28.12.2006
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Ján Lašák se při bitce raději držel, do brány se vrátil jako opora

Zápas vynikající úrovně nabídl středeční duel v Liberci. HC Moeller Pardubice v něm dokázal přetlačit Bílé Tygry a na východ Čech si odvezl cenné vítězství. Utkání nabídlo spoustu vzrušivých momentů, sneslo nejpřísnější parametry. Hodně se po zápase diskutovalo i o bitce ve 48. minutě, do níž se málem zapojil i pardubický brankář Ján Lašák. Velká opora HC Moeller ale udržela nervy na uzdě… „Pro mě osobně to byl nejvypjatější zápas v této sezoně. Bylo to utkání se vším všudy. I divácká kulisa byla výborná,“ přiznal po skončení zápasu pardubický gólman, jenž se po dvouzápasové přestávce vrátil mezi tři tyče.

Ján Lašák musel v napínavém mači čelit 41 střelám. Nestačil jen na dvě. Celkově vzato byl ale velikou oporou pardubických hokejistů. „Jsem nadšený, zápasu nic nechybělo – mělo to góly, zákroky, bitky i vyloučení. Jsem rád, že nás přijeli podpořit naši fanoušci, abychom v jejich kotli nebyli sami,“ pochvaloval si slovenský reprezentační brankář.

Bílí Tygři vstoupili do utkání aktivněji, navíc využili hned první přesilovku. Jan Plodek tečoval střelu Jana Víška. Přestože si „Jánko“ na kotouč sáhl, nezneškodnil jej. „Dostal jsem to do břicha. Zpětně jsem nad tím samozřejmě přemýšlel, jak jsem se měl postavit, aby mě to trefilo. Ale těžko to nějak zpětně řešit,“ pověděl k této situaci.

Snižující branka na 3:2 z pardubického pohledu v úvodu třetího dějství byla podobná: nahození od modré, změna směru letu kotouče a lovení z branky… „Tam jsem šel na jistotu, ale náš obránce to chtěl zachytit a jen mu to ‚štrejchlo‘ o rukavici a prošlo mi to pod rukou. To bylo v zápalu snahy, tam nemohu nikoho za nic obviňovat,“ uvedl ke své druhé inkasované brance.


Každá chvíle oddychu byla pro Jána Lašáka cenná. Pardubický brankář svůj tým několikrát podržel.

Zápas v Liberci byl poměrně vypjatý. Do Tipsport areny se seskládalo 7675 diváků, kteří tak vytvořili návštěvnický rekord na hokejový zápas v této hale. Byli slyšet i pardubičtí fanoušci. Ti Liberečtí leckdy častovali Jána Lašáka skandováním „Lašák to pustí!“ nebo téže verzí v minulém čase. Pod Ještědem ale vládlo velice přátelské prostředí.

„Trošku jsem tento pokřik, přiznám se, vnímal. Tohle uznávám, oni se snaží podpořit své mužstvo a dostat soupeře pod tlak. Pokud to není vyloženě vulgární, tak to beru a je super, že lidé na hokej chodí,“ podotkl Ján Lašák.

Pardubice přitom přijely do Liberce oslabeny o čtyři kvalitní hráče: chyběli útočníci Petr Sýkora, Tomáš Rolinek, Peter Pucher a Jan Kolář. Mužstvo se ale v Tipsport areně semklo. Byla to bojovnost a vůle, která zdobila HC Moeller. „Samozřejmě, že nás to dalo dohromady. Hodně se psalo o tom, že Petr Sýkora přijede do Liberce a poprvé se v této sezoně postaví Milanu Hniličkovi. Kluci si ale uvědomili, že to nemůže stát jen na něm. V mužstvu máme dvacet dalších špičkových hráčů,“ řekl brankář pardubického hokejového klubu.


Obětavá hra spoluhráčů pomohla Jánu Lašákovi k ustrážení své branky.

HC Moeller poprvé zvítězil v nové Tipsport areně. Poslední vítězství z podještědí se datuje ze semifinále v mistrovské sezoně 2004/2005. To ale bylo ještě ve staré Svijanské aréně. Však taky hráči dlouho po zápase společně s fanoušky oslavovali cennou výhru!

Dva góly v zápase vstřelil František Mrázek. Oba padly z nájezdů dva na jednoho a přitom pokaždé jinak: na první trefu mu přihrál do jízdy a přesně na střelu z kruhu Tomáš Blažek, při druhé situaci zakončil sám: Milan Hnilička sice zasáhl lapačkou, ale puk mu přesto propadl do branky.

„Po zápase mi Franta povídal, že je takový sváteční střelec, že dává góly jen o svátcích. Já to jako gólman vnímám, na trénincích opravdu zlepšuje střelbu. Věřím tomu, že mu to bude padat dále a ještě více. Je to hráč, kterého si v mužstvu cením,“ prohlásil Ján Lašák.

Ján Lašák: Přemýšlel jsem, že na Krsteva vletím!

Přes všechny gólové momenty asi fanoušci obou táborů nezapomenou na bitku ve 48. minutě. Málem se zapojil do ni i Ján Lašák, i protože byl v jejím úvodu ústřední postavou. Po jednom ze soubojů za brankou totiž spadla na pardubického brankáře konstrukce a to se samozřejmě nelíbilo pardubickým obráncům. Uběhlo dalších pár vteřin a začalo se to mlít.

„Soupeř na mě úmyslně shodil bránu!“ byl si Ján Lašák jistý. „Pak přišla reakce našich obránců. Nato jsem si všiml, jak obránce Krstev, jenž měl sundané rukavice, bil Čalyho, který měl rukavice normálně na rukách. Jednu mu trefil a Honza byl na ledě. V tu chvíli jsem do toho chtěl vjet, protože kdybych byl hráč, tak tam vletím ihned. Nikdo nemůže bít mého spoluhráče! To si nikdo nesmí dovolit! Je to můj kamarád, musím ho přece chránit! Nakonec zvítězilo, že jsem zůstal zpět, vletěli tam kluci. Kdyby po něm nešli, tak by mi asi nic nezbývalo. I za cenu distancu si nenechám mlátit spoluhráče!“


Mnoho nechybělo a Ján Lašák by vletěl do tohoto podle fyzických ukazatelů nerovného souboje.

A nebál by se Ján Lašák souboje s téměř metrákovým bourákem? „Kdybych hodil svého kraula, hlava dole a začal plavat, tak bych ho nějak odstrčil,“ reagoval s úsměvem Ján Lašák, který se podle svých slov naposledy popral při svém angažmá v zámoří.

Rozhodčí Radek Husička ale ve finálním posouzení potrestal Pardubice. Tresty hráčů v poli se vynulovaly, byť Liberečtí sundali rukavice a hráči HC Moeller nikoliv, a právě Ján Lašák byl navíc poškozen dvěma minutami za „opuštění brankoviště během šarvátky“, jak zaznělo od trestoměřičů. Přitom Aleš Píša dostal v této sezoně za rvačku, při níž sundal rukavice, trest ve hře, po němž bylo automaticky zahájeno disciplinární řízení.

„Já jsem ale nikam neujížděl, abych se bil. Jen jsem odjel z brankoviště, protože tam spadla branka,“ kroutil hlavou gólman hostujícího mužstva. „Pokud si rozhodčí vysvětlil pravidla takto, tak je to v pořádku. Měl to dát do vyrovnané hladiny, ale ne, že náš hráč má rukavice, soupeř ne a oba dostanou prakticky stejné tresty. Ale neviním rozhodčího, viděl to po svém, možná podlehl atmosféře, bylo to vyhecované.“


Je po všem. Ján Lašák v pozadí už jen sleduje výsledek rvačky.

Pardubické mužstvo se ale nejen při této situace velice semklo. I na Jánu Lašákovi bylo z tribun patrné, jak se vyhecoval po tomto momentu, aby podržel své spoluhráče. „To jsem už byl předtím. Uvědomil jsem si, že jakmile dostanu gól, tak na něm budu mít svůj podíl a mužstvo znervózní. Moc jsem chtěl udržet branku čistou a musím dodat, že kluci mi opravdu moc pomáhali. Byla to týmová práce,“ prohlásil s úlevou v hlase.

„Z jedné strany se to při hokeji stává, bitky jsou určitě normální. Ale byl jsem připravený tam, jak bili Honzu Čalouna, skočit! Jsem rád, že je v pořádku a já tam neskočil. Po zápase se Honza smál, to je dobře,“ dodal spokojený Ján Lašák.