31.03.2007
Jan Hrabal, fotografie Luboš Lang

Očekávám korektní, zároveň ale napjatou sérii, říká Zbyněk Kusý

Potřetí během posledních pěti let si zahrají hokejisté HC Moeller Pardubice finále. V roce 2003 byli neúspěšní, podlehli pražské Slavii, o dva roky slavili zisk titulu poté, co 4:0 na zápasy vyřídili hokejisty Zlína. Ve středu 4. dubna se do posledního místečka naplní pardubická ČEZ Arena, aby zhlédla začátek série Pardubic a Sparty Praha. Už samotný postup do nejužšího boje o mistrovský titul je po loňském 9. místě velikým úspěchem pro pardubický hokej. Východočeši před finálovými boji nic nevzdávají, generální manažer klubu Zbyněk Kusý favorizuje sice soupeře z hlavního města, přesto ale věří, že mistrovský pohár po dvou letech zavítá do Pardubic.

„Na tuto sérii se pochopitelně těším. Myslím si, že letos jsme udělali pro úspěch úplně všechno, ale nechceme být soustem pro pražské mužstvo. Sparta je podle mě favoritem, už jen protože je posledním mistrem. My jim ale nedáme nic zadarmo a uděláme vše proto, abychom po dvou letech přivezli pohár do našeho města,“ říká před startem historického finále HC Moeller Pardubice – HC Sparta Praha Zbyněk Kusý.

Kdybych vám bezprostředně po skončení minulé sezony řekl, že budete hrát finále, byl byste překvapený, nebo byste spíše očekával, že takový vzestup musí přijít?
„Když se otočím dozadu, tak si myslím, že i v minulé sezoně jsme udělali, co bylo v našich silách, ale bohužel objektivní příčiny, které jsme pojmenovali, myslím tím zranění Jána Lašáka a situace okolo NHL, vyústily v naše konečné umístění na devátém místě. Bylo to pro nás velké zklamání a zároveň motivace do dalšího soutěžního roku. Provedli jsme zásadní změny v kádru a postup do finále v letošním roce je pádnou odpovědí na veškerou kritiku, kterou jsem slýchával, nebo četl na našich webových stránkách. Nemyslím to tak, že bych chtěl omlouvat některé naše nezodpovědné výkony v sezoně, které také přišly, ale divákům bych chtěl připomenout, že se stále jedná jen o sport, kde záležitostí ovlivňující výkony, je taková spousta, že výsledek nejde naplánovat. Někdy skutečnost je jiná. Pro mě je podstatné, že hráči, které jsme do Pardubic přivedli, se ukázali jako velmi cenní pro hráčský kolektiv. Myslím si, že opakovaně své kvality prokazuje gólman Ján Lašák, jenž tu není v souvislosti s působením Adama Svobody dvakrát na růžích ustláno, ale ať už jeho statistiky během sezony i play off, a nenarážím na výsledky finále, které mohou být i zcela jiné a negativní, tak si myslím, že Jánko prokázal v České republice světovou extratřídu. Pro mě je to další čárka v odhadech hráčů. Jeho jsem z těchto důvodů přivedl a on nás podruhé dotáhl do finále extraligy. To je nesporné ocenění jeho kvality. Druhá podstatná věc je, že jsme do mužstva zabudovali hráče, kteří dělali vše proto, abychom byli úspěšní zejména v závěru sezony, čili v play off. Byli to hráči, kteří tohoto úspěchu nikdy nedosáhli, myslím tím Petera Puchera, Zdeňka Ondřeje, Aleše Píšu nebo Dušana Andrašovského. Jejich forma měla a logický má různé výkyvy, protože to jsou jen lidé. Mužstvo ale po základní části obsadilo solidní druhé místo, které je jedním z nejlepším umístěním našeho klubu v jeho téměř devadesátileté historii. Dokázali se ale mobilizovat v důležitých částech play off. Tím byla kritická série se Znojmem nebo čtvrté utkání semifinále. Tam třeba mužstvo ukázalo obrovskou motivační, trpělivostní a hokejovou sílu. Kluci se nenechali strhnout vývojem zápasu a chladnokrevně soupeře přehráli v části, kdy České Budějovice snížily na rozdíl jedné branky a byl skutečně na koni. V utkání, kde výkon rozhodčích nebyl určitě optimální, se dokázali s tímto vyrovnat a předvést nesmírně kvalitní výkon, který položil základy postupu přes HC Mountfield.“

Už v základní části sehrál HC Moeller Pardubice se Spartou parádní zápasy.

Chválil jste hráče, vyjmenoval jste řadu prvků, které dotáhly HC Moeller Pardubice do finále. Jak důležitým je osobnost trenéra Miloše Říhy s týmem spolupracovníků?
„Zásadní! Podíváte-li se na Milošovo působení u mužstva, tak to tu má sedmiletou historii, tak najdete málo neúspěšných sezon. On je v Pardubicích doma, dokáže mužstvu vtisknout styl hry, které je mužstvo schopné produkovat. Výraz mužstva je odrazem trenérovy strategie, kterou on aplikuje. Je to jen hra, sport, nemůže to nikdy být optimální a já se držím přísloví, že hokej je hra chyb a úspěšný je ten, kdo jich udělá méně. V tomto případě musím říci, že Milošův podíl na úspěchu je zásadní, on tu základní část vyhrál, postoupil s mužstvem do finále v roce 2003, pak jsme vypadli s Plzní. Jeho podíl je neoddiskutovatelný a opět prokázal, že patří mezi trenérskou špičku u nás.“

Už postup do semifinále byl vzhledem k vyrovnanosti celé soutěže úspěchem

Ono určitě bylo důležité, že mužstvo v jednotlivých čtvrtinách základní části sbíralo více a více bodů…
„Musím říci, že v sezoně jsem hráčům věřil. Bylo to znát z mých příspěvků na internet, ale Miloš mě překvapil chladnokrevností, kterou předpovídal vývoj základní části. Několikrát mi v sezoně po dvou prohraných zápasech v řadě: ‚Hele, my potřetí za sebou neprohrajeme.‘ V důležitých okamžicích, kdy mužstvo řešilo vnitřní problém za dveřmi kabiny, jej dokázal úspěšně vyřešit. Buď nějakými mechanismy, které funguje, nebo i aktivitou, která s hokejem vůbec nesouvisí. To jsou věci, které vytvářejí mediálně opomíjenou týmovou chemii. Každopádně jsme počítali body, kolik jich můžeme získat. Přesnější byl náš pan prezident Heřman s naší paní ekonomkou, kteří se sekli o jediný v konečném součtu. To bylo pro mě velké překvapení. Mně to trochu ulétlo o tři, protože jsem počítal s domácí výhrou nad Znojmem v utkání, kde jsme vedli 2:0. Ale i tak naše odhady byly objektivní a znali jsme sílu mužstva. Chtěli jsme se dostat do první šestky, abychom nemuseli hrát z hlediska zranění rizikové předkolo. Abychom byli schopni zajistit divákům domácí zápasy ve čtvrtfinále, tak jsme měli přání se dostat do první čtyřky. Tyto atributy jsme splnili a třeba v závěru sezony, kdy se zase vyrojily různé spekulace a přestože jsme trochu zbytečně prohráli v Českých Budějovic 2:3, jsme druhou příčku uhráli. A to třeba byl jeden z klíčových okamžiků pro vývoj semifinále s HC Mountfield. Postup do finále je pro mě úspěchem a při současné vyrovnanosti ligy a dalších věcí považuji za úspěch i postup do semifinále.“

Upřímně. Čekal jste, že se série se Znojmem natáhne na sedm zápasů?
„Když Znojmo vyhrálo první zápas a snížilo na 3:1 v sérii, tak jsem řekl, že to bude ještě hodně dlouhé (totéž poslal v SMS zprávě po druhém utkání ve Znojmě – pozn. red.). A nechci ze sebe dělat chytrého, ale všichni si určitě všimli, že jsem v podstatě měsíc neřekl ani slovo a dělal jsem to záměrně, do ničeho jsem se nepletl. Do rozhodčích, ani žádných záležitostech, aby nás někdo obviňoval z brečení nebo tak něco. Tyto věci jsme zcela potlačili a postupovali v případě chyb jinými legislativními cestami. Neřešil jsme to mediální kritikou ze strany vedení. Chtěl bych všem říci, že bublinu o tom, že hraje malé mužstvo, které byl rádo skolilo to velké, vytvořila média. Mezi námi je rozdíl ve velikosti měst a rozpočtu, ale Znojmo mělo určitě velmi kvalitního trenéra a byť se o nás nevyjádřil příliš pochvalně, což beru za úlet po prohraném zápase, který přišel ze zklamání z vyřazení. Musím říci, že v připravenosti mužstva, stanovení taktiky a trénovanost týmu, tak Miloš Hořava bude v krátké době určitě, nepoleví-li, patřit k nejlepším trenérům v této zemi. On ví, co chce, dokáže k hokejistům mluvit jejich jazykem, čili jim řekne, co přesně chce a vyžaduje to. Myslím si, že v okamžiku našeho vedení 3:0 v sérii, tak si mnoho diváků všimne, že Znojmo hrálo stále od začátku velmi kvalitní, rychlý a na bruslení založený hokej. Možná to někdo nechce slyšet, ale myslím si, že Znojmo pro nás byl v tomto těžší soupeř než České Budějovice. Když pak postoupíte do semifinále, tak překročíte hranici neúspěchu a mužstvo se uvolní a hraje se mu úplně jinak. Musím říci, že Znojmo a jeho hráči předváděli vynikající hokej, který jsme podle mě v některých zápasech semifinále neviděli. Některá utkání v oblasti disciplíny ze strany Znojma byly tak perfektní, že bych v paměti hledal dost dlouho, abych si vzpomněl na podobné k přirovnání. Jirka Dopita je stále vynikajícím hokejistou, který ovlivní výkon celého mužstva a svou osobností na ledě i usměrnit rozhodčím způsobem, který je dobrý pro mužstvu. Tím nechci říci, že by rozhodčí Znojmu nadržovali, naopak. Tato série byla naprosto korektní, až na pár excesů nedošlo k problémům. Ale chtěl bych vyzdvihnout herní přínos Jiřího Dopity a celého Znojma. To nás třikrát porazilo velmi dobrým hokejem a v utkání, kde jsme doma vyhráli 2:0, to bylo jedno z nejlepších utkání play off. Hokej nahoru dolů, výborné zásahy gólmanů… Před kolektivním, organizovaným a disciplinovaným výkonem Znojma musím smeknout. Naši hráči nepodcenili vůbec nic, věnovali se tomu naplno, ale prostě Znojmo bylo ve svých vítězných zápasech lepší.“

Na postup přes Znojmo se HC Moeller Pardubice pořádně nadřel.

Že Dopitova výkonnost geometricky roste v play off, že Jiří Trvaj je velice kvalitní brankář, to jsme všichni věděli. Ale předpokládal jste, že se k tak kvalitním výkonům vypne Michal Tvrdík, který Pardubice málem pomohl vyřadit?
„Michal vždy byl úspěšnější v týmech, kam odešel na hostování z Pardubic. To má logický důvod. Pardubice potřetí za pět let hrají finále. Znojmo bylo jednou v semifinále. Podíváte-li se na náš způsob dělání hokeje, tak my máme zhruba 26 hráčů v mužstvu tak, abychom byli schopni hrát celou sezonu na čtyři pětky, abychom eliminovali zranění a měli náhrady pro ně. V posledním zápase série Znojmu částečně došla šťáva. To se pak na misku vah postaví širší kádr, který dokázal odehrát zápas ve stejném tempu jako Znojmo, ale oni točili deset hráčů a my dvacet. Tady vám pak právě chybí ten jeden krok ke vstřelení branky. Tím nechci snižovat třeba element Petra Sýkory, který je naprosto výjimečný v letošní sezoně. Svým nasazením, příkladem a rychlostí bruslení, razancí střelby je naprosto výjimečná záležitost. I on patří k našim základním stavebním kamenům, jak jsem o nich hovořil v úvodu našeho rozhovoru. Když se na to podíváme z toho úhlu, tak my jsme měli širší kádr, to byl jeden z hlavních důvodů našeho postupu přes Znojmo. Zpět k Michalovi Tvrdíkovi. Jemu evidentně nesedí hra na čtyři pětky. Znojmo točilo tři, závěry zápasů točilo na pět lidí. My si třeba vedeme statistiku stráveného času na ledě, tak mám pocit, že některé zápasy odehrál Jiří Dopita 36 minut, to je neskutečná porce. S ním se okolo třiceti minut točili Jaroslav Svoboda, Michal Tvrdík, Vladimír Říha a Martin Růžička. Na tyto borce to Znojmo odehrálo. Ještě mě zaujal obránce Ondřej Kříž s výbornou rozehrávkou, je to bratr našeho bývalého hokejisty. V rozhodujícím okamžiku prostě Znojmo nemělo síly, dvě branky na konci první třetiny zlomily jejich odpor. Michalovi ale zkrátka více sedí hra v tempu, tedy na tři formace.“

Jak to s ním bude po sezoně?
„Znojmo o něj může mít zájem, stejně tak i ostatní kluby. To teď neřeším. Michalovi jsem po skončení série volal a za výkony jsem jej pochválil. Nevidím v tom nic špatného, hráči jsou trejdovaní, přestupují. Že se Michalovi dařilo, k tomu necítím žádnou zášť, prostě hrál za jiné mužstvo. Hrál výborně a pro nás je velmi dobře, že ho budeme mít k dispozici, byť zásadní slovo ve tvorbě kádru bude mít trenér. Michal tady ale minulý rok podepsal novou smlouvu, prvního května se vrací do Pardubic.“

Psychicky labilní Pardubice? Kecy v kleci!

Ještě bych se zastavil u semifinále. Prorokovalo se, že to bude na sedm zápasů a nesmírně vyrovnaná série. Nakonec výsledek 4:1. Překvapení?
„Tady rozhodly jiné věci, které byly na jiném břehu řeky. Zaprvé bylo jasné, že naše mužstvo nehraje pod psychickým tlakem. Všichni si nemyslete, že to je tlak z vedení. Naopak. Všichni jsme součástí jedné organizace, všichni pracujeme velmi pozitivně. Jediný tlak je mediální prostor z internetu, rádií, tisku a televize a samotní diváci. V Pardubicích je hokej sportem číslo jedna, hráči mi sami říkali, že je velmi složité, když jdou po Třídě Míru a devět lidí z deseti je zastaví a zeptá se: ‚Kdy to Znojmo konečně porazíte?‘ Tady odsud třeba pramení ten tlak. Dokázali jsme se s tím ale vyrovnat. Když chcete vyhrát, tak vám nic jiného nezbývá. Hráči, které jsme přivedli a ti, co tu jsou, prokázali svou sílu a postoupili dál. Rozdíl byl také v gólmanech. Podívejte se na počet obdržených branek a úspěšnost zákroků. Jasnou jedničkou tohoto semifinále byl Ján Lašák. Druhým pozitivním bodem postupu jsou přesilové hry, ze kterých jsme dávali důležité góly. Také jsme hráli velmi dobře oslabení. Soupeř měl dostatek příležitostí ke zdramatizování a i otočení celého utkání, ale díky úspěšně odehraným oslabením jsme tento problém dokázali eliminovat. Až na jednu výjimku jsme dokázali zvládnout obecná rozrušení z rozhodováním sudích. Ale zase těžko mohu soudit Aleše Píšu za to, že aniž se dotknul hráče, tak v Českých Budějovicích odchází na deset minut za to, že rozhodčímu řekl: ‚Vždyť já u toho nebyl, proč jdu pryč?‘ Tento moment byl pro nás nesmírně obtížný, protože na ledě nebyl ani Honza Snopek a hráli deset minut jsme na čtyři beky. Tam se třeba ukázala pravá síla mužstva.“

Proti Českým Budějovicím zvládli Pardubičtí postoupit 4:1 na zápasy.

Také se prokázalo, že Pardubice nejsou psychicky labilním mužstvem, jak se říkávalo. I v této disciplíně jste soupeře předčili…
„Trošku to zlehčím. O této věci to jsou kecy v kleci. Liberec také dvakrát vyhrál základní část a ani jednou se nedostal do finále. Mluví někdo o tom, že by byli psychicky labilní? Ne. Nám se to stalo také, to se prostě stává. Takový je sport. Že někdo napsal, že Pardubice jsou labilní a všichni se toho chytli, že jsme tenkrát otevřeně upozornili na chyby rozhodčích a ostatní to nedělali a pak některé kluby na nás mávaly kapesníčky. Rok na to jiný pražský klub v čele se svým trenérem a manažerem to dělal zcela veřejně a byl označován za poctivého hrdinu, který říkal věci na rovinu, tak to jsou rozdíly v komunikaci, které dělají mužstvo s nějakou pověstí. Jsem si jistý, že jsme nikdy žádné bloky neměli, poslední dva sedmé zápasy jsme vyhráli, předtím zase prohráli. Zápas ve finále se Slavií jsme prohráli po chybě dvou našich hokejistů. Jeden pustil hráče v rohu a druhý měl hlídat Supa a nechal ho vystřelit Adamovi na vyrážečku. Ať si doma lidé pustí záznam, kdo to byl. Mužstvo odehrálo zápas 0:1, i výkon brankáře byl bezchybný. Naopak v celé této sérii mužstvo prokázalo velkou psychickou sílu, prohrávalo 1:3 na zápasy a v pátém utkání 0:2. Pamatuji si scénku, jak se stěhoval pohár na předávání a my otočili ztracený zápas. To byly situace, kdy mužstvo opačně prokázalo svou psychickou sílu. Dívejme se na některé věci jako na sport a nezkoumejme jako psychologickou vědu a nehledejme zvláštní vjemy a psychózy. Někdy zápasy vyhrajete, někdy prohrajete, tak to ve světě sportu chodí.“

Pojďme se podívat do budoucnosti. Čeká vás finále se Spartou Praha. Je to pro Pardubice nejvysněnější finále, protože toto finále naše nejvyšší soutěž nepamatuje a oba velkokluby jsou velcí rivalové…
„Určitě to bude zajímavá série z důvodu, o kterém jste hovořil. V Pardubicích, kde začal hokej v roce 1913, tak my jsme se v boji o titul nikdy nestřetli s tímto pražským celkem. To je primát, které toto derby bude mít. Motivace je vždy srovnatelná, motivace našich hráčů a fanoušků je zhruba u Slavie i Sparty přibližně stejná. V Sazka Areně mají hostující diváci jiné možnosti, co se týká kvantity. V hale v Holešovicích to je trochu jinak. HC Sparta Praha je vysoce kvalitní, tradiční mužstvo a jejich opakovaný postup do finále to jen prokazuje, že je to česká hokejová špička. Mají velmi vyrovnaný kádr, stabilní management, silné partnery a velmi kvalitního trenéra. Frantu Výborného všichni známe, je to také jeden z těch pěti nejlepších českých trenérů. On dokáže udělat v mužstvu atmosféru, která graduje v zápasech play off. Podíváte-li se na sparťanské problémy v sezoně, které dokázali vyřešit a v závěru podávat velmi kvalitní výkony, tak to ukazuje práci trenéra, že je schopen přesvědčit o metodách své práce a nasměrovat je patřičným způsobem k úspěchu. Na tuto sérii se pochopitelně těším. Myslím si, že letos jsme udělali pro úspěch úplně všechno, ale nechceme být soustem pro pražské mužstvo. Sparta je podle mě favoritem, už jen protože je posledním mistrem. My jim ale nedáme nic zadarmo a uděláme vše proto, abychom po dvou letech přivezli pohár do našeho města.“

Že se ČEZ Arena Pardubice bude otřásat v základech, je jasné, vyprodáno bylo už v první den předprodeji. Pojedou ale fanoušci HC Moeller Pardubice podpořit svůj tým v tisícovém počtu i do T-Mobile Areny? Hráčům se zvonečkem na hrudi by to určitě pomohlo.

Pardubické zápasy byly během pár hodin zcela vyprodány. Čekal jste až tak velký zájem o lístky?
„To je přece jasné! Když jsem viděl, že Sparta postoupila a my o den později také, tak jsem věděl, že bude natřískáno. Nechci být ženantní, ale myslím si, že loňské finále Sparta – Slavia bylo sice sledované, ale mimo Prahu už ne s takovým zájmem, byť toto finále nabídlo velmi kvalitní podívanou. Sportovní fanoušek v Česku si určitě užije. Spousta z nich bude určitě fandit nám, ale velké množství bude přát Spartě. A je jedno, kde kdo bydlí. Každopádně očekávám korektní, zároveň ale napjatou sérii. Nedokážu odhadnout její délku. Přál bych si, aby byla pro nás úspěšná. Chtěl bych divákům popřát hezký sportovní zážitek a poprosit je, aby našemu mužstvu pomohli, jak to udělali ve čtvrtfinále a semifinále, kdy byly naší velkou oporou. Pokud by se nám povedlo vyhrát, tak bychom měli velkou, ale opravdu velkou radost. Stejně jako naši fanoušci. To už ale jsou jen spekulace, žádnou skleněnou kouli u mě nevidíte.“

Vypravení speciálního vlaku do Prahy? Řešíme to

To tedy ne. Finále začíná ve středu v Pardubicích a přes čtvrteční utkání ve vyprodané ČEZ Areně se stěhuje na Velikonoce do Prahy. Co mám zprávy, tak se do T-Mobile Areny chystá spousta fanoušků HC Moeller Pardubice, kteří si navíc mohou pořídit lístky na pražské zápasy přes internet. A nabízí se tedy otázka, zda vypravíte speciální vlak pro ně…
„Tuto situaci řešíme, během krátkého časového intervalu budeme schopni oznámit výsledek. To se týká i nejen Českých drah, ale i dalších možností přepravy. Máme zajištěno 250 lístků pro naše fanoušky za sto korun na stání, pro takové množství by to nemělo smysl táhnout lokomotivou dva vagony. O všem jsme ve spojení s fanklubem, doufám, že se situace i v tomto vyvine pozitivně. Ještě nám to chvíli potrvá, nejsme na to sami, potřebujeme k jednání i druhou a třetí stranu.“

Příjemným dárkem pro fanoušky jsou finálové čepice pro majitele permanentek. Jak to vypadá s nimi, nebo připravujete jiná překvapení pro příznivce pardubického hokeje?
„Určitě se nějakého překvapení fanoušci počkají. Diváci určitě ocení, že jsme nezdržovali prodej a dva dny po skončení semifinále jsme začali prodávat vstupenky na zápas za týden. Žádným způsobem jsme nechtěli omezovat prodej, ale z důvodů určité sportovní pověrčivosti tyto věci nezařizujeme dřív, než jsou hotové. Někdy to připravené mít musíte, možná si vzpomenete, když jsem psal o tom, jak jsem v roce 2003 naházel mistrovské čepice do Labe. Máme něco vymyšleného, ale realizujeme to v těchto dnech, kdy je jasno o naší účasti ve finále.“