04.10.2007
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Miroslav Hlinka je rozzlobený. Všechny nás to moc trápí, vzkazuje

Sedm odehraných zápasů a čtyři body na kontě bez vítězství v základní hrací době. Pardubice nevstoupili do extraligové sezony dobře, Moeller se trápí hlavně herně, nejde mu to. Předevčírem prohrál na ledě Sparty 0:4 a kdyby Alexandr Hylák nepochytal několik velkých šancí soupeře, mohlo být rozdíl ještě výraznější. Kapitána Miroslava Hlinku současná situace velice štve. Hovoří chvíli potichounku, o pár momentů později se z jeho úst valí přímo divoký vodopád slov. „Je to po Rusku mé druhé nejtěžší období v kariéře,“ má jasno pětatřicetiletý kapitán HC Moeller Pardubice.

Miro, vaše hra je taková bez šťávy, chybí vám šance. Co se děje s Pardubicemi, které před měsícem vyhrály Tipsport Hockey Cup?
(Dlouze se zamyslí) „Když se vám hra nedaří, tak nehrajete s lehkostí, není tam vidět to, co by mužstvo zdobilo.“

Vypadáte neskutečně rozzlobeně. Nebo jste tak smutný, že to Pardubicím nejde?
„No, jsem úplně… Zkrátka, každý to prožívá jinak. Někdo je splachovací, jiný je spíše nervák. Já to beru i z pozice kapitána mužstva, mimořádně mi na něm záleží, beru to asi trochu víc. Nejsem ani tak nervózní, spíše naštvaný a je to jedno s druhým. Všechny nás to moc trápí. Nyní ale musíme dělat vše proto, abychom se zdvihli, nic jiného se nedá dělat.“

Jak vám je na ledě, když dostanete první gól?
„Dostaneme… My jsme ale nedokázali dovést do vítězného konce i zápasy, kde jsme vyhrávali. To souvisí jedno s druhým.“

Musíme začít od nuly se vší skromností a pokorou

To, co nyní prožíváte, je pro vás jedno z nejkrušnějších období ve vašem pardubickém angažmá?
„Asi po Rusku druhé nejtěžší…“

Jako v celé kariéře?
„Určitě ano.“

Co může mužstvo nakopnout? Návrat Jána Lašáka?
„Nesmíme myslet na to, že přijde Jánko a my budeme vyhrávat jeden zápas za druhým. Liga je vyrovnaná, mančafty jsou silné a my musíme začít od nuly se vší skromností a pokorou. A daleko usilovnější prací na tréninku a v zápasech. Jiná cesta k úspěchu nevede.“

Hraje velkou roli i to, že hrajete zápasy venku, že se nemůžete opřít o devítitisícový kotel v ČEZ Areně?
„Hraje to svou roli, ale podle mě to není až tak závažné, že bychom museli prohrávat tolik zápasů.“

Ono to totiž také vypadá, že si moc nevěříte…
„Kolikrát se mužstvu podaří vstup do zápasu, hraje s lehkostí a vycházejí mu věci, které ani nechce. Ale když se vám nedaří, je to taková kostrbatější, upracované, není tak pohodové. Nikdo z mužstva nehrál na půl plynu, ale když se nedaří, tak nikdo nemůže čekat efektní stahovačky na modré a nahrávku do prázdné brány.“

Místo těšení se na další zápasy musíme tvrdě pracovat

A neměl by to někdo v této situaci vzít na sebe?
„To je takové novinářské klišé. Beru to v pohodě, ale kdo to vezme na sebe? Může dát někdo gól, dva nebo tři. Ale tato liga není o tom, že si někdo sebere za bránou puk a doveze ho až do kasy. Nikdo nemá takového hráče, který by to ‚takhle vzal na sebe‘, jak se občas říká. Kdyby to tak bylo, tak by, každý, kdo by se cítil, takhle dva tři góly dal.“

Je nyní čas na to, abyste si jako kabina sedli a vše si vyříkali, nebo spíše, aby každý zpytoval sám se sebou?
„Určitě budeme nějaké společné sezení, je na to prostor. Ale toto je interní záležitost klubu, takže nemohu říci podrobnosti. Já ale věřím, že toto mužstvo, které tu je, je začátek října, že budeme zase hrát hokej a že sezona dopadne dobře. Ale musíme začít trošku jinak…“

Páteční kolo máte odložené. Může tato minipřestávka pomoci?
„No, nevím…“

… může a nemůže…
„Každý to má v hlavách jinak. Na zápasy myslím, co kde a jak. Těžko to vyhnat z hlavy. Když se nedaří, tak se špatně oprošťujete od těchto myšlenek. Když vyhráváte, tak se hned těšíte na další zápas. My místo těšení musíme pořádně pracovat.“

Vzpomenete si třeba v tuto chvíli na finále? Prohrávali jste 0:3 na zápasy, byli jste ve srabu a také jste se zvedli…
„Já se dozadu nedívám, je nová sezona, nové zápasy, nedívám se zpět na finále. Co bylo, to bylo, z minulosti nikdo žít nemůže.“

Těžko se čistí hlava v této situaci

Ale mužstvo tehdy prokázalo, že se dokáže zvednout…
„Tomu také pevně věřím! Tento tým sílu má.“

Ještě se nabízí jeden příklad z mistrovské sezony 2004/2005. Vy jste tu sice nebyl, ale tehdy Moeller prvně bodoval až v pátém kole…
„My se ale nemůžeme dívat tři roky dozadu! To nejde. Na to nikdo není zvědavý. Máme novou sezonu a nejde se vracet do minulosti. Máme tu sezonu 2007/2008, úlohy, které máme plnit a realizovat je na ledě. Za nás to nikdo neodehraje. Nejsem spokojen ani se svými výkony, nic horšího ale nemůže být, než se utápět v černých myšlenkách. Věřím, nahoru půjdeme.“

Hovořil jste o tom, že si zápasy ještě v hlavě přehráváte. Budete se nyní snažit na ně spíše zapomenout?
„Těžko se čistí hlava v této situaci. Pro mě je hokej zaměstnání, naplňuje mě dvacet čtyři hodin denně a těžko mohu zapomenout na to, že jsme prohráli. Jsem opravdu naštvaný a smutný dohromady. Ale možná právě to, že nás takových je opravdu hodně, bude impulz ke zlepšení. Za nás nikdo jiný hrát nepůjde, my to musíme zvednout. Sezona je dlouhá, náročná, ale hovořit v říjnu, jak je všechno špatné, to nejde. Stále to můžeme zlepšit. Možná se mi někteří lidé budou smát, těžko říci, co se stane, třeba budou trejdy, ale já věřím, že se zlepšíme a získáme co nejvíce bodů.“