Jan Hrabal
Legendy vzpomínají: Zápasy se Spartou jsou vždy výjimečné
PARDUBICE — Na parádní zápas se mohou těšit hokejoví fanoušci v pražské Tipsport areně. Mezi jejími mantinely se utkají dva nejtradičnější kluby, které navíc spolu bojují o čelo extraligové tabulky. Vzájemná utkání vždy nabízela parádní hokejovou podívanou. „Sparta Praha má zvuk, nádherné jméno v celé republice i ve světě. Na tato utkání jsme se těšili, byly to výjimečné zápasy,“ říká vedoucí mužstva Bohuslav Šťastný. „Určitě to bude velmi pěkné utkání. Věřím, že když to klapne, nějaké body přivezeme,“ přidává se Vladimír Martinec.
| Legendy v akci – statistiky Vladimíra Martince a Bohuslava Šťastného | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Jméno | Góly v lize | Góly v reprezentaci | |||
| Vladimír Martinec | 343 | 155 | |||
| Bohuslav Šťastný | 256 | 73 | |||
Vy jste byl obávaným střelcem. Jak se vám dařilo právě na ledě pražské Sparty?
Vladimír Martinec: „My jsme tam začali hrát v roce 1967 a to už je hodně dávno! Když jsme začínali na konci 60. let, tak jsme měli velmi silné mužstvo, které dokázalo vyhrát v roce 1973 mistrovský titul. V Praze bylo na svou dobu nejlepší prostředí u nás, tehdejší Sportovní hala byla velmi moderní, vedle Park Julia Fučíka… Každý tam jezdil se dívat pomalu na exotiku. Když se předělala hala u nás, tak to bylo vlastně podobné.“
Sparťanské hřiště je nejširší v celé české extralize…
Vladimír Martinec: „Tehdy nepanovaly takové rozdíly, všechna hřiště byla třicet na šedesát metrů nebo devětadvacet na šedesát. Až po revoluci se začala zužovat, aby vyhovovala domácím týmům. Tenkrát v této době si nepamatuji, že by měl někdo výrazně menší hřiště.“
A jak se hrálo na Spartě vám?
Bohuslav Šťastný: „My jsme jezdili na zápasy o den dřív a to včetně pražského. O to více jsme se těšili, navíc po utkání jsme v Praze spali a odjížděli domů druhý den. Někdy se nám zápasy zde povedly, jindy ne.“
Sparťanská hala bývala nejmodernější…
Bohuslav Šťastný: „Naše soustředění bylo vyloženě hokejové. Rád bych ale připomněl, že my hráli i na staré Štvanici v roce 1967. Tam byly dřevěné tribuny, až postupně jsme se stěhovali do Holešovic, tamní aréna byla nejmodernější. Rádi jsme tam hráli.“
Vladimír Martinec: „Sportovní hala byla postavena v roce 1962, ale je pravdou, že my hráli i na Štvanici. Pamatuji si, že Jarda Šíma vystřelil ‚golfákem‘ od červené čáry a trefilo to nějakého diváka do hlavy na tribuně k stání. Možná byl zápas nějak přeložen, to už přesněji nevím.“
Pardubice? Ty se vždy hokejem bavily
Pardubice – Sparta Praha jsou skvělé zápasy se spoustou emočních momentů. Se stejnými hráči jste pak bojovali za československou reprezentaci…
Vladimír Martinec: „Ona tam byla vždy taková pardubická enkláva, která byla trošičku jinačí. My jsme nebaštili hokej až tolik, my se chtěli jím spíše bavit a Pardubice tím byly dost známé. Odjakživa jsme hráli technický hokej a neždímali hokejky, jak se říká… Nebyli jsme tak zarputilí, abychom dělali pro hokej všechno možné. Ale vyhrát jsme chtěli, to je jasné.“
Nebyli jste až moc velcí hračičkové?
Vladimír Martinec: „My se hokejem opravdu bavili. Asi jsme to fakt uměli, o tom svědčí, že jsme dávali branky a byli jsme v pohodě na ledě. Když se něco nepovedlo, tak holt se stalo…“
Bohuslav Šťastný: „Pro nás byl lední hokej zaměstnáním a je ideální, když svého koníčka povýšíte na práci. Měli jsme toto štěstí, že to takhle bylo. Mohu děkovat Bohu, že jsme vydrželi takhle dlouho, jsme zdraví a dosud se hokejem bavíme.“
Zpátky ke Spartě. Máte nějaký konkrétní zážitek ze vzájemných utkání?
Bohuslav Šťastný: „V roce 1967 jsme začali hrát nejvyšší československou soutěž, v tehdejší době válela lajna Svoboda – Hejma – Volek a nám se povedlo je úplně vygumovat. Bylo to naše asi třetí utkání za Pardubice a v našem miniutkání jsme remizovali 0:0, udělalo nám to obrovskou radost. Trenéři s naším výkonem byli spokojeni a nám to dodalo v mladém věku sebedůvěru.“
Ale jak rostla vaše forma, tak jste si museli zvykat na to, že si vás soupeři více hlídali…
Vladimír Martinec: „Ještě se vrátím k Jardovi Šímovi, víte, já byl malinkatý provokatér. On mě honil po ledě, chtěl mě načapat nebo seřezat, což se mu nepovedlo. Když jsme začali hrát lépe a patřili jsme k tahounům, tak nás vždycky hlídala nějaká lajna. Co jsme dělali dříve my, tak se stalo nám. Ostatně takhle se hraje i dnes. Museli jsme se s tím vypořádat, někdo třeba nebyl tak důsledný a otravný. Pokud někdo ano, tak jsem ho i přetáhl a dostal deset minut. To se stalo málokdy.“
Základem je kvalitní obrana
Pojďme k pátečnímu utkání, který si užijete přímo na pardubické střídačce. Těšíte se více?
Bohuslav Šťastný: „Pořád je to stejné… Jsem ale velmi rád, že jsme druzí a hrajeme o první se Spartou Praha. Sezona je velmi dlouhá, bude odehrána teprve první čtvrtina soutěže. Veškeré body z venku se počítají a jsou velkým plusem. Podle mě se mají diváci na co těšit, bude to určitě pěkný zápas.“
Co podle vás bude na Spartu platit?
Vladimír Martinec: „Musíme mít pořádek v obranném pásmu, to je základ. Určitě je diváci budou hnát dopředu a snažit se tlačit. Branky ale padají z brejků, ty by na ně měly platit. Musíme mít dobře organizovanou hru v defenzívě a jít do rychlých protiútoků. Máme brejkové hráče, kteří jsou schopni udeřit v takových situacích. Základem je obrana, pak si můžeme dovolit jezdit dopředu.“
Povede se Pardubicím odvézt nějaké body z Prahy?
Bohuslav Šťastný: „Je to moje přání! Každý bod bude cenný, ale bude to velmi těžké. Obě mužstva prokazují v extralize svou výkonnost. My i Sparta hrajeme spíše dopředu, podle mě se ale bude hrát více z obrany a může se stát, že zápas skončí třeba 2:2 a rozhodnou až samostatné nájezdy. Přeji si, abychom vyhráli.“
Vladimír Martinec: „Sparta vstřelila nejvíce branek a jako druhá nejméně inkasovala. Má velmi silný tým, ale my také. Nebudu tipovat, ale podle mě tam něco uhrajeme. Věřím v to, když to klapne tak, jak by mělo.“