21.01.2008
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Miroslav Hlinka začal s tréninkem. Snad to bude „oukej“, doufá

PARDUBICE — Po dvou týdnech nazul brusle a absolvoval první trénink po náročných nemocech, které prodělal. Pardubický kapitán Miroslav Hlinka v tomto soutěžním ročníku zápolí se zákeřnými viry, které na něj neustále útočí. Od září absolvoval čtyři léčby antibiotiky, ta poslední byla hodně silná. „To je pro organismus velký záhul,“ konstatuje zkušený útočník. Zda zítra po dvoutýdenní nemoci nastoupí, je ve hvězdách. A asi ještě nějakou chvíli bude. Ostatně jako celá pardubická sestava pro zítřejší duel.

Sedm statečných na dnešním tréninku
  • Alexandr Hylák
  • Tomáš Linhart
  • Michal Šeda
  • Jaroslav Koma
  • Miroslav Hlinka
  • Jiří Cetkovský
  • Jan Semorád

Po dlouhé době jste byl na ledě. Vypadá to, že budete Pardubice zachraňovat v jejich boji s nepříjemnou virózou…
„Chlapci nepotřebují zachraňovat, v posledních zápasech ukázali, že přestože nejsme v dobré situaci, ukázali vnitřní sílu mužstva.“

Už jste tedy stoprocentně fit?
„Ještě musím zavolat pro výsledky. Od loňského září jsem měl čtvrté antibiotika, to je pro organismus opravdu velký záhul. Naposledy jsem měl velmi silná antibiotika na sedm dní, protože jsem něco přechodil. Když jsem bral předtím antibiotika, tak jsem se vrátil na led o trochu dříve, než jsem asi měl. Snad už to bude ‚oukej‘, díky chorobám, jak se mi vracely, jsem vynechal hodně zápasů a nyní jsem to chtěl hodně doléčit. Ve čtvrtek, co jsem byl na první sedimentaci, tak to nebylo dobré. Snad to už nyní bude dobré. Něco jsem v krvi neustále měl, hrál jsem s tím a nebylo to ono.“

Víme, jaká je situace v kabině, ale není riskantní nastoupit zítra na Spartě, aby návrat do extraligového kolotoče nebyl zase uspíšen?
„Abych řekl pravdu, tak by mě více mrzelo, kdybych se vrátil na led a byl tam poloviční a kazil to, než to, že bych zase onemocněl. Spíše mám obavy z toho, že se vrátím a klukům to budu kazit. Takhle přemýšlím…“

Je to těžká otázka, ale kdyby pardubickou kabinu nezachvátila viróza, tak byste zvažoval svůj eventuální návrat do sestavy pro zítřek?
„To je otázka i pro trenéry. V této situaci, v jaké kluci jsou a hrají, a přijde hráč po nemoci, tak jim těžko může pomoci. Někdy to je takové, že hráč přijde a rozhodne zápas jako Petr Sýkora v pátek proti Českým Budějovicím. Já ale nejsem hráč takového kalibru – navíc vám zápas musí sednout, může se ale stát, že bude na ledě trapný a položí ho to psychicky. Nechci se vzdávat zodpovědnosti, ale nevím, zda jsem v situaci, že bych klukům pomohl. Extraliga je v takové fázi, že v zápasech je důležitá každá třetina a to fakt tak myslím. Nechci se dostat do situaci, že tam přijdu a klukům něco pokazím… Nad hokejem hodně přemýšlím, vytvářím na sebe hodně velký tlak. Když se mi nedaří, tak to prožívám více vnitřně a nenesl bych lehce, kdybych se vrátil a hned něco pokazil.“

Takže svůj start vidíte zítra jako spíše nepravděpodobný?
„Nechci se k tomu moc vyjadřovat a konkretizoval. Jsem na ledě po čtrnácti dnech, od září jsem měl čtvrté antibiotika. Normální člověk má jedny za dva roky. Do toho jsem měl ještě jedno zranění. Je to veliký otazník říci, zda jdu nebo nejdu hrát. Mančaft šlape, to jsem moc rád, nemohu říci, že jdu hrát.“

Předpokládám, že s týmem odjedete do Prahy. Tam se může určit, zda nastoupíte?
„Možná se tam pojedu jen podívat. Když jsem neměl horečky, byl jsem na všech zápasech, byl jsem v kabině i na trénincích. Čas, co kluci byli na tréninku, tak jsem zašel do kabiny, když jsem věděl, že je nemohu nakazit. Doma jsem byl jen v horečkách. Chtěl jsem kluky povzbudit a být s nimi. Proto mě mrzí, jaká je se mnou situace, to je poprvé, že jsem takto nemocný. Ale to je teď jedno, hlavně ať se klukům daří.“

Přeji se jen to, abychom postoupili do play off

Včerejší zápas jste tedy viděl?
„Jasně. Ukázala se morální síla kolektivu. Ve třetí třetině jsme dokázali otočit nepříznivý stav proti týmu, který bojuje o play off. Navíc v takové situaci… Po první třetině jsem byl v kabině a říkal jsem, že to tam napadá, když kluci budou střílet. Od druhé třetiny jsme měli optický tlak a podle mě to byla otázka času, kdy z aktivity padne gól.“

Říká se, že největší věci člověk dokáže, když je se silami na dně…
„To je jedna věc. A druhá je, že všichni chceme, aby sezona pokračovala i po základní části. Mančaft byl v tomto ročníku v některých obdobích fyzicky hodně vycucaný. Těší mě, že jsme se vzepřeli možná i osudu a lidem, kteří nám už moc nevěřili a topili. Kluci pak hrají, jak hrají.“

Žene vás dopředu i fakt, že po malých dílcích ukrajujete ztrátu na předkolo play off? Bylo to o sedm, o pět, a teď o dva body…
„Společně s trenéry a všemi lidmi okolo týmu fakt děláme vše proto, abychom se do play off probojovali. Na bilancování sezony je dost času, ale jsou tu fakta. Začátek sezony nám nevyšel, staly se určité věci, které na nás zapůsobily po mentální stránce. Mužstvo si prošlo těžkými chvílemi v oblasti zranění, sérií a o to více nás žene dopředu, že mnoho lidí s námi nepočítá, že už je hotovo. I to působí na tým. Chceme se vzepřít myšlenkám a tomu, co se prorokuje. Šance je na play off, ale musíme hrát a věřit tomu.“

Ještě vás čeká taky pořádná spousta práce!
„To si každý uvědomujeme! Já o tom mám co nejméně hovořit, klukům jsem nyní moc nepomohl. Jsem smutný z toho, že se na nás nalepily věci, které nejde odpíchnout… Když má člověk něco naražené, tak se to dá opíchnout a jede se dál. Já třeba slýchávám hodně kritiky na svou osobu, ale pokud člověk dělá hodně věcí s vědomím, že to dělá na doraz, tak se takovým věcem nevyhne. Občas ho zmůže nemoc, virózy, tomu se nedá zabránit. Možná mluvím obšírněji, ale hodně lidí o tom neví, hrál jsem letos nemocný v horečkách. Byla to i moje nezodpovědnost, ale bylo to tím, že jsem chtěl hodně moc hrát a nevynechat zápasy a pomoci. Teď se to ‚vyvrbilo‘ takto, já si jen přeji, abychom po 52. kole pokračovali v play off.“