20.03.2008
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Musíme hrát jednoduše a plnit pokyny trenérů, říká Jan Semorád

PARDUBICE — Když dokončil kličku brankáři a zamířil s pukem do brány, vytryskl radostí jako gejzír. Pardubický útočník Jan Semorád v předvčerejším utkání s Vítkovicemi vsítil svůj první gól v extralize. Jeho branka srovnávala stav zápasu na 1:1. „Jsem hodně moc rád, že i my mladí jsme se dostali do tempa, že jsme pomohli týmu k vítězství. Za svůj první gól jsem nesmírně rád, navíc jsme vyhráli. Tuto náladu tento fakt jen umocňuje,“ nadšeně hlásí pardubický mladík, který se zúčastnil letošního mistrovství světa juniorů v Pardubicích a Liberci. Povedlo se mu to den před dvacátými narozeninami.

První gól Jana Semoráda v extralize
  • Martin Růžička rozehrává rychle kotouč, který zachytil, ihned jej posílá na levou stranu na půlku Radovanu Somíkovi. Ten jej obratně tečuje do útoku na rozjetého Jana Semoráda, který objíždí beka Vítkovic a rovněž brankáře Štěpánka a zasouvá kotouč do podél tyčky do branky.

Sebral jste si puk na památku?
„Tak to je jasné! Hned jsem si ho vzal.“

Abych se přiznal, tak takovou radost po gólu v této nadstavbě jsem u nikoho ještě neviděl…
Směje se. „My mladí jsme neskutečně rádi, když dáme nějaký gól. Navíc, když je to poprvé.“

Vy jste ale měl v předvčerejším utkání více šancí. Třeba ve třetí třetině jste puk v obrovské příležitosti tečoval jen do brankáře Štěpánka…
„Hraji s výbornými hráči. Jirka Cetkovský a Radovan Somík, to je fakt skvělé. S nimi si to člověk může perfektně nahrát, oni mi pomůžou v kritických situacích a dostávají mě do šancí. Díky nim jsem i dal gól, hraje se mi s nimi fakt výborně.“

Klička dokonána, první extraligová trefa Jana Semoráda je na světě.

To jsou stejná slova, jako měl Libor Pivko, jenž hrál s nimi, po posledním domácím zápase…
„Kluci jsou fakt skvěle sehraní. Jirka Cetkovský si umí perfektně podržet puku, hraje tělem a udělá spousty té černé práce. Radovan Somík je výborně rychlý. Svižně tak dostane kotouč do třetiny, hodí to ideálně na hokejku. Je pak jedno, kdo s nimi hraje. Je to fakt super.“

Právě od Radovana Somíka jste dostal puk ideálně do jízdy. A zakončení bylo fakt mazácké…
„Zpětně jsem se dozvěděl, že jsme jeli čtyři na jednoho, jel jsem, chtěl jsem obejít beka a dostal jsem se sám před brankáře. Už jsem jen udělal kličku a padlo to tam.“

Měl jste po zápase spíše radost z gólu, nebo smutek z toho, že jich nepadlo více? Šancí jste měl více…
„Určitě radost z branky! Nemohu toho chtít hodně, to je jasné. Jsem za gól rád, to bylo takové vyvrcholení hry. Musím říci, že se mi fakt hrálo dobře.“

Hrajeme o místo, proto musíme hrát dobře a oslnit, ví Jan Semorád

Vy mladí jste celkově hráli nejlépe z dosavadních zápasů. Čím to?
„Třeba čtvrtá lajna hrála fakt výborně. Tři mladí kluci spolu, fakt klobouk dolů. Pro nás všechny je dobře, že jsme se zapojili do hry, že pomůže i týmu. Začali jsme plnit pokyny, které po nás trenéři chtějí, abychom hráli hlavně jednoduše. Snad to bude stále lepší.“

Proč to tedy předtím nešlo?
„Pro nás to jsou první zápasy v extralize, jsme nervózní něco si dovolit a udělat. Trenéři po nás chtějí, abychom hráli hlavně jednoduše, ale my jsme zvyklí hrát hokej, což tady pochopitelně tolik nejde. Musíme hrát jednoduše, pak přijdou výsledky i pohlednější hra, protože si začneme věřit.“

Jan Semorád (druhý zprava) se rád zúčastnil i pozápasové děkovačky po výhře nad Vítkovicemi.

Opravdu tam je nervozita v této nadstavbě, kde některé zápasy mají blíže „přátelákům“?
„To samozřejmě. My totiž hrajeme o místo, proto tam je. Musíme hrát dobře, jestli tu chceme pokračovat. Musíme oslnit a podávat kvalitní výkony. Je to sice ‚jen‘ play out, pro nás to jsou nejdůležitější zápasy.“

Vyhecovala vás i kritika trenérů po posledních zápasech, kdy tvrdili, že se vy mladí tolik nervete o místo?
„Samozřejmě, že s námi trenéři nebyli spokojeni. Jsme moc rádi, že jsme se zapojili do vítězství nad Vítkovicemi a pomohli týmu. To je důležité pro nás i trenéra, ví pak, že s námi mohou pracovat.“

Láme se vám hokejová kariéra?
„Přechod od juniorů do chlapů je fakt vrchol. V prvních pár letech, než si člověk udělá jméno a ukáže se. My teď musíme hlavně makat a bojovat. Pak se uvidí.“