovat. Každý, ať si udělá úsudek sám.“

Dobře, Jan Platil v rozhovoru pro deník Sport prohlásil, že takové zranění nezpůsobí rameno…
„Řeknu to takhle: už to nechci hodnotit, stejně nic nezměním. Videa byla zveřejněna a každý si může udělat obrázek. Věc je ukončena, nemá cenu se v tom šťourat, není co řešit.“

Rozhodnutí je takové a já ho prostě beru. Nezměním ho, nechci se tím zabývat

Byl jste zvědavý, zda bude Brett Flemming disciplinárně potrestán?
„Ani moc ne, já měl hlavně starosti sám se sebou. Jen jsem prolétl zdůvodnění, pak mi někdo poslal odkaz na rozhovor s panem Holým, který se vyjádřil ke klubu i generálnímu manažerovi Dušanu Salfickému, víc jsem to neřešil…“

Zeptám se trochu jinak: překvapilo vás, že zákrok na vás nebyl disciplinárně postihnutý?
„Pan Holý nebo jeho komise takhle rozhodla a já to tak beru. Nezměním to a nechci se tím zabývat. Akorát bych se tím trápil a to nemá cenu.“

Dobře. Můžete si za to?
„K tomuhle se také nechci vyjadřovat. Ale nějaký podíl tam je. Nemusel jsem tam jezdit, nemusel dělal tohle…“

… nebo vůbec chodit do práce…
„Přesně tak.“

Brett Flemming se vám ozval?
„Psali jsme si v době, kdy jsem byl, tuším, v nemocnici. Pár zpráv jsme si vyměnili, proti němu nic nemám. Takový je sport – stane se. Dějou se i horší věci.“

Přilbu jste měl pevně upnutou k hlavě?
„Helma vylétla jako fotbalový míč, když ho někdo nakopne. Měl jsem ji určitě připevněnou.“

Jedním z následků byl otřes mozku…
„Na normální fungování už to jde, ale na zátěž to nevypadá. Ještě jsem pořádně netrénoval, nemohu posoudit. Teď jezdím hlavně na rehabilitace, jeden den je tak, druhý onak. Postupně se z toho dostávám.“

A co brnění z hlavy, když třeba cítíte silné světlo? Otřes mozku je silně nevyzpytatelný…
„Něco mám, něco ne. Já se o tom nechci takhle bavit. Chci, abych se z toho dostal a mohl týmu pomoci. Doufám, že nebudu mít následky jako Petr Průcha, který musel ukončit kariéru…“

Každý atak hlavy by měl být trestaný

Jak dlouho jste byl v nemocnici?
„Čtyři nebo pět dní. Pak jsem jel domů. Otřes mozku jsem měl už v Rusku, zhruba vím, co mě čeká.“

Máte speciální režim?
„To ne… Nevydržím třeba dlouho na hokeji, naposledy jsem byl třetinu a pak jsem jel domů. Některé věci mi vadí, ale není to extrémní, abych musel být někde zavřený.“

Možná hloupý dotaz: pomáhá vám jarní sluníčko?
„Musím říci, že to je docela pozitivní. Počasí je fajn!“

Pojďme zpět ke zmíněnému střetu. Co si obecně myslíte o zákrocích na hlavu?
„Hlavně si myslím, že jsou stanovena pravidla a ta by se měla dodržovat. Podle mého názoru, je jedno, čím je kdo trefený, zda ramenem nebo loktem, ale každý atak hlavy by měl být trestaný. Tohle bychom měli chtít vymýtit. V NHL každý takový střet směrem do hlavy je důsledně postihovaný. Hráč ví, když jede do souboje, jak může zvednout ruce… Kdybych jezdil s rukama nahoře, tak trefím každého, protože jsem vysoký.“

Za vysokou hůl je hráč také zodpovědný, ať je situace jakákoliv…
„Přesně tak to také myslím! Je to naprosto totožné, také se nekoumá úmysl.“

Co návrat? Je reálný?
„Pomalinku jsem začal s regenerací, tu beru jako trénink. Absolvuji různá stabilizační cvičení, zátěž je opravdu lehká. To beru jako začátek cesty k návratu.“

Máte v hlavě časovou metu?
„Doufám, že se dám do kupy, abych letos hrál. Chci mančaftu pomoci na ledě. Pokud to nepůjde, tak alespoň mimo něj. Naším jediným cílem je zachránit extraligu, klukům chci pomoci. Časově nedokážu nic odhadnout. Může se stát, že půjdu do stoprocentní zátěže a zjistím, že to ještě nejde. Nemohu tam jít jako nazdárek a být spíše škodný.“

Náš společný cíl je záchrana extraligy

Co říkáte na reakce fanoušků?
„Dostal jsem fotografii transparentu na Jižní tribuně, moc mě potěšila. Já věřím, že nám naši příznivci pomohou v tomto období, že budou stát při nás a pomohou nám udržet extraligu pro Pardubice. To je náš společný cíl.“

Dá se pochopit, že nechcete zveřejnit své fotografie několik dní po zmíněném střetu… Co na vás říkali vaši blízcí, když jste se vrátil domů?
„Co domů, když za mnou přišli do nemocnice… Malý syn mě nepoznal a bál se, radši stál u dveří, nevěděl, co má dělat. To bylo trochu smutné.“

Jak se o vás v Pardubické nemocnici starali?
„Byl jsem na chirurgické ambulanci, v nemocnici jsem měl výborný servis, děkuji za něj všem doktorům a sestřičkám. Na ambulanci se mě ujal pan primář Brož, ten si také zaslouží mé poděkování. Nyní jezdím do Lázní Bohdaneč na rehabilitaci, péče od všech lidí je výborná. Díky za ni!“

Co vlastně teď všechno děláte?
„Ráno jedu cvičit do Lázní Bohdaneč, tam to trvá hodinu, pak jezdím na laser kvůli jizvám a otokům v obličeji. Snažím se ukázat na stadionu, chodím si lehce zacvičit. Do toho musím chodit k zubaři, bude mi dělat nový chrup. Takže takové jsou mé současné dny.“

Z hokeje jsem na bolesti zvyklý

O kolik zubů jste přišel?
„Já už měl dříve zuby vyražené, horší je, že jsem měl čepy a ty jsou zlomené. Budou mi je muset vytahat a dát nové.“

Můžete se vlastně smát, když máte obličej sešitý?
„Občas ano, ale teď jsem zrovna nateklý, tak to moc nejde.“

Stejně to musela být strašná bolest, jak to tak všechno posloucháme…
„V nemocnici to ještě šlo, dávali mi léky. V noci to bylo nejhorší, přes den, když stojím, to ještě šlo. Přece jen z hokeje jsme zvyklí na bolesti.“

Co krk?
„No… Taky je pochroumaný. Hlava a krk jsou prostě nic moc.“

Co vám způsobilo větší těžkosti, střet, nebo pád hlavou na led?
„Já právě na led nespadl hlavou, ta mi neklinkla.“

Opravdu?
„Ono to tak vypadá, ale já si o led nedal. Všechny následky jsou ze střetu s Brettem Flemmingem.“

Jak jste na tom s jídlem?
„Teď už je to docela fajn, nalepím si protézu a mohu jíst.“

A předtím?
„V nemocnici to prakticky nešlo, navíc jsem měl překousnutý jazyk, ten mi zašívali. Čtyři nebo pět dní jsem nejedl.“

To nic moc teda…
„Už když jsme jeli do nemocnice, tak jsem věděl, co všechno mi zhruba je. Tři hodiny mě dávali do kupy, stehy mám vevnitř, v puse, v nose a kolem něj poté, co mi ho rovnali. Já už ho měl stejně posunutý, tak mi to vrátili, co to šlo. První ošetření proběhlo od našeho klubového lékaře na ošetřovně přímo v Tipsport areně. I jemu děkuji!“

Jaké máte plány pro příští dny?
„Na nich se nic moc nemění: rehabilitace a cvičení. Chci zjistit, co tělo vydrží. Pak uvidím, jak reálný je můj návrat.“

Jak často chodíte za svými spoluhráči do šatny? Povzbuzujete je?
„Vždycky nakouknu a jdu pryč. Nechci je moc otravovat, také mají dost starostí. Prohodím nějaký fórek a mažu pryč. Když jdou na led, tak nechci, aby mě moc vnímali.“

A co vtípky na vaši osobu?
„Hokejová kabina taková je. Ján Sýkora mi psal, že mi dá prášky na krásu, že on už je bere. To mě docela pobavilo!“