Jakub Nakládal dostal ze střídačky pěstí. To se nedělá, rozčílil se

„Borec mě čistě dohrál a jak jsem byl u jejich střídačky, tak mi dal jeden hráč Mannheimu z lavičky pěstí. Já jsem mu ji vrátil a rozhodčí viděl jen to moje dohrání a šel jsem ven,“ komentoval tento moment reprezentační bek.

Po něm zrudnul jako opařený rak a snažil se srovnat účty. Rozhodčí měli co dělat, aby vytočenému obránci Pardubic zabránili dojet na střídačku Mannheimu, kde by to rozhodně nevypadalo jako přátelské povídání u odpolední kávy při siestě.

Kdyby vás rozhodčí neudrželi, co by se stalo?
„Byl jsem opravdu vytočený. Tohle se absolutně nedělá, ať je člověk v emocích nebo ne. Nemělo by se takto zasahovat do hry. Možná bych jel za ním, možná bych se udržel. Nemá smysl se ale rvát, člověk se akorát zraní. Půlka týmu Mannheimu jsou Kanaďané a to jsou blázni. Ti se s člověkem porvou a je jim to zcela jedno. Naštěstí se nic dalšího nestalo.“

Co bylo rozbuškou této situace? Po první dvě třetiny se hrálo docela v klidu…
„Oni absolutně nic nevymysleli a nic nehráli. My se snažili do nich tlačit a bylo vidět v bilanci střel na branku, jaké to bylo. Taková utkání jsou těžší, vy se musíte tlačit a vymýšlet ofenzivní akce, zatímco oni se pouze brání a čekají na brejky. Bylo vidět, že v pátek hráli s Kometou Brno a docházely jim síly. To se promítlo ve třetí třetině, že jen osekávali hokejkami a snažili se jen dohrát. Kolikrát to byly zákroky za hranicí pravidel a rozhodčí to netrestali. Když vás takhle třikrát čtyřikrát dohrají, tak nejsme hlupáci, abychom se nechali zmlátit. Pak se to snad vyprovokuje a už to jede.“

I proto se podle vás snažil Mannheim rozkouskovat závěr utkání?
„Myslím si, že ano. Bylo vidět, že tahali nohy. Dopředu nic nevymysleli, to byli jaloví. Asi je bolely nohy a ve třetí třetině vystřelili pouze třikrát. Dost se na nich podepsal zápas s Kometou Brno.“

Chtěli jsme před našimi fanoušky uspět

Jsou prohry a prohry. Je tahle takovou, kdy je člověk velmi rozčílený?
„Tak nějak bych to nazval. Tlačíte se celý zápas do nich, snažíte se něco vymyslet a nic. Nehráli jsme nejlepší zápas, to v žádném případě, ale snažili jsme máknout a každý tam nechal kus svých sil. Výsledek 0:1 mrzí o to více. Hraje se o finálový turnaj a není nám jedno, abychom odklouzali takový zápas.“

Přitom šancí skórovat jste měli požehnaně, vy jste často pálil od modré při přesilovkách…
„Sice jsme měli přes čtyřicet střel, ale řada z nich nebyla moc nebezpečná. Bylo to často z dálky po zemi, kdy gólman se nemusel až tak nadřít. Nebyli jsme důrazní v bráně, chyběly dorážky, které jsou nebezpečné. Nebylo to z naší strany tak jedovaté, i když jsme si pár šancí vypracovali. Chce to ještě více důrazu.“

A necítili jste docela náročnou páteční devítihodinovou cestu v nohách?
„Ani ne, ale bylo tu docela vedro. Možná se ta cesta projevila ráno na rozbruslení, že to na každého dolehlo, ale na to se nesmíme vymlouvat. Měli jsme čas si odpočinout před zápasem, v něm jsme měli síly, v nich bych nehledal příčiny porážky.“

Takže co vám s Mannheimem zápas přinesl?
„Těžko říci… Dvě třetiny to byla taková plácaná, pro diváka to nebylo moc pohledné. Na druhou stranu každý zápas se zahraničním týmem je užitečný, my si nyní vyzkoušeli kanadský styl, kdy po každém odehraném puku dostane člověk ránu. To si myslím, že není špatná zkušenost.“

Překvapilo vás, kolik přijelo fanoušků Pardubic?
„Byl jsem velmi mile překvapen, byla jich tu tak stovka. Hned jakmile jsme vyjeli na led, tak jsem si jich všiml a potěšilo mě to. Škoda, že jsme se jim neodměnili dobrým výsledkem.“