23.02.2007
Jan Hrabal

Miloš Říha: Sezonu jsme pozvedli, berme ji jako úspěch

HC Moeller Pardubice je zpátky mezi extraligovou elitou! Vloni touto dobou fanoušci pardubického hokeje byli naštváni, letos se optimisticky těší do play off. Pardubičtí hokejisté dokončili základní část na druhém místě, prakticky celou sezonu stoupali v tabulce. Po první čtvrtině soutěže devátý celek průběžné tabulky získal 92 bodů a poskočil o sedm příček výše. „Po loňské sezoně se jedná o úspěch. Po vyrovnaném průběhu extraligy je pro nás vzestup, že jsme se probojovali na druhou pozici před play off,“ říká v obsáhlém a velice otevřeném rozhovoru trenér HC Moeller Miloš Říha.

Občas se pousmál, jindy zase zamračil. Každé slovo při svých odpovědích rozmýšlel, vždy se snažil adresně pojmenovat věci, tak jak si myslí. Upřímnost – to je jedna z jeho velkých vlastností.

Činil nepopulární věci, které kritizoval kde kdo. Ale každý musí uznat: parta bojovníků pod jeho taktovkou má za sebou úspěšné období. Předsezonní cíl postoupit přímo do play off splnila na 300 procent.

Trenér HC Moeller je rád, že pod jeho vedením se mužstvo zvedlo a předvádělo podívanou, kdy se častěji tleskalo. Miloš Říha, který musel odejít před třemi roky po neúspěchu ve čtvrtfinále s Plzní, se do pardubické ČEZ Areny vrátil hlavním vchodem. Je úspěšný, hokejové Pardubice pozvedl a vrátil na výsluní naší nejvyšší hokejové soutěže.

Kde vidíte příčiny vzestupu?
„Tým se dal dohromady, pracovitost hráčů už v létě byla velká. Věřili jsme, že pokud budou makat, tak se to bude zvedat. O tom hovoří jednotlivé čtvrtiny, my jsme bodovali postupně. Na hráče jsme nakládali spoustu práce i nepopulární věci, že jsme třeba neměli stejnou pětku v celé sezoně. Kluci to ale zvládli, proto jsme tam, kde jsme.“

Bylo na hráčích vidět, že chtějí odčinit nezdar v minulé sezoně?
„Už v létě se připravovali velmi zodpovědně. Uvedu to na konkrétním případě. Honza Čaloun odvedl penzum práce, i v sezoně ale nebyl tolik nasazován, ale přesto neustále pracoval a choval se naprosto profesionálně. Dnes nám toto odvádí – rozhodl několik zápasů a je střelcem, kterého potřebujeme.“

Byla tím, že touha pramenila i od hráčů, trochu usnadněna vaše práce?
„Je to vždycky lehčí, když nemusíte někoho do něčeho nutit. Má filozofie je založena na přesvědčení hráčů, nejde někoho do něčeho nutit. Pokud budou dobře připraveni a dají tomu něco navíc, tak to pak má smysl a význam. Pak může přijít úspěch. První část sezony se nám povedla.“

Je pro mě zadostiučiněním, že se práce povedla

Vy jste sem nepřišel přímo v roli spasitele, ale měl jste být zárukou, že se Pardubice zvednou…
„Zárukou… To nikdy nemůže nikdo říci. I během sezony jsme měli dost problémů. Osobně jsem ale spokojen, práce se povedla. Všechno není až tak vidět, ale postupná práce a vyladění mužstva se daří.“

Spíše jsem se chtěl zeptat na to, jestli vám lichotí, že jste vytáhl Pardubice zpátky mezi elitu…
„To takhle nejde říci. Byla to určitě výzva pro mě. Začínal jsem tady jako extraligový trenér. Pardubice mi hodně pomohly a díky nim jsem se dostal do své práce. Zase to Pardubicím odvádím. Není to lichotivé, ale příjemné. Problémů bylo nesčetně, vím, jaký tu je tlak, že mi tady spousta lidí přeje a spousta ne. Proto je to pro mě zadostiučiněním, že se práce povedla. Že to, co děláte, má nějaké výsledky. Ostatní je pomíjející.“

Hovořil jste o problémech v sezoně. Tím narážíte na období okolo Vánoc, kdy po zápasech se Slavií nebo Spartou jste byl hodně rozzlobený?
„To jsou vnitřní záležitosti klubu, to se v sezoně stává. Nehodnoťme jeden zápas, ale celou sezonu. Že se jedno utkání nepovede, ale to je jeden dál. Zápasy jdou rychle za sebou. Ale tenkrát mě to hodně mrzelo, protože takové výročí, myslím dvoustý zápas se Spartou Praha, se nebude opakovat dlouho a ta atmosféra… To je ale o přesvědčení hráčů, aby si uvědomili, v jakém klubu pracují, že se něco slaví. Tomu se mělo dát něco navíc, ne, že budeme myslet na druhý den, kdy hrajeme s někým jiným. Takový zápas měl být rozhodující a to se nepovedlo. To mě mrzelo na každém z nás, jak jsme k tomu přistoupili.“

Ale po nevydařeném zápase šel mančaft okamžitě nahoru…
„To je pozitivní u tohoto mužstva, že dokáže nebýt dlouho dole. Nebyli jsme na vysoké čáře jako Liberec a České Budějovice. Ale po propadu dolů jsme si ihned uvědomili, že práce je o něčem jiném a začali jsme stoupat.“

Hráči zvládli základní část parádně. Díky jim za to!

Hovořil jste o jednotlivých čtvrtinách, kdy vaše zisky postupně narůstaly. Bude to podle vás mít pozitivní vliv do play off?
„To je něco jiného. Určitě nás to ovlivní, je to každopádně plus. Ale nás vrchol teprve čeká, udělali jsme dílčí výsledek. My jsme si tu ale zažili dvě sezony, kdy jsme vyhráli o třicet bodů, to jsme si ale vrchol prožili daleko dříve. Teď jsme si žádný neprožili a doufám, že nás teprve čeká. Je to ale jiná soutěž, začíná se znova od nuly. Play off je nesmírně vyrovnané, může zde přijít cokoliv.“

Myslíte si, že stoupající bodový trend je důkazem, že hráči dostávají přesvědčení, o kterém hovoříte, „do krve“?
„Tak o tom jsem přesvědčen. To, že forma stoupala, že jsme neměli obrovské výkyvy, že jsme se postupně zlepšovali, značí, že hráči vstřebávají určitý program a že sami chtějí naplnit cíl. Podívejme se na České Budějovice. Ty se držely neustále nahoře, ale poslední čtvrtinu nezvládly (zakončily ji na desátém místě – poznámka autora), tak to může mít velký dosah.“

Odpovídalo to vašemu plánu stoupat takhle vzhůru?
„Určitě. Nepředstavoval jsem si, ale že liga bude vyrovnaná a že do posledního kola to bude takové drama. Každý mohl porazit každého. Dva roky jsem tu nebyl, ligu jsem až tak neznal. Přišli hráči z evropských soutěží – vrátili se Reichel, Šlégr, začali hrát Patera a Procházka. Kromě Vsetína, který odpadl po druhé čtvrtině, mohlo každé mužstvo kdekoliv vyhrát a také prohrát. Na to jsme se museli nachystat, navíc přišlo do týmu mnoho nových a cizích hráčů, kteří byli zvyklí na něco jiného. Spousta kluků nebyla zvyklá hrát na čtyři pětky, tvořil se tu kolektiv. Je příjemné, že i to se povedlo, že se k sobě chovají trochu jinak.“

Už jste o tom hovořil, že bylo pro vás i hráče náročné neustále měnit sestavu. Bylo to to nejtěžší ve vaší práci? Neustále přesvědčovat hráče o tom, že vaše kroky, které činíte, jsou správné?
„To je právě ono. Aby tomu kluci věřili. Že když změníte sestavu a třeba tréninky i po vítězném utkání, kdy místo pohody přichází znovu dril. Nebyl jsem určitě v některých okamžicích příjemný, to se týká i vlastních zápasů, kdy jsem tlačil na určité detaily, přitom jsme mohli být v klidu. Ale hráči to zvládli parádně, díky jim za to! Je to jejich práce. Kdyby to nepochopili, tak tu už nejsem. Možná by Pardubice byly první, ale díky nim se to zvedlo. Oni si uvědomili propad v loňské sezoně a že přišli do klubu s vysokými ambicemi. Všichni podle toho pracují – Ján Lašák, Peter Pucher, který přišel nedávno, Honza Čaloun, kterému se sezona vloni nepovedla a měl problémy v kolektivu, který ho naprosto vzal. Kluci se tady cítí jinak, ale to musí říci oni. Já to takto cítím. Myslím si, že vědí a znají směr, co ode mne mohu čekat, stejně jako já od nich. Jsme na nějaké vlně, věřím, že to dotáhneme do dobrého konce.“

Bylo právě obtížné přesvědčit zkušenější hráče o vašem systému a filozofii?
„Oni jsou profesionálové. Třeba Tomáš Blažek neřekl své poslední slovo, jeho vrchol v sezoně, na kterou se poctivě připravoval, teprve přijde. Věřím, že zabere. To jsou právě profíci, že toto ustojí a nedělají problémy. Že věří tomu, co se dělá, že to mají nějaký smysl. Honza Čaloun si prošel svět, poznal spoustu trenérů a vidí, že to má nějaký smysl. Že i on se cítí po přípravě lépe.“

Možná některé naštvu, ale tady opravdu nikdo nevyčnívá

Takže Pardubice mají mužstvo s dobrým charakterem?
„To je brzy takto hodnotit. Ale každopádně mužstvo udělalo kus práce. Už v letní přípravě se vše tvořilo, kluci museli zvládnout obrovské penzum, tu dřinu, kterou jsme na ně naložili. Tam byl vidět pozitivní charakter, že práci chtějí oddřít a tam jsem viděl, že by to mohlo fungovat. Problémy samozřejmě přicházejí v každém mužstvu, přichází tlak od vedení, nespokojenost, to je normální. Ale kluci to zvládli. Jsem trenér, který neodpouští a je trochu blázen na střídačce při zápasech. To je ale třeba pochopit, když někdo na vás za každou chybičku křičí. Ale kluci to všechno zvládli, patří jim za to dík. Mužstvo je asi v něčem silné.“

Zvenku vypadá tým jako jednolitý celek, ze kterého nevyčnívá osobnost. Je to tak skutečně?
„Možná některé naštvu, ale tady opravdu nikdo nevyčnívá. Petr Sýkora vyčnívá střelecky, ale on by mohl ještě více. Nechci říci, že vše bylo ideální, že s ním nebyly problémy, ale on to pochopil a mužstvu pomohl jiným způsobem. Mužstvo si ho proto cení, i když je na něj někdy naštvané. To jsou právě detaily, které tu musí být. Musíme mít problémy, abychom je dokázali řešit. Je pozitivem, že to se daří.“

V Pardubicích se dlouho žehralo na to, že tu chybí tahoun jako Jirka Dopita. Ale ono to asi jde i bez takové osobnosti…
„Jirka tu byl. První sezonu to nebylo on, také se spíše seznamoval. Ale Pardubice jsou zajímavé tím, že všichni se cítí být lídry, ale nikdo do toho nechce vstoupit. To je také těžké. Osobnost, která by stoupla a řekla: ‚Hele, teď budeš ticho.‘ Ta tu za mě nebyla a není. Vždy se to táhlo na tým a snažilo se domluvit. Pak samozřejmě vznikne problém, kluci tu jsou věčně spolu, ale potíže se musí vyřešit. Lídr může být u mladého nebo průměrného mužstva. Tak to tady bylo na mém začátku, kdy Láďa Lubina byl lídrem neznámého mužstva a my udělali čtvrté místo. To byl ten lídr, který nastartoval Pardubice do podoby, ve které deset let pracovaly. Z průměrných hráčů se pak stali lídři. Oni si ale všichni dnes myslí, že jsou vůdci Pardubic, ale to je třeba umravnit. Ten opravdový lídr tu zkrátka není.“

Nedá mi to, abych se nezeptal na jedno jméno: Aleš Píša. Po jeho posledním extempore šly jeho výkony nahoru. Přijde vám, že se na ledě trochu uklidnil?
„Aleše znám od začátku, kdy jsem sem přišel. Pardubice se s ním chtěly rozloučit, ale my jsme ho zapracovali sestavy. Aleš potřebuje mít svůj klid, žádné výtky, humbuk… On se z toho sám dostává do tlaku a vše moc prožívá. Na začátku sezony mu neprospělo, že dostal trest, který pociťoval za křivdu. Také to tak vypadalo. Pak další trest a další křivda… Z toho se dlouho srovnával, on naopak potřebuje obrovskou důvěru. On je jiný člověk než ostatní. Musíte k němu přistupovat zkrátka jinak. Ale poslední zápasy ukázaly, kdo je Aleš Píša, proč jsme jej vzali a proč tu je. On musí hrát tvrdě, když bude hrát opatrně, tak nebude Alešem Píšou. Když udělá blbý faul, tak je to tím, že chce hrát dobře. My mu to netolerujeme, ale promluvili jsme si s ním, že musí hrát tvrdě a agresivně. Pak má Aleš nějaký význam pro mužstvo.“

Hodně jste mu to vtloukali do hlavy?
„To se právě nedá. Jemu to musíte vnutit postupně a nenápadně. Kdyby to bylo násilně, tak zapškne a bude malý a nenápadný. To není dobře.“

Petr Sýkora má daleko na víc!

Další výraznou postavou HC Moeller Pardubice je Petr Čáslava, stabilní obránce reprezentace…
„On je pro nás tuto sezonu obránce číslo jedna. To platí nejen pro nás, ale pro celou extraligu a reprezentaci. On je skromný kluk, který na sobě hodně zapracoval. On potřebuje tvrdě trénovat, aby mohl dávat ze sebe to, co umí. Ten udělal největší kus práce. Jen mi vadilo, že jsme se trenérem národního mužstva domluvili, že ho nevezme na poslední turnaj, protože už byl docela vyčichlý. Hraje oslabení a přesilovkách v Pardubicích a nároďáku, takže tato sezona je pro něj velice náročná. Ale on to zvládá excelentně.“

Když jsme u konkrétních jmen – Petr Sýkora. Je on jiným Petrem Sýkorou, než jste jej zažil naposledy?
„Začátek byl stejný… Já jsem třeba něco nepochopil, on něco nepochopil. Vždycky po hráčích chci, když je dobrý, ať je dobrý a já jestli jsem mu příjemný nebo nepříjemný, tak to mi je jedno. Jestli hráč na něco má, tak po něm chci, aby to hrál. V tomto jsem byl asi trošku nepříjemný. Asi jsme se v začátku sezony trochu nepochopili, vytvářel jsem na něj obrovský tlak, Petr si ho nepřipouštěl. Byly tam i nějaké zákulisní boje, řeči, to jsme si ale vysvětlili, protože já jsem zastáncem toho, že když něco mám, tak to řeknu hráči přímo do očí. On slyšel něco za zády, ale to jsme si vysvětlili a on to pochopil. Já jsem mu řekl, že po něm chci jednoznačně: jestli má být střelcem, a to jsme prohlásili, že musí dát čtyřicet gólů za sezonu, on řekl, že je nedá, tak to je hloupost, on je musí dát! Takový hráč šance má, je to výborný hokejista. Pak přišel zlom, on se stará mužstvo, táhne ho. Má v zápase určité výpadky, třeba v úterý s Litvínovem, kdy tam byly určité problémy s obranou, ale pořád je pro mužstvo neskutečně platný a to si musím uvědomit i já. I když nemám rád privilegia, tak v určité fázi se mu musejí dát. Nebude to ale nějak stabilní, tlak na něj budu vytvářet. Jestli já tu budu, tak po něm budu chtít, aby odváděl sto procent.“

Takže podle vás svůj potenciál nevyčerpal?
„Petr má daleko na víc! Kdyby ho vyčerpal, tak by nehrál v této lize.“

Zvenku se zdá, že on odhání nároky od sebe. Když odpovídal na dotazy, že má vyhrát střeleckou tabulku, tak reagoval, že na to nemyslí, že má období, kdy to nejde a kdy to jde…
„Ale to si on připouští, to je právě ono. Kdyby ta hlava byla trošku někde jinde, tak by tu opravdu asi nebyl.“

Jak jste hovořil o privilegiu pro něj. Je tím volnost na ledě?
„On má určité zdravotní problémy. Pokud odvede stoprocentní zápas, tak by mohl přijít druhý den a říci, že na ledě bude jen dvacet minut. Pokud to neodvede, tak mu privilegia nedáme. Ale to má každý hráč – pokud Čaly odvede maximum a řekne, že si potřebuje vydechnout, tak to má. To tady má každý. Ale Petr má zdravotní problémy, na to musíme myslet. On je trochu jiný člověk, on potřebuje cítit, že má volno, protože o tréninku není až tak přesvědčený. On právě naopak musí vědět, že to volno je pro něj impulz na to, aby mohl druhý den hrát dobře. Tím mu tento impulz dáváme a to je tím privilegiem. Ale není to privilegium v pravém smyslu slova. Je to pro celé mužstvo a Pardubice, aby on hrál.“

Dáváte mu v uvozovkách volnost v zápase?
„On je volný hráč. Spíše naopak ho nabádám, že ji nesmí mít. Tím nám vlastně rozhazuje mužstvo. Jako třeba Jirka Dopita, když jsme hráli se Znojmem. Jestli on hraje, co se má hrát, tak to hrají všichni. Jestli to bude hrát Petr, tak to také budou hrát všichni. Pokud ne, tak si to všichni dovolí. To mu chci dát do hlavy. On má v zápasech momenty, kdy třeba vypustí hráče, ale zase si to rychle uvědomí, že udělal kravinu a pak je na sebe naštvaný. Ale udělá ji…“

Petr Sýkora před třemi roky byl stejně rychlý, měl stejnou ránu. V čem je nyní jiný, proč tehdy nedával tolik gólů?
„Protože neuměl proměňovat šance. Hodně zapracoval na zrychlení koncovky. Jeho problém byl v tom, že mu to trvalo, že neuměl využít rychlosti, že vše chtěl dotáhnout až do konce, do brankoviště. Dnes vystřelí mezi kruhy a gólman to nečeká. V bruslení vystřelí a nečeká to nikdo, střílí z voleje. Prostě jeho hlava šla dál, stává se z něj hokejista.“

Ono se říkávalo, že neuměl prodávat svou rychlost…
„On nedokázal využívat šancí. Dal si asi říci v tom, kdo mu co vykládat. Nese to opravdu ovoce. On když začne špekulovat, tak góly nedává. Třeba s Českými Budějovicemi jel čtyřikrát sám na gól a vše předržel a bylo laxní. Když ale jede naplno, gólman nemá šanci.“

Takže jeho jediná rezerva se skrývá v hlavě?
(Souhlasně pokyvuje) „Myslím si, že ano.“

A to je asi ta rezerva, kterou je nejtěžší odstranit.
„Jo, jo. To je pravda.“

Některé věci mě tu hodně zarážejí

Ještě bych se zeptal na Miroslava Hlinku. Nezáří v bodování, ale je on typickým panem „Nepostradatelným“?
„Abych se přiznal, tak mě Miro hodně v této sezoně překvapil. Ani jsem nečekal, že bude takovým člověkem v kabině. Na Slovensku, kdy hledal angažmá, měl problémy. Jeho kariéra tam už nějakým způsobem uhasínala. On je neskutečně poctivý a pracovitý, až moc vstřícný. Pro toto mužstvo jsme volili dobře – každému vyhoví, pomůže. Nevypustí v zápase nic, vždy je použitelný v každém momentu. Musím říci, že jsem, když jsem byl na Slovensku, o něm docela pochyboval, nečekal jsem od něj, že bude takovým tahounem mužstva. On ale skočí přímo do střely… Jeho role, než se v mužstvu ustálila, také to nebylo jednoduché, někteří hráči ho neměli rádi a my jsme si říkali, že to je takové špatné. Ale ono to v průběhu sezony vyústilo v to, že vše skloubil, v určité fázi se musel umravnit, protože nám to dělá dobře, když jsme dobří a jsme rádi, když nás klepají po zádech. Tam se to ale potom uklidnilo a s touto volbou jsme udělali dobře. Miro nám to odvádí, dostal novou smlouvu, pro Pardubice udělal letos kus práce.“

Když jsme u těch jmen – Peter Pucher přicházel ze Znojma, kde neměl našlápnuto k asi pro něj nejhorší sezoně v extralize. Ale v Pardubicích, přijde mi, se vše otočilo. Má skoro bod na zápas a v +/− hodnocení je v Pardubicích v kladu. Jak bylo pro vás i pro něj těžké, aby naskočil do rozjeté sezony v Pardubicích? A čekal jste, že se ihned zařadí k tahounům týmu?
„Abych se přiznal, tak od něj čekám ještě více. Pro mě bylo zklamáním, že přišel zraněný. S tím jsme se nějak prali, Peter si pak musel zvykat na systém, čtyři pětky, že tu nikdo nemá klid. Jeho začátek nebyl takový, jaký jsme si představovali, až jsme někdy začali trochu pochybovat o tom… On se ale umí přizpůsobit, angažmá v Pardubicích je pro něj impulz do další práce. On třeba zahrál ve Znojmě své nejlepší utkání, co v Pardubicích hrál. To ho nakopne, aby Pardubicím odvedl, co od něj chtějí. Ale musí pracovat. Asi se ve Znojmě trochu uspokojil, zvykl si, že je nejlepší, že se okolo něj něco točí. Pak přišel Jirka Dopita, hvězda… Možná to Peter také neunesl. Zvykat si, že je někdo druhý, třetí, to je také těžké. Ale u nás věřím, že si na to brzy zvykne. Z novin jsem se dozvěděl, že dostal novou smlouvu, věřím, že se sem přestěhuje a že hokej v Pardubicích vtáhne a bude hrát daleko lépe. Nejsem ještě zatím přesvědčen, že to je Peter Pucher.“

Několikrát jste zmínil tlak na hráče, tlak vedení. Vyhovuje toto vašemu naturelu, že pracujete pod stresem, který asi po Spartě a Slavii je tady největší?
„Nevyhovuje. Pro mě je zklamáním, co se tady děje. Jsem tu potřetí a myslím si, že s lidmi tu nějakou dobu pracuji a každý ví, jakou práci dělám. Některé věci mě zarážejí hodně. Člověk má být pod tlakem, je pravda, že lidé pod tlakem dělají velké věci. Tlak ale musí být rozumný. Nemůže být člověk tlačen na to, co umí. Tlak má být, ale trošku jinak směrován. V tomto jsem jednoznačně nespokojen.“

Jedná se o tlak z vedení klubu, nebo lidí okolo?
„Lidé jsou stejní. Ti vás budou plácat po zádech, když budete vyhrávat a nenávidět, když prohrajete. To jsem si už jednou zažil a to už nechci na sebe poutat a na svou rodinu, co si tu musela prožít. To už vůbec nevnímám. Lidé, kteří dělají s vámi, by vás měli znát a měli by si toho nějakým způsobem cenit. To je ten tlak, který tu je trochu jiný.“

Myslíte si, že ten v rozhodující fázi ještě stoupne?
„Určitě. Jak to tady znám, tak určitě.“

Kdybychom prohráli čtvrtfinále, tak to asi budou brát jako neúspěch

Stojí před vámi play off. Vy jste pod vašim vedením do něj před třemi roky vstupovali z jasné pozice. Teď jste v situaci, kdy na Pardubice budou kladeny vysoké nároky hrát o titul. Možná se ptám trochu blbě, ale berete si ponaučení ze série s Plzní?
„Každý si bere ponaučení, ale já si tlak nepřipouštím. My jsme cíl udělali, všechno jsme splnili, udělali jsme něco navíc. Pozdvihli jsme sezonu nahoru. My nejsme favorité. Z devátého místa v základní části jsme se dostali na druhé. My můžeme prohrát, ale pořád to bude úspěch. To, co se dělo s Plzní, to mělo nějaké důvody. Nám dvanáct hráčů odjelo na národní mužstvo na každý turnaj, což také není jednoduché. Třeba letos to pocítily Vítkovice, které měly čtyři hráče venku. Nazýval bych věci, tak jak se mají. Nebudeme si na sebe vytvářet tlak. Jestli kluci budou takto pracovat a hrát, proč jej na ně vytvářet? Oni chtějí sami něco dokázat a z toho musíme vycházet. Povede-li se to, bude to jen dobře a bude to překvapení. Soutěž je vyrovnaná, favoritů je daleko více. My jsme se dostali, kam máme. Naším cílem je přejít první kolo play off a pak se uvidí.“

Mluvíte o tom, že můžete jen překvapit. Jinými slovy: tato sezona nemůže být neúspěšná?
„Pokud bychom prohráli čtvrtfinále, tak by to asi brali jako neúspěch. Ale může se stát všechno. Play off je skutečně zvláštní. Třeba Zlínu se zranil Petr Leška, což je může posunout na outsidera. Spartě se naopak uzdravili všichni hráči, to je může pasovat na obrovského favorita. Liberec prohrál 8:4 v Plzni, může si udělat problémy mezi sebou… To jsou jemné niance, které jsou složité. Proto chci, abychom pokračovali v pohodě, která tu byla v závěru. Kluci chtějí sami, pak mohou udělat hodně. Jestli do toho bude někdo nějakým způsobem vstupovat, tak může vzniknout problém, ten je okamžitě a rychle. Ale pohoda se těžko dostává. Může to dopadnout velmi dobře, můžeme vypadnout. Ale po loňské sezoně jsme se někam zvedli, proto berme sezonu jako úspěch.“