Jan Hrabal, Petr Novák, foto Vladimír Škorpík
Jana Koláře svrběly v hledišti obě ruce, teď se raduje z návratu
PARDUBICE — Téměř devět měsíců bez hokeje. Naposledy nastoupil útočník HC Moeller Pardubice Jan Kolář k soutěžnímu utkání 8. dubna 2007. Po sezoně musel na operaci s ramenem a když se dával do kupy, tak si během fotbalového zápasu poranil kolenní vazy. Nyní je ale už pardubický forvard fit a věří, že pomůže Moelleru proklouznout do bojů v play off. „Konečně! Nemohl jsem se dočkat. Každé zranění je nepříjemné. A máte dvě hned po sobě, opravdu to není dobrý pocit,“ pronesl šestadvacetiletý křídelník.
Právě ve čtvrtečním utkání s Vítkovicím si poprvé zahrál v české extralize po nucené přestávce. Ještě předtím se rozehrál ve dvou utkáních v prvoligovém Hradci Králové. „Už jsem tři měsíce na ledě, rehabilitace je dlouhá. Cítím se stoprocentně fit. S tréninkem jsem začal prakticky hned po operaci. Postupně jsem přidával na intenzitě. Na led jsem naskočil zhruba před třemi měsíci. A asi měsíc a půl jsem v plné zátěži,“ řekl Jan Kolář.
Jeho příběh rozhodně není záviděníhodný. „Po sezoně jsem šel na operaci s ramenem, v létě jsem si poranil koleno. Všechny úrazy jsou nešťastné, většinou se to stane po nešťastné náhodě. Holt se stalo. Diagnóza byla jasná, že budu půl roku bez ledu. Šlo to podle plánů. Šel jsem na operaci hned, proto se to stihlo relativně rychle ještě do základní části,“ popsal své patálie.
Osudový moment pro Jana Koláře. Po tomto souboji si poranil kolenní vazy.
Posudek lékařů, že se bude moci mezi extraligové mantinely vrátit nejdříve za půl roku, rozhodně nebyl příjemný. Ale zároveň musel doktory poslechnout. „Člověk se musí krotit. Mohl jsem naskočit dřív, ale nebyl by to přínos pro mě ani pro tým. Bylo potřeba vydržet,“ věděl útočník Moelleru.
„Když rehabilitace trvá pět měsíců, musíte vydržet ještě šestý, abyste byl úplně fit. Lékaři a fyzioterapeutka mi jasně doporučili, abych počkal půl roku. Ani trenéři na mě netlačili. Jen jsem se soustředil na to, abych si dal nohu do pořádku,“ řekl.
O play off se musíme poprat, ví Jan Kolář
A v závěru kalendářního se dočkal prvního soutěžního zápasu. 19. prosince 2007 nastoupil v Hradci Králové ve východočeském dresu proti Mladé Boleslavi. „Byl jsem málo vytížený, abych se postupně rozehrál. Splnilo to účel, mám jistotu v koleni, že je v pořádku. Pak jsem ještě potrénoval. Kdybych cítil omezení, tak bych do zápasu nešel. Cítím se naprosto fit. Samozřejmě se může něco stát, ale mám čisté svědomí,“ prohlásil Jan Kolář.
Mezitím samozřejmě sledoval výkony svých extraligových spoluhráčů. A většinou mu radost nedělaly. „Samozřejmě to není příjemné. Neměl jsem z toho dobrý pocit, prožíval jsem s týmem neúspěchy. Hodně to bylo ovlivněno náročným začátkem venku, pak se to s námi vezlo. Ale pořád věřím, že se to otočí a propracujeme se do play off. Tam se začíná od nuly. Když si vše srovnáme v hlavách, půjde to,“ řekl rázně s tím, že jej několikrát svrběly ruce v hledišti ČEZ Areny.
Poprvé v dresu se zvonečkem na prsou nastoupil ve čtvrtek. Porážce 0:3 ve Vítkovicím se mu ale zabránit nepodařilo. „Měli jsem v úvodu nějaké nájezdy a dorážky. Bohužel jsme je nedali a vzápětí jsme inkasovali,“ litoval této prohry.
Opět mezi extraligovými mantinely. Ve čtvrtek si zahrál poprvé v této sezoně, na ledě HC Vítkovic Steel.
„Vítkovice chtěly body stejně jako my. Samozřejmě jsme to měli ve svých rukou, mohli jsme to udělat. Ale stalo se, co se stalo. Nedali jsme góly, oni ano. Těžko se v tom víc šťourat,“ smutnil Jan Kolář.
I on, přes zatím nelichotivé postavení v tabulce, myslí na play off. „Před námi je ještě spousta zápasů, musíme se s tím poprat. Musíme co nejvíce bodovat. Do každého zápasu půjdeme s tím, že potřebujeme vyhrát. Ať už to bude teď v neděli Ústí nad Labem, nebo kdokoliv jiný,“ dodal pardubický útočník.