Pardubice přišly s nabídkou a Dušan Salfický neváhal. Pokračuje doma!
ÚSTÍ NAD ORLICÍ — Žádný jednorázový comeback! Zkušený brankář Dušan Salfický pokračuje ve své profesionální kariéře a nadále bude krýt záda Martinu Růžičkovi. Během sezony mluvil o tom, že je jeho poslední, jenže člověk míní a čas mění…
Dušan Salfický v Pardubicích | |||||
---|---|---|---|---|---|
Období | Zápasy | Minuty | Góly | Průměr | |
1990/1991–1996/1997 | 64 | 3420 | 184 | 3,23 | |
2001/2002 | 19 | 1146 | 49 | 2,57 | |
2011/2012 | 7 | 306 | 20 | 3,92 | |
Celkem | 90 | 4872 | 253 | 3,12 | |
Poznámka: V sezoně 1995/1996 nejsou započítany čtyři zápasy v prolínací soutěži. |
I když to vypadalo, že Dušan Salfický po zisku mistrovského titulu opustí profesionální dráhu hokejového brankáře, tak za ním Pardubice přišly s nabídkou pokračovat… „Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, do vteřiny jsem věděl, že to chci. Chytám celý život. Už jsem byl smířený s tím, že je konec. Když ale Pardubice přišly s tím, že bych mohl pokračovat dál, byl jsem strašně šťastný,“ nadšeně vypráví vyhlášený srandista.
Pardubická jej velmi mile překvapila. „Říkal jsem si, že tam taková alternativa třeba je, dával jsem jí tak jedno dvě procenta, plány byly asi různé. Naše poslední sezona ale dopadla dobře, z té malé šance se stala větší a dopadlo to,“ pokračuje Dušan Salfický.
Ten nyní dře na soustředění v Ústí nad Orlicí. „Až na to, že nemáme na pokoji televizi, je to tu super. Večer, když se koukáme na fotbal, bych se třeba natáhl,“ usmívá se věčně dobře naladěný gólman Salfický.
„Místo toho chodíme dolů na plátno a různě se pak kroutím na dřevěné židli. To moc příjemné není. Jinak je to tady nádhera. Teda až na ty kopce,“ tvrdí na oko naštvaně.
Hlavně srandičky…
Dušan Salfický oslavil před necelými třemi měsíci čtyřicáté narozeniny. Letní dril mu rozhodně není cizí! „Spíš se snažím kluky povzbudit. Je jasné, že to některé nebaví, jde o to překousnout takovou tu první nechuť. Občas zkusím nějakou srandičku,“ říká brankář HC ČSOB Pojišťovna Pardubice.
Do cvičení jde s plnou vervou. Elán z něj čiší, energie sálá. „Zaplaťpánbůh, že slouží zdraví a celé to zvládnu. Ale jo, vždyť to musí být znát. Mám natrénováno o dvacet let víc než zbytek mančaftu,“ rozesměje se hlasitě.
Největší rasovina? „Kolo, posilovna a práce na dráze…“ vyhrkne hned ze sebe. „To děláte celý život. Do posilovny chodí kluci celý rok. To kolo je pro nás takové netypické. Těžcí chlapi se tahají do kopců… Tady se hlavně trénují morálně volní vlastnosti,“ přemýšlí nahlas.
Těžké hodiny tréninků hráčům zpestřují televizní přenosy mistrovství světa v kopané. „Žijeme tím, výsledky nás zajímají. Proti Polákům budeme klukům držet palce. Fotbal je pro nás dobrý relax. Fandíme, kritizujeme, každý z nás je nejlepší trenér na světě,“ říká s úsměvem.
Mladí kluci jsou běhaví a šikovní
Velké fotbalové bitvy se však neodehrávají pouze v Polsku a na Ukrajině. Vyhecované jsou i tréninkové zápasy v Ústí nad Orlicí, které zpestřují náročný tréninkový dril.
„I když hrajeme ze srandy, tak každý nerad prohrává. Je dobré vyhrát už jenom proto, abyste to tomu druhému mohli u večeře trochu osolit. Podle mě je to ale dobře, u fotbalu běháte, trénujete, baví vás to a kolikrát se na hřišti vydáte víc než u nějakých jiných věcí,“ hlásí Dušan Salfický.
„Fotbalově si nejvíce rozumím s Láďou Lubinou. Když jsem byl v Pardubicích jako mlaďas, vyrážel na různé letní fotbaly. Výborných fotbalistů je tady hodně, třeba Václav Benák to má v noze, dobře hraje Václav Kočí. Mladé kluky ani nepočítám, skoro všichni jsou běhaví a šikovní,“ dodává pardubický brankář.