Pardubice jsou klub s ohromnou tradicí, říká Jan Votruba

Jak se vlastně zrodil váš přesun do Pardubic?
„Já jsem byl nejprve ve velkém kontaktu s Chomutovem, ale jednoho dne mi zavolal pan Kusý a zeptal se mě, zda bych neměl zájem jít do Pardubic, že padlo moje jméno mezi ním a Václavem Sýkorou. Po dvou třech dnech na rozmyšlenou mi zavolal Václav Sýkora, jestli bych měl zájem. Sešli jsme se s manažerem, ten mi dal podmínky a čas na rozmyšlenou. Moc se mi to zamlouvalo, Pardubice jsou stabilizovaný klub s ohromnou tradicí. Rozhodl jsem se kladně i díky osobě Václava Sýkory a že se proslýchalo, že by se mohl vrátit Dominik Hašek. Všechno se dalo dohromady a kývl jsem na nabídku HC Moeller Pardubice.“

Bylo toto rozhodování jednoduché?
„Dostal jsem dvě nabídky ze zahraničí, ale z rodinných důvodů nemohu působit daleko od Ústeckého kraje. Co se týče hokeje a těchto věcí, tak jsem se rozhodl pro Pardubice.“

Jsou ony pro vás zatím nejvýznamnější štací?
„Trénoval jsem v hodně mužstvech, dlouho jsem působil i v zahraničí. Pardubice jsou u nás v tomto pro mě nejvýznamnějším klubem.“

Pamatujete na trochu vyhrocenější čtvrtfinálovou sérii mezi Pardubicemi a Znojmem, kde jste dělal asistenta Miloslavu Hořavovi?
„Za stavu 3:0 nás každý viděl, že jsme na odpis. My jsme se dobře vyhecovali, dotáhli jsme to na 3:3, ale poslední zápas Pardubice zcela zaslouženě vyhrály. Tam to bylo jednoznačné.“

Ale tehdy to bylo hodně vyhecované i mezi trenéry, nemyslíte?
„Malinko si to pamatuji. Hráči jsou vyhecovaní, to se přenese i trochu na trenéry. Pamatuji si, že jsme s Milošem Říhou trochu do sebe dloubli na dvou tiskových konferencích. Ale nic vážného to nebylo…“

Václav Sýkora je renomovaný trenér

Už jste o tom hovořil, ale fakt, že trenérem Pardubic je zkušený Václav Sýkora pro vás hrál opravdu významnou roli při rozhodování?
„Určitě! S Václavem jsem nikdy nepracoval, ale on trénoval několik roků ve Finsku, já ve Švédsku. Z těchto důvodů jsme spolu párkrát komunikovali, Václav je renomovaný trenér, který je uznávaný u nás i v zahraničí. I to rozhodlo, proč jsem do Pardubic přišel. Bavili jsme se o tom, abych se tu mohl projevit a trénovat. Abych nebyl jen sběratel puků, do toho bych určitě nešel.“

Jak tedy máte rozdělené role s Václavem Sýkorou?
„Na přípravě přibyl kondiční trenér Ivan Svědík, pravomoce jsou jasně rozděleny. O trénincích se bavíme a dáváme je dohromady společně. Všechno děláme dohromady, aby to bylo pro hráče pestré a bavilo je to. Snažíme se do tréninků komponovat nové prvky.“

A jak to bude během sezony, to jste řešili?
„Ve fázi, když jsem se rozhodoval pro Pardubice, jsme pár věcí řešili, ale zatím je to příliš daleká budoucnost. Nyní všichni pracujeme na přípravě na novou sezonu.“

Kromě funkce asistenta trenéra u A týmu jste se stal i sportovním ředitelem a koordinujete práci u mládeže. Co taková práce obnáší?
„Dlouhé roky jsem působil ve Švédsku, strávil jsem toho dost u mládežnických týmů. Dělal jsem trenéra u celku dospělých, ale přitom jsem působil u mládežnických mužstev, to bylo na gymnáziích, kde jsem i vyučoval. Tyto zkušenosti bych rád předal pardubické mládeži.“

Takže budete dohlížet na práci trenérů?
„Určitě! To je jedna z věcí – přinést nové prvky ze zahraničí, navázat spolupráci se švédským mládežnickým hokejem, který se v poslední době velmi zlepšil. Znám tam řadu trenérů, je potřeba navázat s nimi kontakty, aby jezdili k nám na školení a my na oplátku zase k nim – turnaje, zápasy a tak dále. Těch věcí je mnoho.“

Práce s mladými hokejisty se určitě vyplatí

Co si vůbec myslíte o úrovni pardubické mládeže?
„Je to dvousečné. Můžete dělat obrovské úspěchy u mládeže, nebo vychovávat hráče pro A mužstvo. Ve světě hraje do určitého věku každý stejně. Každý se vyvíjí jinak, do určitého věku je třeba každému dát stejnou šanci. Co se týče pardubického hokeje, tak ten proslavila spousta hráčů po celém světě. Spousta jich hraje po Evropě i v NHL. Ta práce tu musela a musí být dobrá.“

Dobře, ale jediným úplným odchovancem, který doslova proslavuje pardubický hokej, je nyní pouze Aleš Hemský…
„Nezapomeňme na Milana Hejduka, který sem přišel v juniorském věku.“

Dobře, ale třeba Kladno nebo Litvínov má podle mě více takových hráčů… I když zase, co má klub z hokejisty, který mu uteče…
„Hráči se takto dají dobře zhodnotit. Práce s mladými hokejisty se určitě vyplatí, mělo by to být prioritou každého klubu.“

Na co se ve své nové práci těšíte více – trénování u A týmu, nebo práce s mládeží?
„Těším se na obojí, proto jsem sem přišel. Byl bych rád, aby to fungovalo a neslo ovoce.“

Máte svůj vnitřní cíl?
„Trenér bez cíle není trenér. Každý má a musí za ním jít.“

A tím je?
„To neřeknu, něco mám, ale hovořit o tom nebudu.“

Tak jiné téma – Dominik Hašek. Je jeho přítomnost v Pardubicích významná pro vaše angažmá tady?
„To je samozřejmé. Hodně se o tom namluvilo, ani nevím, co bych dodal. Já jsem rád, že mě toto potkat, jsem šťastný. Určitě mě to obohatí a posune někam dál. Mohu pracovat s člověkem, který toho dokázal velmi mnoho a ví se o něm, jak je pracovitý. Určitě očekáváme, že Dominik bude vůdčí osobnost v kabině, na ledě, zkrátka všude. Jsem si jistý, že on půjde příkladem svým profesionálním přístupem k hokeji. To je velmi důležité.“