Prodej HC, záhadné SMS, vyšetřování policií, miliony fondu, akcie HC VCES

Hladina pardubického hokejového rybníka je všechno, jen ne klidná. Přetřásá se příchod brankáře Dominika Haška a návrat útočníka Petra Sýkory, což je v pořádku a patří to k věci. Už méně k věci patří řada útoků na klub a osobu majoritního vlastníka, vytváření řetězce nepodložených zpráv a fám a v neposlední řadě i nepříjemnost v podobě zájmu policie o to, jak probíhal loňský prodej klubu. Bohužel, mocným plácáním o hladinu ještě větší vlny vzdouvají tzv. seriózní zpravodajské deníky, ve kterých však se svým vysvětlením, případně obhajobou nemáme šanci se prosadit. Proto volíme formu obsáhlého rozhovoru s majoritním vlastníkem našeho klubu Romanem Šmidberským, k některým věcem se vyjadřuje i předseda představenstva naší akciové společnosti Ondřej Heřman.

Daný slib skrečovali esemeskami

Jak vám je při pomyšlení, že policie prošetřuje prodej akcií hokejového klubu?
„Jsem rád, že ČSSD podalo trestní oznámení, alespoň se všechno vyšetří. A za výsledek tohoto šetření by někdo měl nést odpovědnost.“

Ve sdělovacích prostředcích, zejména v tištěných médiích, se v poslední době a právě v souvislosti s vyšetřováním objevuje celá řada „zaručených“ informací…
„U většiny těchto rádoby zaručených zpráv – zejména redaktora pardubické mutace deníku Mladá fronty Dnes Milana Zlinského – zůstává rozum stát. Bohužel, vznesená a ničím nepodložená podezření jsou negativně vnímána partnery klubu, navíc značně narušují dlouhodobě budované vztahy mezi klubem i jeho partnery a fanoušky. Proto budu rád, až bude vše řádně vyšetřeno a rozbouřená situace se uklidní. Celá věc nás poškozuje v době, kdy není ekonomická situace ve společnosti příliš růžová, těžko se dýchá našim partnerům, těžko se samozřejmě dýchá i nám.“

Pojďme tedy na samý začátek, jak znělo zadání při uvažovaném prodeji většinového podílu v HC Moeller?
„Pozor! Žádné zadání města na prodej části klubu neexistovalo, s nabídkou na odkup více než poloviny akcií od města jsem přišel já sám.“

Takže opravdu prvotní impulz vzešel od vás?
„Jistě! Hovořil jsem jak s minoritními akcionáři, tak i většinou partnerů a sponzorů klubu, hovořil jsem i s většinou zastupitelů města. Všem jsem představil svoji koncepci a oni moji nabídku označovali za seriózní a korektní, včetně zastupitelů z řad ČSSD. Byli mezi nimi i dnešní největší kritici Jindřich Tauber z ČSSD a František Brendl z SPP. Všichni se shodovali v tom, že moje nabídka a záměry posunou pardubický hokej dopředu. Předložil jsem konkrétní záměr podložený jasnými úvahami a jasnými argumenty.“

Jaké byly?
„První podmínkou soutěže bylo složení kauce ve výši nabízené ceny k určitému datu na účet magistrátu – tedy částky, jíž se jasně prokazovala solventnost a seriózní zájem uchazečů o majoritní podíl. Pětadvacetimilionovou kauci jsem složil pouze já, ostatní dva zájemci tak neučinili, čímž se prakticky sami „diskvalifikovali“ již v prvním kole. V každé podobné soutěži vás totiž při nesplnění zadaných podmínek vyřadí. A ejhle – přesto se moji konkurenti zúčastnili obhajoby svých projektů na zastupitelstvu!“

Tenhle „detail“ ale nebyl nikde v tisku uveden…
„Místo toho jsem byl opakovaně, bezdůvodně a vlastně úplně nesmyslně napadán, že jsem městem zvýhodňován. A co víc, že město a své spoluobčany okrádám o deset milionů. Tahle částka zčistajasna vyplula na povrch srovnáním s pětatřicetimilionovou nabídkou pana Topolského. Mám vlastně štěstí, že si pan Topolský nevymyslel částku např. 100 milionů, to bych pak logicky okradl město o 75 milionů. Faktem, že zmiňovaných 35 milionů se na účtu magistrátu nikdy neobjevilo – tedy nabízená částka byla vlastně vzdušným zámkem, který by pan Topolský zřejmě rád vlastnil – se nikdy nikdo nezaobíral.“

Tímhle faktem ne, ale na „nezájem“ si rozhodně stěžovat nemůžete, co?
„Noviny mě velmi nevybíravě označily za zloděje, který má soutěž pevně v rukou a zkorumpoval celý magistrát. Považuji to za naprostou nehoráznost, která je možná snad jen u nás. Po lopatě řečeno – vezmete z vlastních soukromých peněz 25 milionů na zvelebení pardubického. sportu, přidáte dalších 30 milionů proto, aby se klub odrazil ode dna, nastavíte pravidla tak, aby klub již v příští sezoně nebyl ztrátový a přesto jste za gaunera, který si kupuje ‚hračku‘ pro vlastní zviditelnění. To je velmi tristní. A právě tady začala mystifikace pánů Tichých a jemu podobných, ale k tomu se asi dostaneme později.“

Dobře, teď ale připomeňte, s jakou základní vizí, jste do klubu vstupoval?
„Zajistit efektivní a transparentní řízení klubu bez politického vlivu, jeho trvalý rozvoj a zkvalitnění mládežnického hokeje, se snahou získaní titulu mistra České republiky dospělých.“

To se muselo poslouchat dobře, ne?
„Znovu opakuji, že s touto základní vizí a jejím detailním rozpracováním jsem seznámil téměř všechny zastupitele. Většina z nich řekla, že moji nabídku podpoří. Pak ale zčista jasna bylo všechno jinak, od zastupitelů ČSSD mně dopoledne v den hlasování o prodeji začaly chodit omluvné ‚esemesky‘, které oznamovaly, že svůj slib při hlasování dodržet nemohou. Při samotném projednávání pak najednou začali plamenně hovořit o tom, že prodej akcií je pro ně
zásadně nepřijatelný. Přitom pár hodin před tím s celým projektem souhlasili! Podle mého názoru je celá věc, zejména v poslední době, až příliš zpolitizovaná. Někteří zastupitelé ČSSD se zviditelňují za každou cenu, při tom nejsou ochotni jít s námi do konstruktivní diskuze. Jejich počínání až příliš připomíná nečistý boj s řadou ‚podpásových‘ úderů. Na tomto místě mi nedá, abych nezmínil alespoň dva případy za všechny.“

Prosím, máte možnost – jaký byl ten první?
„Pan Jindřich Tauber (ČSSD), se kterým jsem se sešel v restauraci Evropský dům, mi řekl, že můj záměr je nesrovnatelný s konkurenčním a že ho rozhodně podpoří. Jeho následné komentáře v různých periodikách znáte – nechám na čtenáři, aby si udělal sám obrázek.“

A ten druhý případ?
„Pan František Brendl (SPP) mně sdělil, že se mu můj záměr zamlouvá, ale že má dvě podmínky, které musím splnit proto, abych získal jeho podporu: ve vedení klubu nezůstane Ondřej Heřman a akcie sdružení se rozdělí na jednotlivé členy. Přitom ve sdružení jsou přímí příbuzní pana Brendla, stejně jako v nově vzniklé straně, jejíž program je postavený na antipatii k HC, respektive členům vedení HC. Okamžitě jsem jeho návrh zamítl. V žádném případě jsem nemínil akceptovat diktát v personální oblasti od kohokoliv. Tím naše debata skončila.“

Valuace kontra 65 milionů

Pojďme však zpátky ke klubu…
„Znovu opakuji, že mým záměrem je vybudovat dlouhodobě fungující klub bez závislosti na politické orientaci radnice, což je, podle mého názoru, jediná cesta k dosahování dobrých sportovních výsledků.“

Dobře, ale na veřejnost znovu prosákla informace o tom, že jste vlastně klub okradl o částku 65 milionů. Víte, jak tahle částka vznikla?
„Tomu se musím opravdu jenom smát. Spekulace o tom, že hodnota klubu byla 90 milionů korun a já jsem tedy klub o 65 milionů ošidil, je naprostý nesmysl. Nehoráznost! Při stanovování kupní ceny 25 milionů se samozřejmě udělala tzv. valuace, což je kvalifikovaný odhad a stanovení ceny expertem. A tahle valuace se dělala hned třemi na sobě nezávislými způsoby, které jednoznačně vyloučily jakoukoliv manipulaci.“

V jaké situaci se tedy, z pohledu těchto odhadů, klub nacházel?
„V okamžiku převzetí se prakticky jednalo o úpadkový stav! Pokud bych bezprostředně po mém vstupu do klubu nevložil dalších 28 milionů korun, tak by pravděpodobně v Pardubicích již hokej neexistoval. Samozřejmě, že jsem vámi zmiňovanou myšlenku zaregistroval – vyprodukoval ji pan Jan Tichý. Přiznám se, že mne to ani neudivuje, protože mám informace o hospodaření společnosti, kde je spoluvlastníkem. Zaznamenal jsem informace v tisku o jeho insolvenci ve vypořádání jeho závazků. Je veřejným tajemstvím, že pan Tichý nabízí svůj podíl za nesmyslné devítimístné částky – u firem, které se ucházejí o zakázky z krajského rozpočtu, kde je náměstkem hejtmana. Doporučil bych mu místo literární tvorby z oblasti science fiction v místních periodikách sebevzdělávání v oblasti valuací společností. Na tomto místě bych rád uvedl, že jsem ochoten se se zmiňovanými pány sejít a seznámit je se skutečností v HC, o které oni s takovou jistotou publikují ve všech dostupných periodikách. O schůzku a diskuzi nad fakty mě ale nikdy nepožádali, což znamená jediné – nejde jim o hokej, ale o politiku. A to já považuji za smutné. Pevně věřím, že zmiňovaný pán hospodaří s veřejnými rozpočty lépe než s vlastní firmou…“

Majoritu jste tedy získal za částku 25 milionů korun…
„V téhle souvislosti je třeba znovu opakovat, že prodej klubu byl poslední možností, jak HC Moeller vyvést z dlouhodobých finančních problémů. O následných investicích jsem hovořil již v předcházejících otázkách.“

Vašich pětadvacet milionů dávají kritici do přímé vazby se stejnou částkou, za kterou brněnská Kometa koupila Znojemské Orly.
„Ano, četl jsem výklad pana Tichého…Myslím, že právě obchod Brna a Znojma je nádherným příkladem k vysvětlení. Brno koupilo stoprocentní podíl, tedy extraligovou licenci práva na hráče bez jakýchkoliv závazků za 25 milionů korun. To znamená. pouze aktivní část bilance – bez dluhů. Já jsem koupil 50,11 procent v HC Moeller za stejnou cenu včetně ztrát z minulých let, které činily jenom v minulé sezoně asi třicet milionů korun. To jenom znovu ukazuje, proč se pan Tichý musí živit politikou a ne podnikáním.“

Když se krátce ohlédnete za svým působením v pardubickém hokeji, co jste mu dal?
„Přinesl jsem zkušenosti s vedením obchodní firmy a podnikatelské zkušenosti. Chci, aby klub hospodařil s vyrovnaným rozpočtem bez ohledu na to, kdo je majoritním vlastníkem, ten by měl následně přinést co nejlepší sportovní výsledky… prostě – rád bych klubu dal ekonomickou stabilitu a kvalitní a vyrovnané sportovní výsledky. Zisk? Formou zisku je dosahování dobrých sportovních výsledků.“

Vodu čeří vaše deklarovaná snaha dosáhnout snížení nájmu, který platíte vlastníkovi ČEZ Areny Městskému rozvojovému fondu.
„Rád bych připomněl, že my neplatíme tržní nájemné, protože podle mě je tržní nájemné to, které stanovuje trh – já ale jiného nájemce, který je schopen platit stejné nájemné za halu, nikde nevidím. Jsem si jist – na základě našich analýz – že nikde v republice neexistuje jiný extraligový klub, který je tak zatížen nájemným za halu jako HC Moeller. Jedná se o desítky milionů korun ročně.“

Máte nějaký příklad?
„Rozdíl zatížení mezi Kladnem a Pardubicemi je asi padesát milionů korun, což je platový rozpočet celého mužstva a znamená to, že už na začátku sezony nemáme stejnou startovací čáru. Naše analýzy a odhady naznačují, že přijdeme o třetinu sponzorů, tohle musíme nějak řešit! Přitom jsme už při prvních náznacích možného nástupu hospodářské krize reagovali mezi prvními. Máme připravenu celou řadu opatření od úpravy platů hráčů až po zvýšení ceny permanentek a vstupenek. Věříme, že se dohodneme i na úpravě vzpomínaného nájemného. Vše by se mělo vyřešit v září.“

Cenná je pro nás každá koruna

Hodně se v poslední době, a nejen mezi fanoušky, přetřásají zvýšené ceny vstupného, zejména permanentek…
Roman Šmidberský: „Hned na začátku diskuze o této problematice chci jednoznačně deklarovat, že naším cílem není generovat zisk, ale stabilizovat rozpočet. Těší nás a zároveň posiluje, že máme nejlepší diváky v celé extralize. Jsou prostě úžasní! Stáli při nás v dobách dobrých i zlých a jsem přesvědčen o tom, že pochopí složitost doby, která se jich dotkne zvýšenou investici do lístků.“
Ondřej Heřman: „Přesto jsou ceny permanentek při přepočtu na jednotlivá utkání výhodnější, než tomu bývalo v minulosti. Náš fanoušek i koupí permanentky uvidí tři nebo čtyři utkání zdarma podle toho, jakou permanentku si koupí. Navíc má své místo rezervováno pro play off, zadarmo může na přátelská a pohárová utkání, dostane od nás kalendář s rozpisem zápasů a chystáme i další dárek.“

Sestavování rozpočtu má tři části – příjmy ze vstupného, příjmy od sponzorů a dotace…
Roman Šmidberský: „Příjmy ze vstupného přinášejí do klubové pokladny patnáct procent. Osmdesát procent musíme sehnat od sponzorů, pět procent jsou různé dotace a příspěvky. Věříme, že nám zachovají přízeň, jejich podpory si nesmírně vážíme, je pro nás životně důležitá. Vedeme korektní jednání, chápeme jejich problémy, s podobnými se potýkáme i my. V současné složité době hospodářské recese je pro nás cenná opravdu každá koruna. Zárukou sponzorů pro jejich investice je zejména obrovský zájem diváků. Vždyť za loňskou sezonu jsme měli nejvyšší divácký průměr 9116 diváků na jeden zápas a v posledních letech návštěvnost na našich domácích extraligových zápasech patří mezi deset nejvyšších v celé Evropě! Přidává se i hráčská kvalita, která je pro nastávající sezonu opět posunuta vzhůru příchodem brankáře Dominika Haška a návratem útočníka Petra Sýkory.“
Ondřej Heřman: „Když mluvíme o struktuře rozpočtu, není od věci zmínit, že třeba v NHL je poměr vstupné/sponzoring obrácený… Tam osmdesát procent peněz kluby získají ze vstupného, ve Švédsku či Německu to je jen o deset procent méně. Chápeme, že jsme zatím ještě někde jinde, přesto bychom rádi tohle číslo v budoucnosti změnili a vzájemný poměr obou položek začali obracet ve prospěch vstupného. Letošní navýšení cen je prvním krokem na dlouhé cestě za splněním tohoto cíle.“

Zmínili jsme vstupné, sponzory, ale co dotace, o nich zatím nebyla řeč…
Roman Šmidberský: „Ve většině klubů mají k dispozici dotační finance např. z rozpočtů měst. Tak je to třeba v Hradci Králové, ale jsou další konkrétní příklady. Plzeňský magistrát v minulých dnech vyslyšel žádost generálního manažera Martina Straky a klubu schválil příspěvek ve výši 15 milionů korun. Nebo Karlovy vary – poté, co zde dokončili novou halu a klub se tam přestěhoval, je rozdíl mezi nájmem a dotací plus pět milionů ve prospěch hokejového klubu. Tím chci říct jediné – všude se město klubům snaží nějakým způsobem pomoci, protože si uvědomuje, jaký fenomén hokej a sport vůbec v dnešní době je. My v Pardubicích – paradoxně za to, že hokej provozujeme na velmi dobré úrovni a za obrovského zájmu veřejnosti – tvrdě platíme… A to doslova!“
Ondřej Heřman: „Málokdo si to uvědomuje, ale my jsme za dobu fungování Městského rozvojového fondu odvedli částku více jak 100 milionů korun, každoročně se jedná o částku cca 20 milionů, která se rekrutuje z příjmů ze vstupného. A teď si představte, že tuhle částku bychom nikam odvádět nemuseli a měli ji na rozvoj klubu a jeho všech složek, zejména mládeže. Zatím, bohužel, musejí rodiče své děti v našem klubu financovat, i když se můžeme pochlubit, že tyto příspěvky jsou daleko nižší, než třeba v Hradci Králové či v Trutnově a hokej není až tak finančně nákladný jako třeba lyžování či tenis. Práce s mládeží, do které bychom chtěli investovat stále více prostředků, má svoje výsledky. Nikdy jsme v A mužstvu neměli méně jak polovinu odchovanců. Pokud bychom měli k dispozici alespoň část prostředků, které musíme odvádět, bylo by to ještě lepší!“

… ale ty prostředky v současné době nemáte. Co s tím?
Roman Šmidberský: „Upřímně říkám, že usilujeme o snížení zátěže klubu. V republice nenajdete klub, který by komplexně splácel rekonstrukci haly, která není jeho majetkem. Aby mohl klub fungovat, musí se tohle změnit. Jenže my čelíme mediální masáži, která situaci neprospívá, je vedena jednostranně a bez pádných a hlavně pravdivých argumentů. Opoziční politici napadají právní vztahy mezi klubem a fondem. Máme problémy se k nějakým jednáním vůbec sejít, protože naši partneři – ať už z města či fondu – mají strach a bojí se skandalizace. Na druhou stranu – při společných jednáních představenstvech obou společností často chybí ti největší ‚rádobykritici‘, kteří dokáží nepravdivě argumentovat za našimi zády, do přímé konfrontace a vzájemné diskuze už nejdou. To je třeba případ již zmíněného pana Taubera, který se vždy těsně před jednáním ‚esemeskou‘ omlouvá, třeba že musí hlídat děti.“

Snahu o snížení finanční zátěže chápu, ale často zaznívá argument, že se stejnými problémy se potýkají divadlo či filharmonie…
„Podle mého názoru jde o něco jiného, nelze to vzájemně spojovat. Hlavně – ani jedna z těchto institucí nemusí městu platit za to, že dělá to, co dělá, ale naopak, dostane dotaci. A třeba divadlo také prošlo před několika lety nákladnou více jak stomilionovou rekonstrukcí. A pak – zkuste udělat anketu třeba v České Třebové, zda místní vědí, co dnes večer hraje divadlo či jaký koncert má filharmonie a s kým se utkají naši hokejisté. Předpokládané výsledky jasně nahrávají celospolečenskému zájmu o sport a hokej v našem regionu zejména. Všichni zainteresovaní by proto měli brát zřetel i na tuto nikoliv nevýznamnou skutečnost.“

Proč jsme prodali hradecké akcie

Pojďme načít druhý soudek. Můžete zavzpomínat, jak to bylo se vstupem Moelleru do hradeckého hokeje?
Ondřej Heřman: „V roce 2000 měl hradecký klub velké existenční problémy. Sportovně a ekonomicky živořil v II. národní lize, úroveň práce s mládeži byla nízká – vždyť mládežnické soutěže byly tehdejším vedením hradeckého klubu prodány do Vsetína a Třince. Z těchto důvodů byla založena akciová společnost, kde majoritu mělo město Hradec Králové a dalšími akcionáři bylo občanské sdružení a HC Moeller Pardubice. Základním finančním vkladem z naší strany byla částka 400 000 korun, které odpovídaly čtyřiceti procentům akcií. Společnými silami se podařilo zachránit stávající soutěže a následně poté postoupit do 1. hokejové ligy. V té době za Hradec Králové od nás nastupovali takoví hráči jako třeba Koukal, Průcha, Kolář. Mezi kluby fungovala velmi úzká spolupráce jak na úrovni mládežnického, tak i dospělého hokeje. Většina hráčů Pardubic chodila na střídavé starty do Hradce Králové, na oplátku po vypadnutí Hradce Králové z play off někteří jeho hráči zase vypomáhali Pardubicím. V tomto ohledu je třeba poděkovat Romanu Višňákovi, který byl po celou dobu generálním manažerem a díky němu tato spolupráce fungovala.“

Dobře, ale pojďme zpátky k hradeckým akciím. Jak došlo k úvaze o jejich prodeji, kdo to inicioval?
Roman Šmidberský: „V loňském roce si hradecký klub zadal u renomované firmy materiál s názvem Strategický rozvoj hokejového klubu Hradec Králové. Z něho vyplynuly další možné postupy jeho fungování. Jedním z doporučovaných závěrů bylo získat zpět akcie od Pardubic a použít je pro získání nového strategického partnera a s ním splnit další navrhovaný cíl – postup HC VCES Hradec Králové do extraligy. Vzpomínaný materiál byl přijat na valné hromadě, z čehož jasně vyplývá, že impulsem pro změnu akcionářské struktury hradeckého klubu bylo toto rozhodnutí. V extralize totiž nemohou být dva kluby s podílem jednoho vlastníka. Proto došlo k jednání o prodeji i stanovení ceny, která je 6,5 milionů korun.“

Takže docela „povedený kšeftíček… všechny peníze zůstanou Šmidberskému“. To jsme si dovolili citovat hlášku zastupitele za ČSSD Jindřicha Taubera. Co na to říkáte?
Roman Šmidberský: „Že je to naprostý nesmysl! Jasně odhaluje úroveň ekonomického vzdělání tohoto člověka. Znovu opakuji a vyzývám – ať si každý čtenář udělá obrázek sám.“

O tom nepochybuji, určitě si udělá! Můžete tedy vysvětlit, jak to vlastně s tou cenou je a kam ty peníze přijdou?
Ondřej Heřman: „Částka 6,5 milionů korun bude příjmem společnosti HC Moeller Pardubice, nikoliv pana Romana Šmidberského! Získané peníze budou součástí rozpočtu hokejového klubu a poslouží částečně jako pokrytí ztráty, která je způsobena odlivem sponzorů. A bude samozřejmě použita v souladu s rozhodnutím představenstva, tak, jak je to běžné při normálním fungování akciových společností. Část těchto finančních prostředků bude použita na nový projekt Pardubice – Chrudim – Kutná Hora, o kterém bude veřejnost seznámena do konce června tohoto roku.“

To znamená, že pan Tauber je – jak se říká – mimo mísu?
Ondřej Heřman: „Zcela evidentně! O chodu akciových společností má hodně zkreslené představy a měl by si nastudovat alespoň ty nejelementárnější záležitosti. Svými komentáři v novinách potvrdil, že mu jsou naprosto cizí.

Co vás vedlo k vyjádření teď a touto formou?
Roman Šmidberský: „Proč teď? Navzdory poměrně intenzívní mediální kampani v průběhu sezony jsme se nechtěli pouštět do přestřelek přes média, protože by to mohlo narušit atmosféru v klubu a poškodit naše sportovní výsledky. Proč touto formou? Protože si myslím, že někteří redaktoři nepracují objektivně a podle našich zkušeností, kdy nebyly otištěny naše reakce kompletní nebo byly i po odsouhlasené korektuře změněny, je tato forma jediná možná z toho důvodu, že nám zajistí publikaci myšlenek tak, jak byly řečeny.“

Na závěr bych vám chtěl jako fanoušek Pardubic popřát mnoho sportovních úspěchů v příští sezoně.
Roman Šmidberský: „Díky! Chceme se koncentrovat jen a jen na sportovní výsledky, neradi bychom do hokeje tahali politiku. Všichni by si měli uvědomit, že jen dobré výsledky na ledě přinesou užitek celému městu i kraji. Nechutné politikaření pravý opak!“