16.01.2022
Redakce

Jan Zdráhal: Nikdy se nevzdávám

Obránce Dynama Jan Zdráhal ušel dlouhou cestu za svým extraligovým snem. Na ní prošel nejen řadou prvoligových klubů, ale také nástrahami vysokoškolského studia, když vystudoval nijak lehký obor – chemii. A kde jinde než na chemicko-technologické fakultě Univerzity Pardubice. Zde totiž přímo během hokejové kariéry obhájil svoji bakalářskou i inženýrskou práci.

Honza Zdráhal se narodil ve Dvoře Králové nad Labem, městě proslaveném svojí zoologickou zahradou a v posledních letech také přehradou Les království, na kterou v současnosti míří davy mileniálů dychtících po pěkné fotce na sociální síť Instagram.

Právě ve Dvoře také začal bruslit. Honza Zdráhal pochází z hokejové rodiny, jen považte: hokej ze Zdráhalovic rodiny hráli dědeček a tatínek, také oba strýcové, bratranec, a dokonce i obě sestřenice. Jedna ze sestřenic, Nikola Zdráhalová, později vyměnila hokejové brusle za rychlobruslařské a reprezentovala Českou republiku na olympijských hrách v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu, kde skončila v hromadném závodě osmá.

Honzova sestra dělala krasobruslení, a právě díky tomu mohl ve dvou letech dělat první krůčky na bruslích.

„Poprvé jsem stál na bruslích asi ve dvou letech. Sestra chodila na krasobruslení, takže když byla na tréninku, tak já kolem nich ťapal na malých brusličkách se dvěma noži. A po třetím roce jsem začal s hokejem,“ vybavil si své začátky důrazný obránce Dynama.

První hokejové roky strávil Honza Zdráhal v místním HC Dvůr Králové, kromě hokeje se ještě v letních měsících věnoval atletice. „Házel jsem oštěpem a diskem, jsou to spíše technické disciplíny. Běhání mě totiž nikdy moc nebavilo,“ zakřenil se extraligový obránce. Vyzkoušel si ale i přidružené sporty jako hokejbal nebo inline hokej. Lední hokej ale hrál prim mezi všemi sporty.

Kvůli hokeji již brzy Dvůr Králové opustil a do šesté třídy nastoupil v nedalekém Hradci Králové.

„Od šesté třídy jsem šel za hokejem a školou do Hradce Králové, takže jsem svůj kontakt se Dvorem Králové přerušil. V takhle mladém věku se zkrátka s vrstevníky ze stejného města přestanete stýkat. Brzo ráno odjedete do školy a vracíte se po tréninku třeba ve čtyři nebo v pět odpoledne. Neměli jsme sociální sítě, abychom se jednoduše spojili. Navíc jsem bydlel daleko od svých někdejších spoluhráčů ze Dvora. Postupem času jsme se přestali vídat,“ vysvětluje mohutný bek.

A volba postu? Ta byla jasná, rodinné predispozice zkrátka nezapřete.

„Hlavně v mladších kategoriích jsem hodně útočil. Ale vždycky z obrany. Táta i strejda byli obránci a já byl vzadu už odmalička, protože jsem to tak viděl doma.“

Pardubická mise

V Hradci se mu v mládežnických kategoriích dařilo, a tak po základní škole nastalo další stěhování. Tentokrát už do Pardubic, kde nastoupil na sportovní gymnázium a do dorostu v našem Dynamu. Bydlel tehdy v Rybitví, kde v jedné budově bydleli pardubičtí dorostenci a junioři z jiných měst.

„Byli jsme sice trochu odtržení od centra, ale možná to bylo v tom věku lepší. Měli jsme tam rodinu, která nás hlídala. V prvním patře bydleli dorostenci a ve druhém juniorka. Byli jsme všichni pohromadě, bylo to fajn,“ popsal Honza Zdráhal.

Že by už tenkrát tušil, že by ho chytlo kromě hokeje i studium? Prý vůbec, tehdy byl hokej číslo jedna a škola byla spíše na obtíž.

„Bavit a zajímat mě začala až vysoká škola. Základka a střední škola mě vůbec nebavily. Naopak jsem si užíval, když jsem tam nemusel díky hokeji být. Proplouval jsem, dva roky jsem měl na sportovním gymnáziu individuální plán, protože jsem začal trénovat s místním áčkem. Bavil mě občas dějepis nebo tělocvik či matyka. Zato čeština nebo němčina pro mě fakt nebyly,“ s nadsázkou začal Honza vyprávění o školních letech.

V této době se mu také povedl nepříliš vídaný kousek. Za pardubické juniory totiž naskočil v pěti po sobě jdoucích ročnících, což nebývá obvyklé. „Poprvé jsem mezi juniory naskočil o rok dříve, než jsem tam věkově patřil. Juniorku trénoval pan Rohlík, který si k postaršení vybral několik dorostenců, nakonec jsme v juniorech zůstali jen asi tři. Další sezonu jsem byl v juniorech jako člen mladšího ročníku, a potom došlo ke změně soutěží, díky které jsem byl znovu ten mladší. Takže za to mohla změna věkové hranice pro juniorskou soutěž,“ vysvětlil Honza Zdráhal okolnosti této kuriozity.

Chcete znát celý příběh Honzy Zdráhala? Kupte si nový exemplář magazínu Dynamo! K dostání v našem fanshopu v enteria areně nebo online ZDE.