Václav Sýkora: Chceme být nahoře

„Ve většině zápasů jsme dokázali hrát nátlakový hokej, ale stále máme na čem pracovat,“ říká šestapadesátiletý stratég na pardubické střídačce.

„Nepřišel jsem s tím, abych mužstvo nějakým zásadním způsobem předělával. Jsem přesvědčen, že tady jsou kreativní hráči a většinou inklinují k útočnému pojetí, které nakonec praktikujeme. Ve hře to je vidět. Cílem bylo spíše mužstvu vtisknout zodpovědnost a disciplínu hlavně v obranné fázi. V některých zápasech se to dařilo víc, v jiných méně. V tomto směru zase taková spokojenost není,“ pokračuje Václav Sýkora.

Je pro vás překvapení, jak se střelecky prosazujete? Jste druhé nejlepší mužstvo v počtu vstřelených branek po Plzni…
„Určitě nás to těší. V přípravě to bylo jiné. Docela dost jsme se na to zaměřovali. Možná je to i tím, že jsme na to kladli důraz. Snažili jsme se trošku změnit myšlení hráčů. Jak jsem říkal, jsou tady kreativní a tvořiví hráči. Někdy jsme měli tendence akce přehrávat. Tlačili jsme hráče k tomu, aby hru zjednodušili a především aby zjednodušili zakončení a víc se nutili do střelby. Myslím si, že postupem času se o tom hráči nechali přesvědčit a vyplatilo se nám to.“

Velmi dobří v extralize jste v přesilových hrách, přestože se vám v posledních dvou zápasech nepodařilo v nich skórovat, tak máte takřka čtvrtinovou úspěšnost v jejich proměňovat. Speciálně jste na nich pracovali?
„Přesilové hry se trénují dost. Pokud jsme kompletní, nacvičujeme je se třemi pětkami. Většinou se to dělá se dvěma. Myslíme si, že máme tři pětky takové, že to jsou schopny sehrát. Postupem času se nejvíce začala prosazovat třetí lajna. Jsou v ní kluci, kteří si typově sedli a dokáží rychle reagovat na danou situaci. Umí využít chyby soupeře a rychle si to dát. Ale i první a druhá lajna ukázala postupem doby, že to je schopna sehrát. Při úplném startu extraligy i v přípravě jsme s tím měli problémy, přesilovky nám tolik nešly. Souviselo to i s tím, že jsme hledali optimální složení pětek. V závěru přípravy chyběl Tomáš Divíšek, který byl po zranění oka. Ještě nebyl k dispozici Peter Pucher, ten naskakoval do extraligy později. Jak tito hráči naskočili a útoky se daly k sobě, začalo nám to jít. Jen v obraně nebyly změny, vykrystalizovalo to rychle. Útoky si sedly později, teprve pak se nám začaly dařit přesilovky. Je fakt, že je tam pořád ještě co zlepšovat, pořád to ještě není ideální.“

Hodně nám pomohl první zápas doma proti Slavii

Je výhoda Pardubic, že mají na přesilovky tři řady? Jiné týmy mají jednu nebo dvě lajny…
„Neřekl bych, že jiné týmy mají jen jednu takovou lajnu. Spíše jsou týmy, které mají jednu řadu, která hodně vyniká nad ostatní. Ale ne, že by ostatní byly špatné. To by pak extraliga nebyla tak vyrovnaná, jak je. Ale je fakt, že my máme tři lajny výkonnostně podobné. Je to výhoda, když se jedné tolik nedaří, tak další je schopna to utáhnout. Jsme rádi, že rozložení je tak pravidelné.“

Další velké téma jsou pardubické obraty. Hlavně doma otáčíte zápasy. Jak je možné, že vloni tým nebyl schopen otočit téměř nic, letos skoro všechno?
„Základ je v tom, aby mužstvo na tom bylo kondičně tak, aby to bylo schopno vyprodukovat. Druhou věcí je psychika. Myslím si, že kluci od začátku soutěže cítili, že na to fyzicky mají. A důležitý byl hned druhý zápas proti Slavii, první utkání doma. Prohrávali jsme, ale přesto jsme dokázali s tak silným soupeřem aspoň srovnat zdánlivě ztracené utkání, přestože jsme prohráli na penalty. To nás trošku nakoplo. Čím víckrát se to dařilo, tím více hráči začali věřit tomu, že sílu máme. Jsem velice rád, že mužstvo to o sobě ví. Na druhou stranu je potřeba, abychom někdy vydrželi po celé utkání hrát koncentrovaně. Měli jsme výpadky hlavně ve druhé třetině. Přišli jsme o jednobrankový náskok, nebo jsme pustili soupeře do vedení, a pak jsme byli nuceni zápasy otáčet. Je to strašně náročné. Bere to hodně fyzických sil. Možná se to i trošku projevilo před přestávkou, že nebyli jsme nebyli v tak ideálním stavu.“

K tomu přispěl i nahuštěný program a čtyři zápasy v sedmi dnech, že?
„To jsme dohrávali utkání se Znojmem, k tomu jsme měli televizní zápas v Českých Budějovicích, takže to takhle vyšlo. Tam to bylo hodně znát. To jsme měli nejhorší období. Proto jsme přestávku přivítali. Možná bychom ji spíše brali o týden dříve.“

Cítíte, že se tedy nic neděje, že hráči nemají hlavu dole?
„Nedá se říct, že se nic neděje. Vždy je to takový poplach, protože utkání nikdo nechce ztratit. A všichni víme, že to nebude jednoduché. A také dobře víme, že se to pokaždé nemusí povést. Ale jak říkám, je to otázka sebedůvěry a víry ve vlastní síly. Tím, že se nám to několikrát povedlo, hráči věří tomu, že je to možné. To je to nejdůležitější: víra ve vlastní síly.“

Variabilita přesilovek je velmi důležitá

Věřil jste, že tým bude tak produktivní po odchodu Petra Sýkory a Tomáše Rolinka?
„To člověk nikdy neví dopředu…“

… Ale věřil, že tady je v hráčích potenciál, aby je nahradili?
„To ano. Jsou tady kvalitní hráči. Těžko srovnávat s dřívějškem. To může udělat člověk, který by tady byl průběžně. Hráči třeba cítí, že je to na nich víc, když takhle výrazné osobnosti odejdou. Na ně se pak většinou spoléhá. Mají v hlavách, že je tady střelec, který by to měl zařizovat. Ti další hráči to neberou tolik za své, že by některé zápasy měli také rozhodovat. Tím, že odešli Petr a Tomáš, tak hráči vědí, že to za ně nikdo nezařídí a snaží se prosadit sami. Tím, že do přesilovek nasazujeme všechny tři pětky, hráči mají daleko víc možností, než když se hrálo na pár lidí. I tam cítí šanci. Tohle všechno dohromady dělá, že je to trošku jiné.“

Jste i méně čitelní vůči soupeřům. Dříve se přesilovky hráli tak, že na modré stál Petr Sýkora a střílel. Další devíza, že?
„Vždy je dobré, když je větší variabilita a nehraje se to na jednoho hráče, který je koncový. To je hodně čitelné. Obrana se tomu dá přizpůsobit. Variabilita je strašně důležitá. Na tohle my trošku sázíme.“

Nyní je reprezentační přestávka. Jakým programem jste ji naplnili?
„Měli jsme dva a půl dne volno. začínali jsme ve středu odpoledne. Do konce týdne trénujeme dvoufázově. Ale ne obě fáze na ledě, protože zátěž byla velká. Druhé fáze jsou spíše zaměřené na činnost mimo led, to je posilování, speciální cvičení na obratnost a koordinaci. Tímto směrem je to zaměřené, Nejen kondičně. Uplynulá část extraligy byla tak nahuštěná, že hráči potřebují zregenerovat. Příští týden už budeme trénovat jen jednofázově.“

Na co budou tréninky zaměřeny?
„Po odpočinku bude potřeba se zase zapracovat. A máknout krátce na kondici. Spíše jen tak mužstvo oživit, aby se vrátila jiskra, rychlost a samozřejmě spolupráce. Není mnoho prostoru na to, aby se vymýšlelo zase až tolik nových věcí. Spíše aby si hráči zkusili další varianty na tréninku. Třeba při nácviku přesilovek se nedá zaměřit na jeden model, tam je variant víc. Prostě to zkoušet, co by mohlo vycházet v utkání. A také třeba oživit založení. V soutěží na to není až tolik času.“

Platí, že chceme do play off

Zapracujete během pauzy i zraněné hráče?
„Radovan Somík ještě není k dispozici, nevíme, kdy začne trénovat. Ještě není schopen, stále ho bolí rameno. Honza Starý začíná, už trénuje normálně. Doufám, že nebudou žádné komplikace a že po pauze bude připraven naskočit. Michal Klejna bude potřebovat delší čas. Zranil se před více než třemi měsíci v utkání s Hradcem Králové. Potřebuje se rozehrát, spíše předpokládáme, že by začal někde na hostování. Tomáš Blažek to zkoušel to na ledě. Dokonce jsme ho chtěli použít do jednoho zápasu. Svlékl se jako třináctý útočník, i když nebyl stoprocentní. Nakonec nebylo nutné ho použít. Byl na ledě trénoval, ale stěžoval si, že ho noha pořád bolí. Hledá se, co by s tím mohl mít. Doktor Vanáč ještě nasadí jinou, razantní léčbu. Snad se dá co nejdříve dohromady. Ale zatím není ve stavu, aby trénoval na ledě.“

Příští týden vás čeká začátek další porce zápasů – říká se, že co si nahrajete do konce roku, už se nestihne dohnat během ledna?
„I v něm je velká porce zápasů. Nedá se říct, že co nehrajeme teď, že budeme mít nahráno. To určitě ne. Teď se musí uhrávat co nejvíce, ale to trvá až do konce. Nejde myslet na to, že si někde budeme moc slevit nebo nehrát na doraz o každý bod. Vloni byla extraliga hodně vyrovnaná, letos je ještě víc. Každý zápas se musí hrát o všechno.“

Před sezonou se říkalo, že Pardubice chtějí do play off. Mění se nyní nějak cíl – třeba první čtyřka?
„Ale proč? Proč bychom koukali po čtyřce? Je odehráno jedenadvacet kol, to není ještě ani polovina. Není možné koukat na umístění. Je potřeba se držet co nejvíce nahoře. Když vidíme bodové odstupy. Nedá se koukat jen nahoru, ale také dolů. Druhý a třetí je před námi o pět bodů. Když se podíváte pět šest bodů dolů, tak už nejste v play off. Nemá cenu tohle nějak přehodnocovat a dávat si jiné cíle. Chceme se dostat do play off a o ničem jiném nepřemýšlíme.“