02.05.2012
Jan Hrabal

Ladislav Lubina: Oslavy jsem si užil hlavně vnitřně

PARDUBICE — 1989 a 2012. V těchto letech slavil Ladislav Lubina mistrovské tituly s Pardubicemi. Zatímco před 23 lety coby hráč, letos stál na střídačce v roli asistenta trenéra. „To jsou chvíle, pro které děláme lední hokej. Celosezonní dřina pak může vyústit v takovýto krátký hezký moment,“ vyznal se pětačtyřicetiletý kouč.

Ladislav Lubina a mistrovské tituly Pardubic
Sezona Mistrovský titul
1972/1973 Ladislavu Lubinovi šest let a začínal s hokejem ve Dvoře Králové nad Labem.
1986/1987 Ladislav Lubina bojuje ve finále proti Pardubicím, neboť je na vojně v Dukle Jihlava.
1988/1989 Ladislav Lubina pomáhá Pardubicím získat třetí titul mistra ligy. V rozhodujícím utkání v Trenčíně střílí v 6. minutě první gól Východočechů.
2004/2005 Ladislav Lubina odehrál za Pardubice pouze deset utkání, poté je uvolněn na hostování do Dukly Jihlava.
2009/2010 Ladislav Lubina je asistentem trenéra Vladimíra Jeřábka v týmu HC Kometa Brno.
2011/2012 Ladislav Lubina je asistentem trenéra Pavla Hynka v týmu HC ČSOB Pojišťovna Pardubice a získává svůj první mistrovský titul v roli kouče.

Vy jste stál na pódiu v povzdáli. Proč jste se viditelněji neradoval?
„Toto jsou okamžiky speciálně pro hráče. S Pavlem Hynkem jsme stáli vzadu a vnitřně si užívali nával radost, že se nám to povedlo.“

Podívejme se na finálovou sérii HC ČSOB Pojišťovna Pardubice – HC Kometa Brno. Dá se v kostce shrnout, v čem jste Brňany převýšili?
„Myslím si, že Kometa nastoupila do finále ve velké euforii po skalpech Sparty a Plzně. V prvních dvou zápasech ukázala svou sílu a já osobně měl maličko obavy, jak se bude finále vyvíjet.“

Prohloubily se pak za stavu 1:2 na zápasy před čtvrtým zápasem?
„Hlavně jsem se bál po prvních dvou zápasech na našem ledě. Vyplývaly ze hry Komety, ne ze stavu.“

Zvládli jsme čtvrtý zápas, pak jsem věřil, že to nepustíme

V Pardubicích padalo průměrně deset gólů na zápas, naopak v Brně daleko méně. Čím to podle vás bylo?
„Vysvětlení této skutečnosti se hledá těžko. Řekl bych to tak, že diváci mohli být v Pardubicích spokojeni, neboť viděli mnoho branek. V Brně to bylo jiné, tam to mohlo být tím, že jsme se zaměřili na jiný způsob hry.“

Kdy jste si začali věřit, že finále nepustíte?
„Za stavu 2:2, protože jsme zvládli čtvrtý zápas v Brně. To jsem byl přesvědčený o tom, že už to neztratíme.“

A přišel pátý zápas v Pardubicích. Ty statisticky zvládáte bravurně a letošní play off to jen potvrdilo…
„Na tato čísla moc nedám, to je spíše téma pro novináře. Pátý duel je velmi důležitý, obzvláště doma. Byli jsme moc rádi, že jsme ho zvládli a jeli do Brna s mečbolem.“

Tam bylo klíčovou pasáží začátek druhé třetiny, kdy Kometa nevyužila obrovský tlak a Václav Benák vsítil nakonec rozdílový gól. Souhlasíte?
„Brno nastoupilo do druhé části hry ve velkém stylu. Přitlačilo nás k brance a my měli hodně štěstí. Holt je hokej takový, že jsme ujeli a vstřelili gól. Tento moment Kometě dost podlomil nohy.“

Pro Václava Benáka to byl ohromný happyend, neboť to byl jeho první gól v sezoně! Co jste mu říkal, když se vrátil na střídačku?
„Přiznám se, že v ten moment jsem si to moc neuvědomoval, že dal první branku. I po cestě domů ‚Beny‘ sklidil od spoluhráčů určité narážky. Pro něj to musel být fantastický závěr sezony.“

Hodně se trápil tím, že se nemohl gólově prosadit?
„On je typem hokejisty, který takové věci nedává moc najevo. Jsem přesvědčený o tom, že uvnitř ho to trápilo stejně jako další věci. Nakonec jsem moc rád, že branku vstřelil a půjde s veselejší náladou do letní přípravy.“

Petr Koukal byl mužem na svém místě

Cestou zpátky jste se zastavili u rodiny Petra Koukala ve Žďáru nad Sázavou. To muselo být hodně srdečné…
„Oni na nás čekali před zimním stadionem, to bylo hodně sympatické. Vím, že pan Koukal často jezdí na hokej do Pardubic a sedí vedle mé manželky. Mám tedy informace, že naše zápasy hodně prožívá. Oba Koukalové si to zasloužili, abychom se u nich stavili.“

Petr Koukal je na odchodu z Pardubic, jaký je, nebo spíše byl kapitánem?
„V mnoha situacích se zřetelně navenek neprojevoval. Když bylo potřeba razantnějším způsobem řídit mužstvo, tak to udělal. Jsem přesvědčený o tom, že to byl muž na svém místě.“

Obrovskou silou Pardubic byl kolektiv. Opravdu tenhle atribut dotáhl Východočechy ke zlatému úspěchu?
„Odjakživa jsem preferoval sílu týmu. Moje hokejová filozofie je na tom postavena, jen týmový výkon může dovést mužstvo k úspěchu. Podívejme se třeba na Liberec. Jeho hra byla postavena na několika velmi dobrých hráčích, ale v play off rozhoduje širší počet lepších hokejistů. My měli čtyři vyrovnané pětky, které mohly rozhodnout zápas. A to je obrovská síla!“

Tím určitě narážíte na hráče jako Robert Kousal, Jan Buchtele nebo Lukáš Radil. Ti jsou sice věkem mladí, ale mají zkušenosti…
„Vývoj hráče k vrcholu by takový měl být. Oni dostanou dva tři roky čuchnout k play off, nasají atmosféru a zjistí, že je potřeba hrát jinak. Tam je jiné nasazení, je to o něčem jiném, důraz, důslednost, taktika, vše se musí dodržovat. Letos už byl čas, že i oni museli rozhodovat zápasy. Oni to dokázali, to je dobře pro ně i celý lední hokej.“

Nasazení Salfického v semifinále? Správný taktický tah

Vy jste byl coby hráč u mistrovského titulu v roce 1989. I tehdy vyhrál nad Duklou Trenčín stmelený kolektiv složený zejména z odchovanců. Dají se z tohoto pohledu srovnávat roky 1989 a 2012?
„To je hodně dávno! Tenkrát jsme měli tři super pětky, byly velmi vyrovnané. Bojovaly o minuty strávené na ledě a vhodně se doplňovaly. Měli jsme vynikajícího Dominika Haška, tam se zrodil tento úspěch.“

Brankáři jsou tématem play off. Martin Růžička dostal i lacinější branky proti Vítkovicím, ale jak postupovala důležitost zápasů v dalších kolech, tak se zlepšoval, až se stal nejlepším gólmanem ve vyřazovacích bojích…
„Jsem přesvědčený o tom, že jsme po vítězné sérii s Vítkovicemi udělali správný taktický tah s nasazením Dušana Salfického v prvním utkání proti Liberci. Řada lidí nám to vymlouvala, ale ukázalo se, že jsme se rozhodli správně. Prohráli jsme tento zápas, ale Martinovi to neskutečně prospělo, odpočinul si, zkoncentroval na další zápas a pak nám to bohatě vracel.“

Musím se přiznat, že i mě překvapila vaše slova na tiskové konferenci po skončení tohoto utkání, že si za tímto rozhodnutím stojíte. Byl tedy tím pravým důvodem nechat Martina Růžičku odfrknout a shodit z něj napětí po vítězném čtvrtfinále?
„Nebylo to jednoduché, ale je to tak! Dušan dlouho předtím nechytal, ale nakonec se ukázalo, že bylo správné.“

A kdyby Pardubice tento zápas vyhrály, kdo by chytal druhý duel s Libercem?
„To je coby kdyby… Ale je možné, že by Dušan Salfický pokračoval.“

Martin Růžička předvedl svou kvalitu zejména vychytanými nájezdy ve finále. Překvapilo vás, s jakou suverenitou si s nimi poradil? V sezoně se Pardubicím spíše nedařily…
„Byl jsem hodně rád za obě výhry na penalty. V Pardubicích hrála Kometa na nájezdy a čekala, že si nás dá v penaltách. Martin Růžička podal vynikající výkon, jeho výkonnost v play off stoupala a i díky němu jsme získali mistrovský titul.“

Kde byste hledal příčiny toho, že nic ho nerozhodilo, nadále se stoprocentně soustředil a v závěru podržel svůj tým?
„Jemu hodně pomohl příchod Dušana Salfického, oni spolu bydleli na pokoji, o všem komunikovali a řešili to. To byl veliký přínos pro něj, aby podával lepší a lepší výkony.“

Potěšili mě mladí kluci

Kometě se nezdařilo nasazení brankáře Hoviho, kterého znáte. Radil jste hráčům, jak na něj?
„Nedělal jsem to. Trenér může hráči říkat, co chce, ale není to nic platné. Hráč je na ledě, rozjede se, kouká a napadne ho něco. Jsem přesvědčený, že nějaké moje rady by neměly kýžený efekt.“

Když Kometa ve čtvrtém finálovém utkání po druhé sérii vystřídala gólmana a nastoupil Jiří Trvaj, tak vás to překvapilo?
„Ani ne. Sasu byl dvakrát neúspěšný, takže je logické, že sáhli ke změně.“

A co jste říkal na to, co Jiří Trvaj předvedl?
„On chtěl předejít dalšímu zákroku, protože věděl, co bude Petr Koukal dělat. V prvním finále se mu povedla skvělá penalta, proto proti němu takhle vyjel. Petr ale zareagoval fantasticky a nadstřelil ho. To je právě to, že můžete říkat, co chcete a nemusí to být s ohledem na situaci nic platné.“

Extraligová sezona 2011/2012 nabídla spoustu různých příběhů. Který hráč podle vás zaznamenal největší pokrok?
„Nebudu jmenovat jednoho, ale už jsem to nakousl. Hodně mě potěšili mladí kluci a byli obrovským přínosem hráči jako Robert Kousal, Jan Buchtele nebo Lukáš Radil. Ale i další byli velmi kvalitní, nerad bych je extra vyzdvihoval. Sezonu vyhrál celý tým.“

Další téma: přesilovky. Fanoušci s nimi nebyli moc spokojeni, ale úspěšnost přes osmnáct procent je vynikající!
„I my nebyli spokojeni, ale když si zhodnotíte statistiky a uložíte do archívu, tak toto je výborná vizitka. Člověk nikdy není spokojený a ono je to trošku jinak. Tohle je další důkaz.“

Příprava začne 28. května

Kdy by měla začít letní příprava týmu?
„Negativem účasti ve finálové sérii je zpoždění začátku letní přípravy. My se s tím musíme vyrovnat a pokusit se co nejlépe tyto věci naplánovat, aby měly co nejmenší dopad na psychickou připravenost všech hráčů. Měli bychom začít 28. května a trénovat bychom měli do 11. července. Na led pak plánujeme jít 1. srpna.“

I tak bude suchá část letní přípravy zkrácena o dva týdny. Zhustíte penzum tréninků?
„To se jednoduše nedá. Musíme vybrat a pracovat na důležitých věcech. Pak je ještě potřeba je přenést do měsíce srpna, až budeme na ledě.“

Pardubice opět čekají zápasy v European Trophy. Jak se na ně těšíte?
„V letošní sezoně se ukázalo, že to je posun o třídu výše oproti Tipsport cupu. Tato konfrontace s mezinárodním hokejem je pro nás k nezaplacení.“

Vám se podařilo skloubit dvě věci: obehrát kluky v týmu a postoupit do finálového turnaje v Salcburku. Bylo to hodně těžké?
„Přiznám se, že naše finálová účast v Salcburku byla třešničkou na dortu. My jsme s tím moc nepočítali, do zápasů jsme chodili z tréninkového tempa, chtěli jsme zapracovat hráče do týmu. Tato účast byla pro nás malým překvapením.“