Jan Hrabal, Jan Šimek, Adam Bagar
Matěj Beran pomohl k nedělní výhře v Olomouci. Euforie po vstřelené brance byla veliká, přiznává útočník Dynama
OLOMOUC — Tahle sezona pro něj nezačala nejšťastněji, v srpnu se ošklivě zranil, rehabilitace trvala dlouhou dobu. Útočník Matěj Beran, který přišel do Dynama v průběhu minulého ročníku z Plzně, se vykurýroval a ve svém druhém letošním extraligovém utkání skóroval – v neděli v Olomouci zvyšoval v osmé minutě na rozdíl dvou branek pro Východočechy.
„V první třetině jsme měli trochu štěstí, ale šli jsme si za ním. Hráli jsme obětavě jako tým, jeden pro druhého. Jsme rádi, že nám to tam napadalo, 4:0 mohlo být zrádné, ale naštěstí jsme nic nepodcenili a získali cenné tři body,“ řekl třiadvacetiletý útočník.
Na začátku jste vstřelili čtyři rychlé branky. Čím to bylo?
„Šance byly na obou stranách, ale nás výborně podržel brankář, Ondřej Kacetl chytal výborně. Nám to tam zkrátka napadalo, jim ne.“
Jakmile jste skóroval, tak jste emotivně zajásal…
„Měl jsem obrovskou radost a zároveň úlevu, že mi to tam spadlo, navíc hned ve druhém střídání ve druhém utkání po návratu. Moc mi to pomohlo. Pak se hned cítíte dobře, jsem rád. Euforie ve mně byla opravdu veliká.“
Byl zápas po první třetině již rozhodnutý?
„Určitě ne. Říkali jsme si o přestávce, že musíme hrát, jako kdyby to bylo 0:0. Kdybychom cokoliv podcenili, tak by to dopadlo špatně. Šli jsme minutu po minutě, že tam necháme všechno. Ve výhru v Olomouci jsme věřili.“
Olomouc snížila, ve třetí třetině hrála přesilovku pět na tři…
„Kluci to výborně odbránili, toto byl velmi důležitý moment celého utkání. Naštěstí Olomouc nás nevykombinovala, její střely náš brankář viděl a skvěle chytil. Bylo velmi důležité, že jsme nedovolili domácím snížit.“
Olomouc hraje tradičně houževnatě. Jak těžkým soupeřem je?
„V dnešním hokeji si nevyberete… Olomouc hodně bruslí, dohrává souboje, je velmi nepříjemná. Mně to nevadí, já jsem na to zvyklý.“
Dynamo získalo z Plzně útočníka Nicholase Johnsona, kterého znáte ze společného působení ve Škodě…
„Jsme moc rádi, že nám přišel vypomoci. Známe se spolu rok a půl z Plzně. Podle mého názoru hrál Nick výborně, podržel puk, tlačil se do brány, měl šance. Patřil k našim nejlepším hráčům. Jsme rádi, že tady s námi je a věřím, že bude i střílet branky.“
Mám v ruce dvanáct šroubů
Vy sám jste se vrátil po dlouhé přestávce způsobené zraněním. Jak se vám hrálo?
„Přes tři měsíce jsem nemohl nastoupit, toto je moje druhé utkání za Dynamo v této sezoně, mám velkou radost, že jsem vstřelil svou první branku za Pardubice. Láďa Havlík perfektně vystřelil, já se snažil jít před branku tečovat a naštěstí to tam propadlo.“
Jak těžké bylo dostat se zpět do extraligového tempa?
„Musím přiznat, že docela ano. Trénoval jsem na suchu, ale na ledě to je něco jiného, navíc v zápase… Jsem rád, že to mám za sebou a jsem zpátky. Věřím, že to bude jen a jen lepší.“
Rozehrával jste v pěti utkáních ve WSM lize za Ústí nad Labem…
„Jsem rád, že Dynamo mi vstřícně umožnilo za Slovan nastoupit, každý odehraný zápas je užitečný. Naskočit po takové pauze rovnou do Tipsport extraligy by bylo hodně náročné.“
Tři měsíce jste strávil na tribuně – to bylo hrozné, že?
„Nikomu bych je nepřál. Byla to opravdu hodně dlouhá doba, mohl jsem chodit navíc pouze do posilovny, na led ne. Nemohl jsem střílet, posiloval jsem pouze nohy. Posléze jsem mohl pouze bruslit, ale zase jsem mohl aspoň posílit nohy. Chtěl bych poděkovat našemu kondičnímu trenérovi Petru Mockovi, připravil mě na suchu, že se cítím výborně.
Co se vám vlastně přihodilo za zranění, které vás na tak dlouhou dobu vyřadilo?
„Měli jsme dopolední rozbruslení před večerním utkáním Ligy mistrů s Frölundou. Jeli jsme jako poslední dvojice na závěr tréninku ve dvou proti jednomu, naletěl jsem do branky, rukou v plné rychlosti jsem trefil tyčku. Měl jsem zlomené obě kosti, den na to mě operoval pan doktor Kaberle, chtěl bych jemu i mému agentovi poděkovat. Mám v ruce dvanáct šroubů, ale udělal skvělou práci, velmi mi pomohl, že jsem se mohl poměrně rychle vrátit.“
Snad máte podobné zranění už vybráno do konce kariéry…
„Musím zaklepat, že už to je všechno v pořádku. Už jsem jednou zlomené zápěstí měl, snad jsem si to vybral.“
V ruce máte dvanáct šroubů. Neomezují vás nějak?
„Je to vysoký počet, ale já je nevnímám. Operaci jsem neprodělal v úplné narkóze, takže jsem slyšel vrtačku ve své ruce, nebylo to příjemné. Naštěstí se to dalo vydržet, hodně mi pomohli rodina a mí kamarádi. Při těch nejhorších chvílích stáli při mně, velmi si toho vážím.“
A už jste tedy stoprocentně fit?
„První dva zápasy ve WSM lize jsem měl trochu v hlavě, ale musel jsem od toho oprostit, protože jinak nemůžete hrát naplno. Hodil jsem to za hlavu, teď hraji, jako kdyby se mi nic nestalo.“