Marek Langhamer se probíjí zámořím a sbírá zkušenosti

„Získal jsem spoustu zkušeností, WHL je propagovaná na úrovni naší extraligy. Když rozdělím sezonu do dvou polovin, tak zhruba do Vánoc jsem se spíše hledal, pak jsem se vrátil domů, potom to jelo jakoby samo,“ ohlíží se za uplynulým rokem osmnáctiletý brankář, který má pro tuto sezonu dva hlavní cíle: uspět v kempu Phoenixu a chytat na mistrovství světa hráčů do dvaceti let.

Marek Langhamer

• Narozen: 22. července 1994 v Moravské Třebové
• Výška: 186 cm
• Hmotnost: 82 kg
• Draft: v roce 2012 v 7. kole 184. v pořadí klubem Phoenix Coyotes

Letošní statistiky

• 31 odchytaných utkání (30 v zákl. části a 1 v play off)
• 1488 minut
• 88 inkasovaných branek
• průměr 3,55 inkasované branky na zápas
• úspěšnost zákroků 89,66 %

„Přiletěl jsem zpátky do České republiky, dal jsem si dva týdny volna a ihned najel do letní přípravy s Pardubicemi. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, první dva dny byly velmi náročné, svaly byly během prvního týdne vypnuté, ale už to mám dohnané. Jsem rád, že se tady mohu připravovat na novou sezonu, chtěl bych klubu poděkovat, že mi to umožnil,“ pokračuje gólman Marek Langhamer.

Podívejme se na uplynulou sezonu. Během sezony jste poukazoval na pětitisícové návštěvy, které na vás pravidelně chodily. Jaké to bylo?
„Byl jsem na to připravený z Memoriálu Ivana Hlinky nebo kanadských turnajů, na které chodí více fanoušků. Mně vyhovuje, když jsou lidé za mantinelem a fandí. Jsem rád, že chodilo na naše zápasy více diváků. Akorát jednou byla sněhová kalamita, lidé se nemohli dostavit, přišlo dva tisíce diváků a bylo to znát. Nemělo to náboj, bylo to takové zvláštní.“

Jak se vám líbily haly klubů NHL, ve kterých jste nastoupil?
„Hráli jsme v Calgary, Edmontonu a Vancouveru. Tam je to výborné, veliký zážitek! Při hře se opravdu soustředím na zápas, na tribuny pohlédnu jen v případě, že si potřebuji na chvilku odfrknout. Haly v zámoří  jsou stavěné tak, že jsou rozlehlejší a vyšší.“

Jsem rád za tréninky s Dušanem Salfickým a Martinem Růžičkou

Pojďme do přítomnosti. Zhruba před dvěma měsíci jste hrál poslední soutěžní zápas za Medicine Hat Tigers a teď trénujete s dvojicí Dušan Salfický – Martin Růžička…
„Oni jsou skvělí! Jsou to ostřílení kluci, když se řekne, že se jde makat, tak se fakt dře. Máme ale i čas na zábavu, aby to nebylo pouze o dřině a odříkání. Jsem rád, že zrovna tito dva tady jsou a na trénincích se i bavíme.“

Od čtvrtka jste na brankářském kempu reprezentace do dvaceti let v Třemošné. Napadá mě, že vaším cílem pro novou sezonu je probojovat se na mistrovství světa hráčů do dvaceti let…
„Je to přesně tak! Tady to začíná, je to můj první kemp v této reprezentační kategorii. Jdeme poprvé na led, bude to takové seznámení, ale i to bude důležité. Jsem rád, že do Třemošné jedu a uvidíme, co z toho všeho nakonec vyleze.“

Jste nervózní a vůbec, týká se vás toto slovo?
„Hovoříme-li o zápasech, tak já potřebuji být nervózní. Nějaké čtyři hodiny před zápasem si musím probírat hlavou, co jak bude a tím mě nervozita nabudí. Ale co se týče nominace, zda se dostanu, nebo ne, tak to nevnímám.“

Po kempu se vrátíte zpátky do Pardubic?
„Ještě bych měl být deset dní tady, pak odletím do Calgary, kde budu trénovat se svým koučem. Ten by mě měl připravit na kemp Phoenixu Coyotes, který je od sedmého do dvanáctého července.“

Amerika? Všechno je obráceně

Probíjíte se zámořím, připomínáte mi tak trochu brankáře Petra Mrázka, který se posunul v organizaci Detroitu dál…
„Také je o dva roky starší.“ (usměje se)

Motivace je tedy více než jasná, když se podíváte na to, co dokázal, že?
„On je přímý příklad toho, že to zkrátka jde! Musíte se umět kousnout, o tom to je. Má stejného agenta jako já, potkáváme se občas a vím, jaké to měl první rok v Kanadě. Pak se to zlomilo a najednou vyskočil nahoru. To si přeje každý, on si tím procházel, začátky nejsou jednoduché.“

V čem?
„Myslel jsem si, že umím anglicky, a když jsem tam přiletěl, tak jsem zjistil, že až tak ne. Vezměte si, že tam se jinak žije, jiné prostředí, jiné jídlo, bez rodiny a kamarádů… Zkrátka všechno je obráceně. Musím žít sám na sebe, tam je potřeba tak půl roku, aby se to otočilo.“

To jsou ty zmíněné Vánoce, viďte…
„Přesně tak. Já jsem si myslel, co se jako může stát a fakt mi to pomohlo. Byl jsem devět dní, vrátil jsem se do zámoří a byl jsem jak vyměněný.“

Ale řízky vám chybí neustále, že?
„Kdyby jen to… Bydlím v rodině, kde paní má bezlepkovou dietu, takže mám opravdu jinou stravu.“

A svíčkovou, když přiletíte domů…
„Nejen tu! Nemám problémy, takže jsem se během volna mohl ládovat a dohnat to. Ke konci, kdy už se blížil termín začátku přípravy, jsem si dával pozor, nemůžete takhle jíst donekonečna.“

Po tom všem, kdybyste se vrátil o rok dozadu: měnil byste?
„Ne. Cesta, na kterou jsem nastoupil, je podle mě správná. Moc se těším na kemp Phoenixu, je možné, že se na něj dostanu jednou za život a teď přichází ta šance. Dostane se tam málokdo, uvidíme, jak to dopadne. Poznám toho spoustu nového.“

A získáte spoustu zkušeností…
„A seznámím se s novými lidmi, kteří mi zase mohou pomoci posunout se dál.“