20.02.2016
Jan Hrabal

Jsem nadšený, hlásí z Calgary obránce Jakub Nakládal

CALGARY / PARDUBICE — Začátkem února si obránce Jakub Nakládal splnil svůj sen. Proti Torontu si v dresu Calgary Flames poprvé zahrál nejkvalitnější ligu světa – NHL. Nastoupil sice jen na dvě střídání o celkové délce 105 sekund, pak ale jeho vytížení stoupalo: proti Anaheimu naskočil na 12 minut a 28 vteřin, proti Minnesotě hrál o tři a půl minuty déle a v pátečním utkání s Vancouverem si připsal první kanadský bod!

Jakub Nakládal v NHL
Zápas Góly Asist. Body +/− Tr. min. Čas
9. února 2016: Calgary Flames – Toronto Maple Leafs 0 0 0 0 0 1:45
15. února 2016: Calgary Flames – Anahem Ducks 0 0 0 0 2 12:28
17. února 2016: Calgary Flames – Minnesota Wild 0 0 0 −2 0 16:04
19. února 2016: Calgary Flames – Vancouver Canucks 0 1 1 +2 0 15:46

„Jsem nadšený, že jsem odehrál už čtyři zápasy, to už přece jen vypadá lépe. Doufám, že jich bude ještě více. A že si vysloužím novou smlouvu,“ spokojeně hlásí z Calgary osmadvacetiletý zadák, který do velkého hokeje vyrostl v Pardubicích. V posledním utkání zaznamenal svůj první kanadský bod: v 57. minutě asistoval na poslední branku Flames.

První zápas a jen minuta čtyřicet pět sekund. Co to s vámi dělalo?
„Určitě jsem se nenaštval, každý chce hrát co nejvíce minut a být na ledě co nejvíce. Takhle to bylo, bral jsem to jako svůj první zápas. Člověk musí stoupat po malých krůčcích. Aspoň jsem si navykl a další zápasy byl více vytížen. Každého střídání si velmi vážím.“

Mluvíte velmi pokorně…
„Přesně tak. Vím, proč jsem sem přišel. Celá sezona byla z hlediska psychické stránky pro mě docela těžká. Člověk má očekávání, ale musí bojovat. O to více si uvědomí, že opravdu nic není zadarmo. Musí si vším projít, aby se prosadil. Vždycky chci být trpělivý a z každé věci nacházet hlavně to dobré. Nějaká zapšklost by mi nepomohla, i na to se tady dívají. Snažím se být pozitivní a přemýšlím tak i směrem dopředu.“

Takže se stále usmíváte, což známe i z Pardubic?
„Moc si to tu užívám. Mám z toho dobrý pocit. Snažím se být každý den pozitivní, dělat všechno naplno. Proto jsem tady. Užívám si to, snažím se být v každém tréninku zápase dobře naladěný.“

Víte, jak to s vámi bude dál, zda s vámi počítají do konce sezony?
„Nevím nic, takhle je to celou sezonu. Letos jsme to s manželkou vzali tak, že nám nikdo nemůže nic slíbit. Žijeme ze dne na den, teď jsme spolu v Calgary. Nepřemýšlím, co bude. Snad mě nepošlou do farmy, stát se to ale může a vzal bych to. Teď jsem v prvním týmu a snažím se dělat všechno pro to, abych se v něm udržel.“

Manželka a syn mi jsou obrovskými oporami

Kolik hráčů se tlačí na vaše místo?
„Podle jmen má Calgary jednu z nejlepších obran, to jsem si sám na sobě ověřil. V tomto směru je těžké se prosadit, o to více si považuji, že mohu být v prvním týmu. Mohu být na sebe pyšný, ač to může znít přehnaně. Na farmě čeká na volné místo dalších sedm osm kluků. V tomhle to je tady úplně jiné oproti jiným soutěžím. Každý tady je, aby živil sen, že si zahraje NHL. Mně se to povedlo a jsem za to velmi rád. Každý trénink všichni makáme, abychom předvedli, co v nás je. Konkurence je opravdu veliká.“

Teď si ale užíváte život v Calgary. Jaká je vůbec v Kanadě zima?
„Není vyloženě mráz, je okolo nuly. Spíše většinu dne svítí sluníčko, je krásně jasno. Když jsme přiletěli, tak tu bylo třináct stupňů. Můžeme s manželkou s malým Kubíčkem chodit ven na procházky. Počasí je podobné jak v Čechách. Sníh tady nějaký je z dřívějška, drží se, ale moc ho není.“

Rodinné zázemí je pro vás obrovskou oporou, že?
„Pro mě obrovská pomoc i po psychické stránce. Manželka s malým mi dodávají energii. Člověku nemusí vyjít zápas, tak si po něm v klidu promluvíme a hned je lépe. Malý je ve věku, kdy s ním je veliká sranda. Obrovský relax! Jsou tu se mnou, i když pro manželku to je výrazně těžší…“

Kolik je vlastně vašemu synovi?
„Má dvacet měsíců. Už chodí, takže na něj dávám pozor, aby si něco nepřivodil. Snaží se broukat, slyší hodně angličtinu, má v tom zmatek. Jsme tu spokojení!“

Pokud neudělá Dynamo předkolo, play out zvládne

Předpokládám, že s Pardubicemi jste stále v kontaktu…
„Pravidelně si volám s rodiči a bratrem. S bývalými spoluhráči z Pardubic máme skupinu na Viberu, napíšeme si. Nejvíce asi s Honzou Starým a Petrem Čáslavou. Udržuji si přehled.“

Honza je bohužel zraněný…
„Všechno vím, moc mě to mrzí. Smůly si vybral až až. Snad se k němu přitočí štěstí a bude zdravý. Moc by si to zasloužil.“

Sledujete i výsledky A týmu Dynama?
„Zápasy z důvodu časového posunu nestíhám, neviděl jsem naživo žádný. Sleduji ale onlajny.cz, abych viděl výsledky. Moc mě mrzí, v jaké situace Dynamo nyní je. Na druhou stranu to bohužel patří k hokeji. Jednou jsi nahoře, jednou dole. Pokud neudělají kluci předkolo, tak play out zvládnou, věřím jim. Všichni v klubu pro to dělají všechno. Pardubice jsou jeden z nejlepších klubů, mají velikou tradici, dokazují to i obrovskou základnou fanoušků. Až se jednou vrátím, věřím, že navážeme na úspěšné roky.“