Nahradit Petra Čáslavu? I to je pro mě výzva, říká Martin Richter

Jak se vlastně zrodil váš přestup do Pardubic? Vám skončila smlouva v zámoří a měl jste se vracet do Liberce…
„Je to tak, když jsem odcházel za moře, tak jsem měl s Libercem ještě smlouvu na dva roky a za rok jsem se vrátil. Původně jsem se tam měl vrátit, ale tam jsem se nedohodl na dalších podmínkách, které by byly oboustranně výhodné. Měl jsem nabídky i z jiných extraligových klubů, ale s Pardubicemi jsem se domluvil bezproblémově, událo se to velmi rychle.“

Liberecký manažer Ctibor Jech na internetových stránkách Bílých Tygrů prohlásil, že „Martin Richter chtěl výrazně navýšit svůj plat“…
„Nevím, co si mám představit pod slovem ‚výrazně‘. Bavili jsme se o zvednutí mého platu, ale naše řeč se vůbec nesešla a nedohodli jsme se. V Pardubicích nebyly žádné problémy, a tak jsem se dohodl tady. Pak jsem musel čekat na dohodu mezi Pardubicemi a Libercem na odstupném.“

Proč jste se tedy rozhodl zrovna pro HC Moeller Pardubice? Rozhodla rychlost jednání?
„Bylo také velmi seriózní a korektní. Pardubice jsou ambiciózní klub, který to v minulé sezoně prokázal soubojem ve finále s pražskou Spartou. Doufám, že budu platným hráčem pro toto kvalitní mužstvo.“

Byly tedy Pardubice jednoznačnou volbou? Ve hře prý byly i Vítkovice, Sparta Praha a zahraničí…
„To máte pravdu, bylo tam také Švédsko. Po zralé úvaze a konzultacích v rodině jsem přikývl Pardubicím. Jsem z Moravy, je to pro mě nejlepší volba.“

Má poslední sezona? Nechci se v ní pitvat

Do zahraničí se vám nechtělo?
„Říkal jsem si, že bych ještě mohl, ale už to není jen o mně. Musím brát též ohledy na rodinu.“

Takže rodinná rada rozhodla?
„Je to více méně mé rozhodnutí, ale musím ocenit jednání Pardubic – bylo seriózní, korektní a velice rychlé. Nebyl žádný problém, neviděl jsem důvody, proč odmítnout takovou nabídku. Tady se hokej bude hrát na nejvyšší úrovni, i to rozhodlo.“

V zámoří se vám nechtělo zůstat?
„Skončila mi tam smlouva a o nové jsme ani nehovořili. Mou poslední sezonu ani nemá cenu pitvat, je to za mnou a už na to nemyslím.“

Přece jen se zeptám – proč to podle vás v Hartfordu nevyšlo?
„To mohu těžko zdůvodňovat. Měl jsem jednocestnou smlouvu, věřil jsem, že svou šanci dostanu, ale ta nepřišla. Jestli tam měli lepší hráče, proč, to nevím a neřeším.“

Bylo to pro vás hodně deprimující, když vlastně nepřišla nabídka z prvního týmu, tedy New York Rangers?
„Je to psychicky velmi náročné. Člověk tam jde s určitými představami, že se o svou šanci popere a ta nepřichází. Postupně to ale na vás padá a musíte se s tím nějak vyrovnat. Proto se v tom už nehrabu. V zámoří jsem skončil a teď dýchám za Pardubice.“

Hráči, kteří se takhle z farem vrací, často hovoří o tom, že chodí do prvního mužstva horší hráči než oni. Dělo se toto i v Hartfordu?
„Toto nechci hodnotit, to fakt nevím. Vždy pozvou hráče, kteří se jim hodí, prostě typ, který jim schází. Hokejistů tam je spousta, je tam široká základna, ale toto nemohu posuzovat.“

Zámoří vidím jako uzavřenou kapitolu

Nebyl též problém v tom, že v obraně Rangers byli tři Češi?
„To ale věděli, když mě podepisovali. Já v tom logiku nehledám, ono to ani nejde. Dívám se dopředu a na Pardubice.“

Podruhé se vracíte ze zámoří. Říkáte mu definitivní sbohem?
„Myslím si, že to byla má finální kapitola. To by musela být hodně výhodná smlouva, abych to ještě šel zkusit. Oni už tam také tolik nerozhazují kontrakty jako dříve. Vidím to jako uzavřenou kapitolu.“

Byl jste třeba už v půli uplynulé sezony rozhodnut, že se vrátíte do Evropy?
„Chtěl jsem se přímo vrátit, ale nemohl jsem, nebylo mi to umožněno, což doteď nechápu, proč mě tam drželi. Měl jsem být i dvakrát trejdován, ale ani jednou to nevyšlo, což mě docela mrzelo, protože by mi to třeba pomohlo. Nikdo vám neřekne, proč a jak.“

Co vlastně drží Čecha na farmě, když tuší, že šanci nedostane?
„Nemá cenu zapírat, i finanční stránka hraje svou roli, ale já si řekl, že to prostě vydržím, ať se děje, co se děje. I kdyby mě měli postavit na poslední měsíc. Dával jsem během roku přednost trejdu, ale oni to odmítali.“

Neříkáte si, že to byl v uvozovkách hokejově promarněný rok?
„To ne! I na farmě je hokej velice náročný, dost se tam dře. Určitě se to tak označit dá, ale já tam nezahálel, neseděl jsem jen zadku. Spíše to je tím, že jsem nedostal pořádnou šanci.“

S trenérem Milošem Říhou se známe, víme, co od sebe můžeme očekávat

Přicházíte v době odchodu Petra Čáslavy. Berete jako výzvu zacelit mezeru v obraně po něm?
„Všechno je samozřejmě výzva. Ale jestli ho nahradím, těžko říci. Petr je Petr, já jsem já. Budu dělat maximum a snažit se, abych odvedl co nejlepší práci pro Pardubice.“

Jste na prahu letní přípravy. Těšíte se?
„Samozřejmě, že musím říci, že ano. Všichni víme, co to ale obnáší. Je to méně příjemná část, ale všichni víme, jak důležitá.“

Ale musí vám dělat radost, že jste do Pardubic přišel na začátku sezony…
„To rozhodně. Najdu si bydlení, usadím se a porozhlédnu. Kluky pochopitelně všechny znám, některé i jako spoluhráče. Nebude to tak hektické, než kdybych se nějak narychlo dohodl v září a pak vše honil.“

Usadit znamená, že se v Pardubicích zabydlíte?
„Přesně tak. Seženu si byt, abych tu mohl být s rodinou a aby vše klapalo.“

Sondoval jste třeba, jak to tady chodí?
„Ani ne. Kluky všeobecně znám, trenéra Miloše Říhu si pamatuji z Karlových Varů, kde mě trénoval. Víme navzájem, co od sebe můžeme čekat. I to bylo vodítko toho, proč jsem kývl Pardubicím. S panem Říhou se znám a vím, co mě čeká.“

Fotografie: www.hartfordwolfpack.net