Škoda toho prodloužení, měli jsme vyhrát, štve Petra Koukala

Včerejší zápas s Hamburgem se hrál ve velmi ztížených podmínkách – v mlze a na katastrofálním ledu. Dalo se za takové situace vůbec kombinovat?
„Bylo to hodně špatné. Hlavně první třetina byla tragická, ta mlha byla fakt šílená. Divil jsem se, že jsme do zápasu vůbec nastoupili. V tomto hrát, to nebylo rozumné, ale pak další dvě třetiny to bylo už v tomto pohledu v pohodě. Aspoň bylo vidět, na ledě sice puk skákal, ale dalo se na tom hrát. Led byl nevýhodou, ale nebyla to taková tragédie jako mlha v prvním dějství.“

To vás mlha omezovala natolik, že jste raději hráli na větší jistotu?
„Ono nešlo kombinovat nešlo vůbec. Nebylo vidět do pásma, kdo měl puk, tak viděl hráče na maximálně čtyři pět metrů, pak nic. Takhle jsem nehrál, to nepamatuji ani v žácích, že bychom hráli v takových podmínkách.“

Vždycky když hrají Češi s Němci, tak je to souboj techniky proti důrazu. Tyto podmínky mohly více vyhovovat soupeři, souhlasíte?
„My jsme s jejich důraznou hrou počítali, oni to nějak nepřeháněli. Nebyl to extrém. V první třetině to ani nešlo hrát do těla, ani nevím, zda rozhodčí něco viděl, tam nešlo vůbec nic.“

První třetina ani změnu skóre nepřinesla, za to v druhé jste inkasovali poté, co vaše formace zamkla soupeře a ten pak ujel do brejku…
„To nás hodně štvalo! Oni to vyhodili na zakázané uvolnění, on to pak sklepl a prosadil se jeden na jednoho a zakončil. To Růža nemohl zachránit, protože on to fakt udělal výborně.“

Vaše řada je hodně aktivní v celé přípravě, hrajete velmi přímočaře do brány. K tomu vás nabádají trenéři?
„Ani ne. Od té doby co jsem v A týmu, tak takhle s Količem hrajeme a Starda nám do tohoto stylu perfektně vyhovuje, výborně si rozumíme. Takhle to hrajeme, máme docela dobrý pohyb, zatím nám chybí rozvaha v zakončení. Všichni tři se snažíme hrát, když nám to dají obránci, že si to pak nenarážíme zpátky, že bychom zakládali znova. Naštěstí nám to tam na konci spadlo, ale zakončení se nám nedaří, měli jsme daleko více šancí.“

Už vím, jak se cítí v Pekingu, směje se Petr Koukal

Ale váš gól na 1:1 byl nesmírně důležitý…
„To ano. Ona to ani nebyla pořádná šance, jsem rád, že jsme se dočkali. Količ se tam výborně dostal, šli jsme dva na jednoho, on to dokázal zkrotit a nahodil to směrem na mě. Pak mi říkal, že chtěl spíše vystřelit, ale puk se mu zasekl, tak to nahodil. Kotouč tak letěl vzduchem, já jen natáhl hokejku, že to jen tečuji, jednou rukou jsem do toho dloubnul a spadlo to přímo nad lapačku. Vypadalo to docela pěkně. Jsem za ten gól moc rád!“

Nekazí vám trochu radost inkasovaná branka v prodloužení?
„To jednoznačně! Oni byli sice důrazní na puku, měli dobré buly, ale já si myslím, že jsme měli vyhrát. Pohybem jsme šance měli, určitě jsme to měli zvládnout. Mrzí mě to.“

Po bitvě je každý generál, ale nezatáhli jste se v nastavení přespříliš do obrany?
„To bych neřekl. My jsme spíše udělali dvě chyby, měli jsme puk na hokejce, oni střídali a my místo toho, abychom to schovali za bránou, také se vyměnili a nahráli si, tak jsme si dali jednu špatnou nahrávku, oni byli v tlaku a rozhodli. První šanci ještě dokázal Růža chytit, ale chvíli na to přišla další šance a konec. Prostě jsme udělali chyby, a proto jsme prohráli.“

V neděli vás čeká další zápas, ale není jasné s kým a kde. Pokud Košice vyhrají nad Hamburgem, tak půjdete do finále od 19.00 hodin. Půjdete dnes fandit Košicím?
„Ještě nevím, jak to budeme stíhat. V jednu máme trénink, záleží na programu. Zimák je daleko od hotelu, jedině kdyby sem jel nějaký autobus. Pak pojedeme na oběd a potom se asi půjdeme projít do města zahrát si poker.“

Jak se vám vůbec v Bratislavě líbí?
„Je to tady výborné! Hotel je úplně špičkový, na takovém jsme snad ještě ani nebyli a dlouho asi nebudeme. Funguje to skvěle kromě ledu, ale to bylo dáno vlhkostí. Už vím, jak se cítí v Pekingu.“

Prý je váš hotel nejdražší na celém Slovensku…
„No, to nevím. Ale vypadá tak rozhodně.“ (směje se)