Adam Svoboda: Inkasovaná branka mě hodně mrzí

„Na mě vlastně nic nešlo. Měl jsem nějakých dvacet zásahů, musel jsem se koncentrovat na každý puk, o to to bylo těžší,“ vyprávěl po skončení utkání brněnský rodák.

„Před inkasovaným gólem jsme měli puk dvakrát na hokejce, ale nevyhodili jsme ho. Byla tam signalizovaná vysoká hůl, hráli jsme ji. Nikdo nechtěl udělat chybu, ale ty se dělají. I já mohl kotouč chytit,“ pokračoval Adam Svoboda.

Podle něj si Východočeši za rozhodující moment celého duelu mohou sami. „Hodně mě ten inkasovaný gól mrzel, my si to ale pokazili sami. Měli jsme dvakrát puk na hokejce, ale nedokázali jsme vyhodit. Navíc tam byla signalizovaná vysoká hůl od brněnského hráče, ale my zbytečně přihráli před bránu. Hokej je hra chyb a my za ni byli potrestáni,“ prohlásil dvaatřicetiletý brankář.

Možná to bylo dané únavou, neboť jste se předtím bránili dlouhému oslabení tři na pět…
„Je pravda, že nás hodně zavřeli a k ničemu nás nepustili. Nohy byly unavené. To není omluva. Když to vezmu podle tréninků, nikdo nic nepodcení, máme spoustu cvičení, ale nepadá to. Nechápu to.“

Je znát už nervozita na hráčích při zakončení?
„Když budeme pracovat, tak góly začnou padat, to vím. Nejde, aby nepadaly.“

Pamatujete, že byste někde zažil tak špatnou produktivitu?
„Spíš žiji přítomností, takže se do minulosti moc nedívám. Trápí mě to stejně jako kluky. Šance tam jsou, chceme dát góly, urputnost a důraz jsou v trénincích, ale prostě to tam nepadá. Kdybych věděl, čím to je, tak poradím, přisypu třeba i něco do pití, ale nejde to. Trpělivost růže přináší, musí se to zlomit.“

Dříve jsem měl problémy s přemotivovaností

Vaše nominace na zápas s Kometou byla naplánovaná dříve?
„Trenéři nemají důvod něco zdůvodňovat, ti oznámí sestavu. My jsme profesionálové, neřešíme, co, proč a jak. My jsme tu od toho, abychom hráli. Dostal jsem nominaci, jsem za ni rád, snažil jsem se podat co nejlepší výkon. Jaká bude sestava v Kladně, to neřeším.“

Byl jste nervózní, když se jednalo o první zápas doma po návratu?
„Já míval dřív problémy s přemotivovaností, hodně jsem vždycky chtěl. S nervozitou jsem nikdy nebojoval. To jsem měl třeba ve Vítkovicích, že jsem byl fakt vyhecovaný. S Kometou to už spadlo do normálu, přece jen jsem už zkušenější… Všechno bylo naprosto v klidu bez zbytečných emocí. Jsem rád, že jsem zase chytal domácí zápas a začínat první třetinu pohledem na jih. To bylo příjemné. Škoda výsledku.“

Asi jste měl radost, když publikum hned při nástupu na led vyvolávalo vaše jméno, že?
„To je vždycky příjemné! Když lidí vidí, že makáte naplno, tak i leccos odpustí. Vnímal jsem to, jsem za to rád. Vždycky jsem s lidmi komunikoval, je pěkné hrát doma s podporou.“

Je i z tohoto pohledu výsledek 0:1 nejnepříjemnější?
„Každá prohra je hnusná, navíc 0:1 doma s dvaceti zákroky. My byli u nich celý zápas, chtěl jsem klukům pomoci, ale gól asi fakt nedám.“

Snažil jste se více zapojovat do rozehrávky?
„To jste viděli, snažil jsem se a dostal jsem dvě minuty. Mně se puk postavil, ale to pak nejde zastavit. Tlačil jsem to dolů, ale vyhodil. To se holt stane. Trochu je to nakoplo, udělali jsme pak další faul a dali gól. Ale když vidím možnost nahrávky, tak samozřejmě posunu kotouč dál, jinak ho dávám do rohu, abych neudělal chybu.“

Takže v komunikaci se staronovými spoluhráči není problém?
„My jsme na ledě od 26. července, jsme domluveni, že mi křičí ‚doleva‘, ‚doprava‘, ‚bekhend‘, ‚forhend‘, ‚hraj‘, ‚podrž‘ a další pokyny. Když je atmosféra, tak to ale kolikrát slyšet není.“

Po zápase jste jel ještě za trestoměřiči. Proč?
„Souviselo to se druhou třetinou, kdy mi napočítali tři zápasy a já jsem byl přesvědčený, že jich bylo sedm. Podle mě jsem byl v právu, tak jsem se ozval.“

Co vám na to řekli?
„Že viděli tři. Jen jsem se zeptal, nic víc jsem neřešil, to jsou opravdu jen drobnosti. Ale cítím se být v právu, tak jsem se zeptal.“

Kompletní fotogalerie