Martin Růžička si příliš nezachytal, tým však v klíčových momentech podržel

„Zápas byl hodně těžký, doslova jsme to vydřeli. Dva body jsou vzhledem k okolnostem super,“ ulevil si jen několik málo minut po skončení zápasu.

Pardubice bušily téměř celé utkání do soupeře jak kladivo do kovadliny, soupeř i za cenu antihokeje paličatě vzdoroval. Vzhledem ke střelecké produkci Středočechů si v některých pasážích mohl domácí gólman ve svém brankovišti prostřít na piknik. „Zákroků jsem skutečně moc neměl, takže nebylo vůbec jednoduché se na hru koncentrovat,“ kroutil hlavou nad zápisem z utkání, který doložil pouhých 17 střel soupeře za 65 minut hry.

Zejména od poloviny utkání byl rozdíl v pojetí hry obou soupeřů víc než markantní. V přestávkách na čištění ledu nebylo v Růžičkově brankovišti vlastně co zametat.

Martin Růžička v akci ve včerejším utkání proti Kladnu.

„Ono to tak vypadá, že se brankář nudí a v brance se nehýbe, ale on musí být neustále v pohybu a ve střehu, takže to určitě není o tom, že by úplně vychladnul. Pro žádného brankáře není jednoduché, když jdou na něj tři střely za třetinu. Když pak z ničeho najednou ujedou dva na jednoho, tak se to hůř chytá,“ potvrdil známou pravdu, že taková utkání brankáři právě nemilují.

Co chybělo v základní hrací době, toho si užil až nad hlavu v nastaveném čase. Po Divíškově vyloučení měli hosté možnost hrát dlouhou přesilovku čtyři na tři a ta je v prodloužení většinou smrtící. Rozhodující gól měl na holi Patera a byl to právě parádní zákrok mladého brankáře, kterým jakoby kladenskému kapitánovi vzkázal: Kdepak, ještě nekončíme! „Hlídal jsem si hráče u tyčky, vystřelil jsem tam lapačku a naštěstí jsem to chytil. Bylo to dobrá vzpruha pro samostatné nájezdy,“ popsal klíčový zákrok ze svého pohledu.

O druhém bodu tak musela rozhodnout až dovednostní disciplína – samostatné nájezdy. Pouze jeden kladenský proměněný ze čtyř prováděných určil jako vítěze duelu domácí celek a jedenadvacetiletý gólman se mohl radovat už ze třetího vychytaného vítězství v sezóně. „Penalty se mi myslím povedly. Docela si na ně věřím, daří se mi na ně. Snad to nezakřiknu,“ zaklepala své štístko pardubická naděje a důstojný zástup Jána Lašáka.