Jan Hrabal, fotografie Luboš Lang
Miroslav Hlinka vstřelil svůj první hattrick v české extralize!
Je mu pětatřicet let, přesto dnes přepsal historii své hokejové kariéry. Pardubický kapitán Miroslav Hlinka vstřelil první hattrick v české extralize! „Ano, je to tak,“ skromně se culil Sympaťák loňského ročníku O2 extraligy. Ten poslední vstřelil v Trenčíně, někdy v první polovině devadesátých let. „Jsem strašně šťastný, že jsme vyhráli. Rád na hattrick zapomenu, musíme se soustředit na další zápasy,“ pokračoval vůdce pardubické družiny, která po půlroce mohla slavit vítězství ve svém domácím ležení. Porazila hokejisty Karlových Varů po pracovitém výkonu 4:2.
Miroslav Hlinka nepatří mezi vyhlášené kanonýry, jeho síla se skrývá jinde: v nesmírné práci a poctivosti při každém střídání. V dnešním utkání se ale ukázal jako pravý střelec: vstřelil první branku utkání, pak přidal třetí a čtvrtý zásah domácích.
„Pohybuji se okolo deseti, třinácti gólů za sezonu. Jsem bránící útočník, mám jiné povinnosti v pětce, zvláště s hráči jako Petr Sýkora a Tomáš Rolinek. To jsou naše ofenzivní hvězdy, já jim rád přenechávám pozici střelců a nahrávačů,“ spokojeně komentoval Miroslav Hlinka svůj dnešní střelecký večer.
Ve své bohaté kariéře dal v jedné sezoně nejvíce branek v ročníku 1997/1998 v pražské Spartě – bylo jich čtrnáct. O jednu méně měl na svém kontě v předminulé sezoně v dresu HC Moeller Pardubice.
Na otázku, kdy dal naposledy ve své kariéře hattrick, dlouho hledal odpověď. „No, to bylo někdy na Slovensku.“ Po revoluci? zněl doplňující dotaz… „Není mi dvacet, ale teď jste mi hoši fakt naložili,“ rozesmál se hlasitě. „To bylo někdy, kdy se rozdělila liga. Jsem rád, padlo to, padlo.“
Jedno ví jistě, jeho gólový počin nezůstane bez povšimnutí u klubového pokladníka Tomáše Blažka, který svého kolegu rád zkasíruje. „Tomu to určitě neuteče, ale to k tomu patří,“ pousmál se Miroslav Hlinka.
Jsme na začátku, říká kapitán
Pardubice sehrály proti Karlovým Varům kvalitní zápas. Ano, občas to při kombinacích pokulhávalo, ale Moeller doplňoval nedostatky nesmírnou bojovností a vůlí. Odfláknuté střídání kohokoliv byste marně v nedělním večeru v ČEZ Areně hledali.
„Jsme na začátku. Máme za sebou dobře rozehrané zápasy, kdy jsme hráli dobře, ale nedotáhli jsme je do vítězného konce. Každý takový zápas posiluje sebedůvěru a ta se projeví na ledě. Vše nás může vnitřně posílit, ale stojíme nohama na zemi,“ krotil euforii pardubický kapitán.
V dnešním utkání zatížil karlovarské konto třemi góly.
„Na hodnocení výkonů jsou trenéři a klubový management. Starám se o to, aby mužstvo pilovalo šedesát minut, snažím se kluky povzbudit, hrát naplno a strhnout mančaft svým výkonem. Na každém záleží stejně, jestli vyhrajeme,“ pokračoval kapitán pardubického Moelleru. Každopádně diváci odcházeli z ČEZ Areny spokojeni. Zhlédli zajímavou bitvu s vítězném koncem pro domácí hokejisty.
Však se tak kapitán HC Moeller Pardubice řádně radoval ze svých gólů! Při oslavě dokonce poklekl na kolena, radost z něj sršela, stejně jako při závěrečné děkovačce. „Celému mužstvu se nevyvedl začátek do sezony, vnímal jsem to tak, že každý bod i doma je důležitý. Proto ta úleva. Jsem útočník a nula není pěkná, když tam svítí,“ podotkl zkušený centr.
A další důkaz, jak hráči odpracovali zápas? Třeba jak Moeller ubránil pětiminutové oslabení po vyloučení Aleše Píši zkraje duelu. „No, nebylo mi excelentně v tomto momentu. Nemohu se k určitým věcem hned po zápase vyjadřovat, já musím pochválit chlapce, kteří byli na ledě a fakt to odmakali. Takové oslabení na začátku zápasu je důležité ubránit. Kluci tam padali po hlavách a od toho je třeba se odrazit,“ spokojeně prohlásil.
Miroslav Hlinka válčil s angínou, bral dvojitá antibiotika
Dnes řádil jako černá ruka, ještě zhruba před týdnem měl Miroslav Hlinka náladu pod psa. Dlouho se totiž pral s angínou. „Posledních více než čtrnáct dnů jsem nehrál kvůli těžké angíně, přechodil jsem něco, takže jsem měl dvoje antibiotika, trápily mě horečky a zase jsem se do toho dostával,“ líčil.
Prvně po nemoci naskočil v pátek na kladenském stadionu a podle něj to nebylo ono. „Nedivil jsem se, že to bylo takové kostrbaté, nebylo to zkrátka dobré. Ten návrat mě stál hodně sil,“ řekl.
Miroslav Hlinka nemusel zápasit s lecjakou angínou. Ta jeho s ním udatně bojovala. Nepomohla první antibiotika, zabrala až druhá série. „Jen jsem ležel, bral prášky a chtěl jsem se z toho dostal. Při prvních antibiotikách jsem musel odjet domů, měl jsem horečky a nebyl jsem schopen ani dojít na toaletu. Byl jsem doma, léčil jsem se. Pak jsem se vrátil, věřil jsem, že se to obrátí k lepšímu, ale prd,“ smutně popisoval svůj příběh.
„Pak jsem dostal druhá antibiotika a to mě dost vnitřně zlomilo. Zápasy utíkaly, šly rychle po sobě, bylo mi jasné, že po druhých antibiotikách se do toho ještě hůře bude dostávat. Nebylo mi dobře po duši,“ prohlásil.
Krátce po Hlinkově první brance: Tomáš Rolinek bravurně clonil Lukáši Mensatorovi, ten se jen ohlíží za kotoučem, který vystřelil pardubický kapitán.
Jeho dny nebyly nic moc: „Stále jsem spal, třeba do desíti, pak zase. Byl jsem zeslábnutý, jen jsem ležel a spal,“ popisoval.
„Internet jsem měl zapnutý, vždy jsem se podíval na stav, jak hrajeme, ale to je stokrát horší, než být na ledě. Pak jsem na některé zápasy ani internet nezapínal. S kluky jsem cítil, díval jsem se na teletext,“ pokračoval Miroslav Hlinka.
Se spoluhráči si neustále telefonoval. „Hoši také volali mně. Máme takové vztahy, že jsem se hned ptal, co nového, jak to vypadalo. Pak když mi bylo lépe, oblékl jsem se, vyběhnul jsem na oběd, pak jsem zase musel domů. Volali mi třeba Honza Snopek, Petr Sýkora, Tomáš Rolinek nebo Zdeněk Ondřej. Chtěl jsem se co nejdříve vrátit, ale nedalo se,“ pokrčil rameny.
Když se dostal z nejhoršího, tak musel nabrat kondici… „Kluci makali na trénincích, já jen šlapal na kole. Chodil jsem s juniorkou na tréninky, snažil jsem se do toho co nejrychleji dostat. Je smutné, když přijdete do kabiny, jste tam sám. Člověk je zvyklý na partu a není mu do zpěvu, když se sám obléká do výstroje a ví, že musí dřít, dřít a dřít, když nemůže.“
V dnešním utkání se už cítil dobře. „Už na tréninku to bylo dobré, dnes jsem měl dost ice timu, hrálo se mi výborně. Na Kladně to bylo kostrbaté, protože to byl můj první zápas. A teď první zápas doma, užil jsem si ho. Jsme všichni rádi, že jsme ho zvládli!“ doplnil závěrem.