Vladimír Gregor, fotografie Luboš Lang
Moeller nenadchl. Musíme lidem něco ukázat, říká Ladislav Lubina
Pardubický fanoušek je dokonale oddaný. Včerejší návštěva zápasu, který by snesl leda parametry kategorie přátelských, přilákal do ochozů více než 3000 diváků lačných po hokeji. Ti museli sledovat slabou hru bez náboje, přesto ani na chvíli nepřestali svůj tým burcovat a tlačit do lepšího hokeje. Nepovedlo se. Moeller nestačil na takticky hrající Ústí nad Labem, které je už prakticky jistým účastníkem barážového klání o extraligovou ligovou příslušnost. Trenér domácího celku Ladislav Lubina nemohl být spokojený prakticky s ničím. „Horší už to být ani nemohlo!“ prohlásil důrazně.
Ospalý začátek pardubického celku Ústí dokonale potrestalo a po osmi minutách svítil na světelném ukazateli nelichotivý stav 0:2. Navíc hra Moelleru v první třetině nemohla být označena jinak než velmi špatná. Až po přestávce se Pardubice začaly více tlačit do soupeře a hrálo se i před brankou Lvů. „Hlavně jsme si na tu druhou třetinu vyměnili branky, takže to vypadalo určitě úplně jinak,“ našel okamžitou odpověď ze svého repertoáru situačních legrácek Lubina.
„Myslím, že hráčům není potřeba nějak výrazněji promlouvat do duše, to bychom dělali kašpary sami ze sebe, ale určitě jsme hráčům vytýkali nedůraz a laxnost ve hře. Aspoň něco z toho si vzali k srdci, obraz hry byl potom od druhé třetiny skutečně lepší,“ pokračoval v serióznějším duchu.
Skoro by se zdálo, že Pardubice doma na Ústí neumí zahrát. Tři zápasy – tři velká hokejová trápení a hned dvakrát porážka. To vše se suverénem ligového suterénu, což není pro Moeller rozhodně dobrá vizitka. „Je pravda, že jsme v sezoně proti Ústí udělali málo bodů, ale vždycky je to o tom, jak se k danému utkání přistoupí a když se dodržují věci, které si před zápasem řekneme, tak se od toho odvíjí hra. Kdybychom dnes proměnili hned tu první šanci, ke které jsme přikročili hodně laxně, tak by ten zápas vypadal úplně jinak,“ připomněl Lubina slabou dorážku Tomáše Rolinka hned v prvních vteřinách zápasu.
Až příliš často se včera hrálo před brankou Jána Lašáka.
Otázkou zůstává, kde na taková utkání hledat motivaci. „Špatně se to hodnotí, bylo jasně vidět, že se Ústí nad Labem připravuje na nejdůležitější část sezony a my ji máme, dá se říci, za sebou. Bylo to již dané velkým bodovým odstupem po těch padesáti dvou zápasech a pro nás je jedině dobře, že nejsou menší. To by ta soutěž byla úplně o něčem jiném, jednou jsem to zažil a už bych to opakovat určitě nechtěl,“ připomněl neslavné údobí pardubického hokeje v sezoně 1995/1996, kdy se Východočeši zachraňovali v extralize v prolínací soutěži s Kometou Brno, Přerovem a Opavou.
Možné řešení se nabízí. Odpoledne prohrála svůj boj o semifinále pardubická juniorka, nominační možnosti pardubických trenérů se tak značně rozšířily. „Určitě nasadíme nové neokoukané tváře a do konce sezony budeme zkoušet juniory a připravovat se již na tu nadcházející. Zatím nás ale mladí kluci nepřesvědčili o tom, že by měli mít nějaký extrémní zájem hrát utkání naplno. Máme odehrané tři zápasy, třeba si to uvědomí a ještě zvednou prapor,“ přeje si pardubický trenér.
Strašákem Pardubic tak zůstává pouze jedna věc – odliv diváků. Málokterý z nich se spokojí s hokejem bez zaujetí a slabým přístupem většiny hráčů. „To je věc, která nás hodně, hodně mrzí a je to věc, kterou jsme klukům zvlášť zdůrazňovali. Návštěva je dobrá a je potřeba lidem také něco ukázat. Aby odcházeli domů spokojení nejen s výsledkem, ale hlavně s předvedenou hrou. Ta by mohla být uvolněná a bez jakéhokoliv stresu, ale to se nám dnes vůbec nepodařilo.“