19.11.2007
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Miloš Říha: Já jsem zodpovědný, ten, kdo nese hlavu na pranýř

Krize. Takové slovo asi nejčastěji opakují fanoušci pardubického hokeje při pohledu na hru HC Moeller. Už je to obehraná písnička se slokami o tom, že všichni makají naplno a snaží se. Ale je více než jasné, že na pardubických hokejistech leží obrovská deka. A to opravdu! Včerejší domácí zápas s Plzní byl dalším důsledkem, že když se nedaří, tak to skutečně nejde. Trenér Miloš Říha zkouší podle svých slov cokoliv, vymýšlí různé věci, jen aby se jeho svěřenci dostali z psychického sevření, které znehodnocuje hru, kterou titíž hráči ještě nedávno bravurně ovládali a bavili ní publikum.

„Prohráli jsme po naprostých chybách celého mužstva v obranné činnosti. Propadali jsme, pouštěli jsme hráče do předbrankového prostoru úplně samotné, nepohlídali jsme si obranný čtverec. Nebyli jsme ukáznění v obranné fázi, kterou jsme si říkali. Každý to chtěl strhnout do útoku, ale obrana nás vůbec nezajímala,“ hodnotil nedělní duel pardubický trenér.

Prohrávali jste 1:5, ale pak jste během jednoho oslabení vstřelili dvě branky, další gól znamenal snížení na 4:5. Vypadalo to na obrat…
„Tam jsem tomu věřil. My jsme si řekli, že nemáme co ztratit. Když dáte dva góly během jednoho oslabení, tak soupeř musí být na dně, zlomený… Následná přesilovka pět na tři a zase jsme dali gól. Vyzrálé a taktické mužstvo si to pohlídá, ale udělali jsme obrovskou chybu a hokejovým šílenstvím jsme se dostali do situace, ve které jsme.“

Výsledky jsou nyní hlavně o obraně…
„Určitě. Máme dva mladé beky a třetí přijel z Hradce Králové, nemůžeme to svádět pouze na obranu. Musíme zkrátka hrát kompaktněji. Nastoupili jsme dnes v takové sestavě, tak musíme hrát odzadu, trošku taktičtěji. Nemůžeme přece hrát na dva útoky celý zápas proti Plzni, která hraje neustále na čtyři vyrovnané formace. Musíme hrát logičtěji, v tomto jsme udělali chybu. Ano, můžeme vytáhnout, jít do forčeku, ale v určité fázi. My nesmíme celý zápas bláznit dopředu a dělat takové chyby.“

Pardubickou sestavu decimují zranění a nemoci. Jak to s absentéry vypadá, může někdo z nich ve středu proti Vítkovicím nastoupit?
„To se uvidí. Tomáš Blažek má antibiotika, Libor Pivko také. Zdeněk Ondřej, tam je podezření na nějaký blok páteřní, Michal Šeda je zraněn s kotníkem, Honza Kolář dlouhodobě chybí. Martin Richter… To no comment.“

Musíme vyhrát na 1:0. Tomu musíme podřídit všechno

Zažil jste vůbec ve své trenérské kariéře tak bláznivý zápas jako proti Plzni?
„Se Slovanem Bratislava jsme prohrávali s rivalem ze Zvolena po první třetině 0:4 a vyhráli jsme 5:4.“

Tady to bylo jiné, prohrávali jste 1:5, snížili na 4:5. Do třetí třetiny jste vstupovali s dvougólovým mankem. Co jste říkali hráčům v kabině před poslední dvacetiminutovkou?
„Hlavně, abychom byli trpělivější, abychom se bláznivě nehnali do útoku. Nemůžeme dělat takové chyby. Snažili jsme s mužstvem něco udělat: zpřeházet útoky, Pucher šel do prvního útoku, Hlinka do druhého. Přeházeli jsme mladé, pak jsme hráli na čtyři útočníky, zkoušíme všechno. Ale tam je vidět blok, kdy si něco namalujeme a tam je clona. Hráč to chce udělat. To jsem zažil už také, prostě chcete něco a ono to nejde. Snažíte se a ono to nejde…“

Situace nyní je velmi těžká, hlavně po psychické stránce. Jak to odbourat, uvolnit, zlomit?
„Snažíme se každý den. My nehrajeme ani v jedné pětce pohromadě. Chceme nacvičit přesilovku, odejde Pivko. Chceme nacvičit druhou, odejde Ondřej. Chceme nacvičit další věc, odejde jeden hráč těsně před utkáním a Bláža. To nás stráží na kolena. Máme v první třetině čtyři přesilovky za sebou, každý soupeř by nás zlomil a nás to zlomí opačně. My se ale přesto dostali do vedení a tam musíme hrát to, co jsme hráli se Spartou. Nepotřebujeme hrát hezký hokej, vím, že ho diváci chtějí vidět, že nás k němu nutí, že píší v novinách, že hrajeme hrozný hokej, ale musíme vyhrát na 1:0. Tomu musíme podřídit všechno. Typy hráčů, aby se podřídily tomu, tady nejsou.“

Ke střídání gólmanů, poprvé bylo vidět, že si o něj Ján Lašák řekl sám…
„My jsme to už avizovali. On si nesáhl na puk, tam bylo pět střel a dostal dva góly. S tím se musí něco dělat! Impulzy hledáme všude za každou cenu. Ten přišel v oslabení, kdy jsme byli aktivní, forčekovali jsme, jeden hráč tam chodil do kontaktu, což bychom normálně asi nedělali. Plzeň tam dělala obrovské hrubky, ale my jsme od toho přestali. Jeden hráč tam jde a nezavíráme obranu. Kompaktnost pětky, je vidět, tam neexistuje.“

Spíše jsem se chtěl zeptat, zda druhé střídání gólmanů vyšlo ze střídačky…
„To určitě. Saša tam vlezl, měl dva zákroky, ale zase hrubou chybou třetí pětky, kdy hráč za stavu 5:4 projede sám celým kluzištěm. Saša to v pohybu dostal mezi nohy. Nemůžeme mu nic vyčíst, když přišel za takového stavu. Co se dá náhradnímu gólmanovi vyčíst? Tak jsme tam pak poslali Jánka, abychom zase dali hře impulz. Zápas se totiž dal otočit a my jsme dali za pět minut tři góly. Znovu pokyn byl jednoznačný, ze kterého jsme dali dva góly, a to nastřelovat puky do předbrankového prostoru. Hlinka to tam dal a byl z toho gól. Jinak to hrajeme za bránou po koutech… Takhle se doma nehraje. Víra v to už tam asi není, každý to chce vzít na sebe a to je špatně.“

Tlak si na sebe tvořím sám

Nepadá tým zase na dno?
„Už tam je. To jsme dnes viděli. Zkoušíme všechno, na tréninku zkoušíme všechno, uvolňujeme to. Pouštěli jsme si super akce, které jsme dělali, ale přijde prostě část zápasu, kdy nás to položí a zase v tom hrabeme. Tlak je na nás obrovský – postavením v tabulce, mediální, fanouškovský, sponzorský… Asi to nezvládáme, no.“

Jaký je tlak na vás?
„Už jsme se o tom bavili. Jestli chcete slyšet o demisi, odvolání… Už jsem to jednou nabízel, dohodli jsme se ale, že to neuděláme, že uděláme jiné věci. Možná se to stane, možná ne. Tlak si na sebe dávám vyloženě spíše já sám. Vedení za mnou stojí, ti mě podporují, tlak si na sebe tvořím sám.“

Hovoříte o tom, že hráči jsou pod psychickým tlakem, jak se nedaří. Jak se projevuje na vás tato situace, kde berete impulzy pro další práci, když něco vymyslíte a ono to nevychází?
„Za pět let jsem nevymyslel tolik akcí jako tady za poslední dva měsíce. Já mám víru v mužstvo. Jestli se všichni uzdravíme, jestli všichni budeme dělat to, co máme a potáhneme za jeden provaz a nebudou tam individuality, které řeknou, ‚já nehraju, tohle nebudu, tam nepůjdeme a tohle‘, tak to půjde. Pokud se ale najde čtyři pět hráčů, kteří řeknou ‚tohle a támhleto se mi nelíbí‘, tak soubor není asi sehraný a naladěný na jednu notu. Každý má své problémy a myšlenky a ty jsme nabízeli. Každý si mohl své říci před zápasem, před tréninkem, ale můj názor je jeden. Jestli jdeme na zápas nebo trénink, tak tam musí být jedna myšlenka, ale my jich máme hodně od začátku sezony.“

Vedl jste někdy ve své trenérské kariéře tým, který by byl takhle na dně?
„To je jedno… Já nechci svádět nic na tým. Nechci nic svalovat na nikoho. Já jsem zodpovědný, ten, kdo musí nést hlavu na pranýř. Pořád ale mužstvu věřím, pořád se tam dá něco vymyslet. Záleží na nás všech, jak se k tomu postavíme. Jestli si budeme fandit, nebo půjdeme proti sobě. Jestli jednotliví hráči, my trenéři, my v klubu půjdeme proti sobě, tak to bude špatné. Jestli se chytneme za hlavu a budeme si fandit každý, tak to má nějaký směr a smysl. Jak jsem řekl, máme neustálé schůzky s vedením, to nechce, abych odcházel, alespoň doteď. Já jsem zodpovědný, abych mužstvo zvedal a připravoval, abychom se z toho dostali.“

Že vás vedení nadále drží je na jednu stranu možná pro vás potěšitelné, ale určitě zavazující…
„Já jsem hlavně zavázaný Pardubicím! Já jsem tady doma, už jsem tady sedmou sezonu a toto tady nebylo. Možná jste to tu zažili, ale za mě to tady nebylo, to mi dělá starosti a takovou špatnou náladu. Teď už i někteří fanoušci, kteří se neumí podepsat, mi posílají dopisy domů… Je to na jednu stranu zavazující, ale na druhou, jak řekl Petr Uličný ‚jestli od toho půjdete, tak si oddychnete‘. Ale já si ještě oddychnout nechci, věřím, že v mužstvu síla je. Tým to prokázal. Na poradě jsme si to pouštěli, jak mužstvo umí hrát lehce a umí dávat góly. Musí v tom být herní disciplína a v ní se všechno odvíjí. Neříkám, že jsme nebyli disciplinovaní, co se týče faulů a výstřelků, ale herní disciplína nám jednoznačně chybí. A je tam důvod: zatmění, roleta a hráč to chce stáhnout sám na sebe. Pak letíme tři do rohu, kdy tam vůbec takový pokyn není. Hráči to sice umí dělat, ale nejde to…“