Ján Lašák ve čtvrtek nedochytal. Byl jsem opravdu vytočený, říká

V posledních letech přinášejí zápasy Pardubic s Českými Budějovicemi parádní a také vyhecované zápasy. Včera tomu nebylo jinak…
„Jihočeši mají výborný mančaft, mají hráče, kteří jedou na doraz. Proto to přináší takové zápasy.“

Ve čtvrteční předehrávce se Moelleru vůbec nedařily přesilové hry. Naopak soupeř třikrát skóroval. Byl to ten nejdůležitější moment včerejšího utkání?
„V přesilovkách nás přehrávali, dali v nich tři branky. To asi rozhodlo…“

Při zápase v Českých Budějovicích musel Ján Lašák řešit spoustu spletitých situací.

Pojďme se podívat na pravděpodobně nejdůležitější okamžik celého zápasu. To byly dvě sporné situace okolo vstřelení gólů Mountfieldu na 3:3 a 4:3 z jejich pohledu. Jak byste tyto momenty den po zápase okomentoval?
„V první řadě bych chtěl říci, že když jsme hráli finále se Spartou, tak jsem něco řekl na rozhodčí a poté jsem se veřejně omluvil, protože jsem neměl pravdu. Neměl jsem s tím problém. Po zhlédnutí záběrů mohu v klidu prohlásit, že nyní nemusím tak činit. Rozhodčí u třetí inkasované branky udělal velkou chybu, protože nechal hráče, aby mi v brankovišti dal loktem. To bylo z boku, já pak upadl, hned poté byl gól. Tam to byla jednoznačná chyba rozhodčích. Nějak jsem to ale zkousnul, jen jsem krátkou větou řekl, že to byl faul. Neřešil jsem to dále. O přestávce v kabině jsem to také nekomentoval, gól jsem rozebral tak, že jsem nic neviděl. Vůbec jsem se k tomu nevracel. Čtvrtý gól mne ale dorazil. Rozhodčí takové kvality, který je špičkový a píská na mistrovstvích světa a měl by udávat trend v Česku, uzná takový gól totálně na hranici. Já šel přikrýt puk, měl jsem ho a Viktor Hübl to v dnešních novinách i přiznal, že tam byl kontakt. Zatlačil mne v brankovišti do brány. Přiznávám, že to mohl a nemohl odpískat, bylo to padesát na padesát, poněvadž to bylo v chumlu. Ale z opakovaného záběru z boku, který rozhodčí nemá možnost při zápase zhlédnout, jsem viděl, kontakt, který mohl odpískat. Hodně mě naštvalo, že nám dali dva takové góly, byl jsem fakt vytočený. Ano, vyběhnul jsem po něm, ale neřekl jsem ani jedno zlé slovo. Vím, že je to hokej, byl jsem vytočený, ale na jeho osobu nepadla ani jedna nadávka.“

Nikdy jsem se takto nevytočil

Českobudějovičtí hráči se při těchto situacích hodně tlačí do branky. Většinou v těchto momentech rozhodčí pískají postavení útočícího hráče v brankovišti…
„Samozřejmě. To je ten případ. A teď narážím na třetí gól. Přece nemůže hráč jet brankovištěm a dát mi loket. Ano, beru to, nejsem ze skla, mám rád fyzický hokej. Ale ať jsou takové střety férové. Ne takové laciné fauly, když někdo nevidí, tak ho ten druhý píchne. To nemusím. Byl bych pro zavedení trošku mírnějších trestů, když se někdo chce v takových situacích z očí do očí někomu postavit a případně shodit rukavice.“

Hráči v české extralize si často stěžují, že rozhodčí s nimi málo komunikují. Jak to vypadalo při těchto situacích?
„Já nemám žádný problém s rozhodčími. Všichni, když mají se mnou nějaký problém, tak mi ho poví. Myslím si, že s nimi vycházím velmi dobře, několikrát jsem se jich také zastal, že jsem řekl, že to je naše chyba, nikoliv jejich. Komunikace… Pan Šindler holt není tak komunikativní, za zápas se s nikým nebaví, to je zkrátka jeho styl. Nechci to nějak hodnotit, co má a nemá dělat, komunikace by tam podle mne měla být.“

Jeden z jeho jistých včerejších zákroků.

Po čtvrté inkasované brance jste dostal nejprve osobní desetiminutový trest a po něm osobní trest do konce utkání. Jak vypadala tato situace s odstupem několika hodin?
„Mám na to rozporuplný názor. Byl jsem hodně naštvaný, mužstvo je tam, kde je, trápí mě to a chci, abychom šli výše. A pak nás srazí takové věci. Měl jsem náběh udělat ještě něco horšího, hodit tam hokejku, nebo hodit po něm něco, protože mě fakt vytočil. Ale ovládl jsem se, pouze jsem bouchal hokejkou. Bylo to zbytečné, neměl jsem bouchat, ale na druhé straně si říkám, že aspoň, že tak, že jsem neudělal nic horšího. Přiznám se, že se snažím držet pod kontrolou a vy to o mně víte, ale není to taková situace, kdy si s odstupem času říkám, že jsem udělal nějakou blbost. Měl jsem tmu, musím se z toho poučit, hodně mě to naštvalo. Prožívám zápasy, mrzí mě, že jsme prohrávali. Na druhé straně to mohlo mančaft nakopnout.“

Osobně si nepamatuji, že byste takovým způsobem „vypěnil“ při zápase. Stalo se vám ve vaší kariéře něco podobného?
„Právě, že nikdy. Vždy se snažím držet pod kontrolou a být normální. Dělat si své a o nic jiného se nestarat. Má práce je chytat puky. Včera mě to ale fakt vytočilo. Takové dva góly člověka fakt naštvou, to ke sportu patří. Měl bych se ovládat, ano, to beru, ale toto bylo překročení nějaké hranice a každý ve sportu ví, že občas takový moment přijde. Já vím do budoucna, že, nastane-li tato situace, tak to musí skončit maximálně tou desítkou.“

Poté jste odjel do kabin a vrátil jste se částečně vysvlečený zpět k ledu. To už jste byl trošku uklidněný?
„To ano, ale byl jsem stále vytočený. Něco na mě řvali i lidé, nemohl jsem ale sedět v šatně a jen tak se procházet. Šel jsem se zpátky podívat na zápas, zajímalo mne, jak to skončí. Věřil jsem, že třeba tento moment může kluky hodně nakopnout, že se zdravě naštvou a otočí zápas.“

Dostalo se vám tedy po zápase vysvětlení, za co jste dostal jednotlivé tresty?
„U té desítky rozhodčí jednoznačně na ni čekal, jestli vyběhnu nebo ne. Já vyjel, neřekl jsem nic, ale vyběhnul jsem a on použil své právo ‚když se ti něco nelíbí, tak vypadni, já jsem tu největší král‘. To použil proti mně. Co mám na to říci? Kdyby se vžil do naší situace, tak by se otočil, třeba by mi řekl, ať jedu pryč a nechá mě tak. Kdybych reagoval dále, tak se se mnou nemá co bavit. Druhá desítka, tu by dal každý rozhodčí na světě.“

Ján Lašák včerejší zápas nedochytal.

Tam jste poklepal hokejkou na led po vyhlášení trestu, že?
„Já se na něj díval a on na mě a čekal, co udělám. Prostě jsem se neudržel, ale za toto mu nemám nic zlého, to by mi dal každý na světě. To se nedivím.“

V dalším zápase pana Šindlera rád pozdravím a popřeju mu, ať se daří

Takže, abychom to shrnuli. Podle vás bylo jeho prvotní rozhodnutí chybné, pak byste si představoval, aby s vámi více komunikoval a třeba vám vysvětlil jeho pohled na věc?
„No, komunikovat se mnou neměl co, já byl ve stavu, že by ze mě rozumného slova nedostal. Nemělo smysl, aby se mnou v tom momentu bavil, jiná věc je po zápase. Tam ale není nějaký přístup, v tom buďme objektivní. Spíše si myslím, že chyba byla při třetím gólu, cítil jsem křivdu a chtěl jsem se o tom s ním hovořit, ale on mě ignoroval. Ano, je to jeho styl pískání, že se s hráči nebaví. Mohl říci, že byl otočený, že to neviděl, že to faul nebyl, že jsem simuloval, zkrátka cokoliv. Já bych pak ale znal jeho názor a věděl bych, proč se tak zachoval. Tím, že byl ticho a nepřipustil si mě k tělu, tak pak jsem se vytočil při čtvrtém gólu. Za normální situace bych takový čtvrtý gól snesl, to byl souboj před bránou, ‚trma vrma‘, neměl záběry, to beru. Ale když dostaneme takové dva góly, tak mě to naštve, navíc u takového sudího.“

V NHL by s vámi asi rozhodčí více komunikovali a klidně vám i vynadali…
„Dost jsem strávil na farmách a tam je ta liga fakt tvrdá. Několikrát se stalo, že hráč nebo trenér něco křičel na rozhodčího a ten se otočil a řekl mu zase svoje. Tím to haslo. Je to hokej, ten je o emocích. Tam není nic osobního, já proti panu Šindlerovi nic nemám! Při dalším zápase ho rád pozdravím a popřeji mu, ať se mu daří. Já bych to porovnal takto: hraji proti dobrému kamarádovi. V neděli sem přijede Třinec a za ně nastoupí Miro Zálešák. Nezajímá mě, že se známe, že se rádi v létě sejdeme, pro mě je to ale pro neděli soupeř a pokud budu mít první možnost mu sebrat puk, tak to udělám. Ale po zápase to končí. Tak by to mělo být i s rozhodčími, komunikujme spolu mimo led, bavme se, řešme problémy, ale na ledě on může mne poslat někam a já jeho. Nechci ho nijak kritizovat, jen nyní sděluji svůj názor.“

Hovořil jste o tom, co se stalo, s trenéry po zápase?
„Podívali jsme se společně na záběry, povídali jsme si o tom. Spíše mi vytýkal jiné chyby, které jsem udělal, snažil se mi poradit. Třeba měl pravdu, že při prvním inkasovaném góle jsem se špatně otočil. Toto jsme třeba rozebírali. A pak samozřejmě tyto situace, kde jsme se shodli, že i když to byl faul při třetím gólu, tak jsme řešili, kde byli hráči a tak. Takové momenty už nevrátíte, proto jsme spíše hledali chyby, abychom je pro příště mohli odstranit.“