Jan Hrabal, fotografie Luboš Lang
Proměna Miroslava Hlinky: ze zbojníka se stal vzorný student
Kdybyste ho potkali na ulici ve slušivém saku a koženou brašnou, tak si jej snadno spletete s vysokoškolským studentem, který zrovna jde na zkoušku z nějakého obtížného předmětu. A přitom ještě zhruba před měsícem mohl tentýž borec lehce hrát zbojníka Rumcajse v dramatizaci známých pohádkových příběhů Václava Čtvrtka. A to bez roztodivných líčení. „Inu, je přece je léto,“ směje se útočník Miroslav Hlinka, jenž se změnil téměř k nepoznání. Zapomeňte u něj na plnovous a dlouhé vlasy s melíry až na ramena. Naopak jeho studentskou image ještě doplňují slušivé brýle.
„Přestal jsme dobře vidět, tak jsem nasadil brýle. Ty jsem nosil dávno, ale nebyl jsem tak zodpovědný, bolela mě často hlava. Teď je to v pohodě, změna je život,“ usmívá se kapitán HC Moeller Pardubice.
Zrak si podle svých slov nyní šetří hlavně při četbě nebo sledování televize. „Nemám brýle povinně, měl bych je ale mít. Třeba při bolestech hlavy, které z toho vyplývají, se náramně hodí, aby si oči odpočaly. Měl bych je nosit, dal jsem si závazek, že to budu plnit,“ vzkazuje Miroslav Hlinka.
O tom, že by nosil během extraligových utkání kontaktní neuvažuje. „Zápas trvá tři hodiny, tak horké to s mým zrakem zase není. Teď hlavně řeším koleno, abych byl zcela připraven na nový soutěžní ročník,“ říká střední útočník.
Poraněné koleno nepustilo Miroslava Hlinku na mistrovství světa
Udatný bojovník zakončil jinak velice úspěšnou sezonu smůlou. V posledním přípravném utkání slovenské reprezentace proti Bělorusku si poranil koleno. Po ostrém zákroku obránce Olega Leontijeva zůstal ležet na ledě košické Steel Areny, vstal až za pomoci spoluhráčů.
Pardubickou mašinu dotáhl Miroslav Hlinka (druhý zprava) až do finále, poraněné koleno mu znemožnilo startovat na mistrovství světa.
„V oslabení jsem napadal hráče, jeho kolega v obraně mě chtěl zablokovat a udělal to tak nešetrně, že mě srovnal a svým způsobem jsem hned věděl, že je zle,“ líčí moment, který rozhodl o tom, že se čtyřiatřicetiletý forvard nezúčastnil hokejového šampionátu v dresu Slovenska.
„Ani jsem se nemohl na nohu postavit, tak jsem hned cestoval z Košic do Bratislavy, pak na rezonanci a další vyšetření po nemocnicích. Je to čtyři týdny, co se to stalo, dva z nich jsem jen ležel a nemohl nic dělat. Teď už chodím po svých a dělám první kroky do přípravy. Je to prostě hokej, znám i mnoho horších zákroků, ale tady to bohužel byla smůla,“ pokračuje Miroslav Hlinka.
Původně to vypadalo, že bude muset na operaci, po zevrubných vyšetřeních se ale ukázalo, že chirurgického zákroku netřeba. „Nakonec jsme po konzultaci s lékaři dospěli k názoru, že nebude až tak nutná. Měl jsem natrhnutý přední křížový vaz, dlouho jsem jen ležel, polovinu času po sezoně jsem strávil s ortézou na noze. Teď se do toho začínám dostávat, nechci to uspěchat,“ prohlašuje.
„Asi je to zlý osud. Věřil jsem, že urvu nominaci na mistrovství světa, hodně jsem se do Moskvy těšil, ale asi jsem tam neměl být. Už to neřeším, chci se naplno nachystat, abych byl na sezonu připraven pro Pardubice. Mohlo to dopadnout i hůře, možná je i dobře, že se to stalo takhle,“ komentuje moment, který mu pokazil závěr úspěšného ročníku, ve kterém dotáhl pardubickou družinu do finále extraligy.
Miroslav Hlinka rehabilituje v Pardubicích, už se částečně zapojuje do přípravy mužstva
Světový šampionát tak sledoval pouze prostřednictvím televizní obrazovky. Po detailních kontrolách vyšlo najevo, že má dva centimetry natrhnutého bočního vaziva a navíc natržený přední křížový vaz. „Koleno jsem měl oteklé, hovořilo se o operaci, ale pokud to není nevyhnutelné, tak je lepší nepodstupovat takový zákrok. Snad to dám dohromady,“ doufá.
Jakmile to bylo možné, začal se speciálními cvičeními, která by měla usnadnit proces rehabilitace po ošklivém zranění. „Mohu šlapat na rotopedu s minimální zátěží, aby se koleno dostalo do minimální funkční pohyblivosti, dále chodím rehabilitovat do bazénu. Koleno musí získat zpět normální hybnost a pak jej mohu zatěžovat. Stále to je dost bolestivé. Samotné zranění ještě neodeznělo, nesmím to urychlit,“ uvědomuje si Miroslav Hlinka.
Miroslav Hlinka, kapitán HC Moeller Pardubice.
Letní příprava A mužstva HC Moeller Pardubice tak částečně frčí bez něj. Kde ale může, tak se přidá. „Ještě nemohu dělat vše, co mí spoluhráči. Co mohu, to absolvuji normálně s mužstvem. Musím už také pomalu začít posilovat koleno, dlouho jsem třeba nemohl ani pořádně došlápnout,“ říká s tím, že nejvíce je omezován v běhání, protože ta velice zatěžují koleno.
O tom, že by rehabilitoval doma v Trenčíně Miroslav Hlinka neuvažoval. „Proč bych měl? Já jsem tady rád se spoluhráči, s naším panem doktorem konzultuji veškeré své věci, stejně jako s našimi trenéry. To jsou mí nadřízení. Jsem rád, že mi mohou poradit a že jsem tu. I oni ví o každém mém kroku, musím něco dělat, mám tu potřebný a odborný dohled,“ dodává kapitán pardubických hokejistů.