Budu odvádět co nejlepší výkony, slibuje reprezentant Petr Koukal

Rodák z Nového Města na Moravě má ve své sbírce již dva tituly mistra republiky, dvakrát navíc zůstal těsně pod vrcholem. Ten letošní druhý titul ještě má jistou třešničku na dortu. Poctivá tréninková práce Petra Koukala byla vykoupena a sedmadvacetiletý útočník dostal pozvánku do národního týmu pro mistrovství světa.

Na něm sice nepatří k nevytěžovanějším hráčům výběru Vladimíra Růžičky, přesto Koukal odvádí pořádný kus práce a výrazně také napomohl k vítězství nad Švédskem.

Petře, gratulace k vítězství nad Švédskem, které bylo hodně vydřené, ale také je velmi opěvované. Jak byste zhodnotil s odstupem několika hodin zápas?
„Měli jsme velmi dobrý pohyb a dokázali jsme v první třetině Švédy přehrát, ale bohužel jsme dali jen jeden gól, což na ten průběh toho zápasu nechalo dojem, že jsme se nakonec přetahovali do poslední vteřiny o vítězství.“

Zápas přitom trochu nezvykle a paradoxně otevřel gól v oslabení…
„Ten nám určitě pomohl. Hned v prvním střídání šla první lajna do tlaku, ale následně jsme faulovali. Pak ale obránce udělal chybu a Rolas, což nás nakoplo. Následně jsme odehráli tu první třetinu asi tak, jak si všichni představujeme, že by to mělo vypadat. Jen střílet víc gólů…“

Nálada je velmi dobrá!

Vůbec oslabení týmu opravdu jde, ten druhý gól padl hned po skončení přesilovky Švédů…
„Zatím se nám to daří, ale nechci nic zakřiknout. Musíme tvrdě pracovat dál, neusnout na vavřínech. Každé mužstvo se na přesilovky bude připravovat víc a víc, pětky budou delší dobu při sobě, budou se sehrávat. Přesilovky tak budou těžší a bude těžší je bránit. Jak říkám, musíme se na to připravovat pořád stejně, chytnout každou střelu, pomoci týmu.“

Jak moc se změnila nálada v týmu oproti té po prohře s Norskem, když jste teď získali důležitou výhru se Švédy, pro vývoj mistrovství prakticky klíčovou?
„Tak určitě se změnila, nálada je dobrá. Nory jsme odehráli hodně špatně a myslím si, že v kabině si toho byl každý vědom. Proti Švédům ten tým k tomu přistoupil zcela jinak.“

Vy jste toho na ledě moc neodehrál, ale při zápase se Švédy jste byl dosti vidět, ať už jde o tvrdé souboje před naší brankou nebo o střelbu.
„Každý hráč má v tomto týmu nějakou roli a já dostávám prostor na oslabení, takže přesilovky nehraji. Moje práce je tedy nedostat gól, když jdu na led v oslabení. A když jdeme do hry pět na pět, tak chceme na ledě odevzdat maximum, vytvořit si tlak a fauly na nás, hlavně ale neinkasovat.“

Letos jste získal titul, k tomu účast na šampionátu, to je určitě nejpovedenější sezóna v kariéře.
„To určitě ano. Já si toho nesmírně vážím, že tady můžu být. Budu odvádět co nejlepší výkon, co bude v mých silách, abych tomuto týmu pomohl, a něco jsme uhráli.“

S klukama z Pardubic si voláme

Jak moc nominace ovlivnila vaše oslavy titulu?
„Trošku, ale ne moc. V neděli byl s fanoušky ten večer mistrů, tam bych řekl, že to byl takový závěr těch oslav. Pak vím, že kluci co zbyli v Pardubicích, měli ještě nějakou večeři, ale já si myslím, že ten čtvrtek, pátek, sobota a tou nedělí to skončilo.“

Jste odchovancem Žďáru nad Sázavou, ale v Pardubicích vás již berou za svého, máte třeba nějakou přímou podporu z Pardubic?
„Ne, to ne. Volám si se s klukama, s Količem, se Stardou a Naklim, ale že bych měl po každém zápase dvacet zpráv na mobilu, to ne.“

Načal jsem Žďár nad Sázavou, vy jste tu tři hokejisti, kteří jste hokejově vyrostli ve Žďáru. Čím to, že se tu sejdou tři hráči z jednoho města, navíc s Petrem Vampolou jste stejný ročník…
„Tak s Petrem Vampolou se známe odmala a oba jsme tu poprvé letos, Rolas už má za sebou olympiádu i mistrovství světa. Je kapitán našeho týmu, ten už má těch zkušeností mnohem víc. A my dva musíme na sebe upozornit, odvádět maximum, abych se třeba dostal i na další turnaje."

Ještě se k tomu vrátím, proč třeba s kamarádem z dětství Petrem Vampolou nejste na pokoji?
„Já jsem přijel na sraz až před tím Švédskem a on už se Vampi připravoval skoro šest týdnů, což už pokoje byly rozdělený. Já jsem šel vlastně na pokoj s Kubou Nakládalem z Pardubic, který se pak vlastně zranil, takže mě potom přiřadili ke Kubovi Kovářovi, protože ten nebyl s nikým, tak se udělala dvojička.“

Atmosféra je výborná!

Určitě v poslední době častá otázka na hráče, jak jste vy osobně vnímal omluvenky z nominace?
„Určitě, ti kluci z NHL tam omluvenky měli, na druhou stranu kdyby ne, tak tady nejsem. To si nebudeme nic nalhávat. Takže určitě ta síla toho týmu není taková, jak si představoval národ, trenéři… Ale my musíme prostě makat s tím, co tady je. A pokud půjdeme s pokorou do každého dalšího zápasu s tím, že na ledě necháme všechno, tak můžeme hrát s každým, jak jsme se proti Švédům přesvědčili.“

A není třeba o to větší chuť ukázat, že ten tým na to má? Když to srovnám, tak je to podobná situace jako v Rize, kdy podceňovaný a že nemůže uspět. Nakonec přivezl medaili…
„Kéž by to bylo takhle, to by se nikdo nezlobil. Ale tohle je hrozně daleko. Nás teď čekají tři velice důležité zápasy, sami se si zavařili prohrou s Nory. Ale na zápas se Švédy jsme se připravili mnohem líp a nemůžeme si už dovolit moc zaváhání.“

Jak jste vnímali atmosféru v hale?
„Byla výborná, musím diváky pochválit, kteří přijeli z Česka, fakticky fantastická atmosféra.“

Teď ještě jednou pohlédněme dopředu. Čekají vás tři důležité zápasy. Kanada je bez diskusí, Švýcaři už se prakticky řadí mezi tu nejužší světovou špičku a Lotyši, další celek s bouřlivou podporou v zádech.
„Určitě všechny ty týmy mají svou kvalitu a my k těm zápasům musíme přistoupit stejně jako s těmi Švédy. Nesmíme nic podcenit, do těch zápasů jit na sto procent, na každý z nich se soustředit. Musíme každý tvrdou prací splnit tu úlohu v týmu, kterou má, musíme odevzdat maximum, abychom to zvládli vítězně.“

Závěrem jen dotaz, kolikrát jste si jako malý říkal, že byste chtěl někdy hrát na olympijských hrách či mistrovství světa?
„Poprvé jsem to tak trochu registroval v roce 1996 ve Vídni, kdy jsme tam jeli s klukama autobusem ze Žďáru. Je to určitě sen každého hokejisty a já jsem vděčný, že tady mohu být.“