Jiří Cetkovský: Mé kanadské body bych vyměnil za úspěch týmu

Hodně lidí říká, že vám pomáhá, že hrajete více tělem. Je to tak?
„Teď jsou ale pravidla, že se píská úplně všechno, takže musím hru tělem korigovat, jsem docela vysoký. Hráči soupeřů nebývají takového vzrůstu a některé souboje vypadají jako fauly a rozhodčí to tak posoudí, přestože to nedovolený zákrok není. Ono to ale skutečně může vypadat, že mu dám loktem, přitom ho čistě dohraji. Z mého pohledu se snažím hrát tak, proč tu jsem a teď se začalo dařit i bodově, což je více ku prospěchu.“

V této sezoně máte na svém kontě 77 trestných minut, máte tam i vyšší tresty. Každopádně to je nejvíce mezi pardubickými útočníky. Snažíte se teď více korigovat v zákrocích u mantinelu?
„Tak pět minut jsem dostal ve Švýcarsku na Spenglerově poháru a pak v Liberci za podobný zákrok, kde si myslím, že to nebyl faul. Jsem ale vysoký a rozhodčí přes mě pořádně nevidí a když se svou váhou vrazím do soupeře a on to nečeká, tak mi to pískají.“

Dáváte po takto odpískaném zákroku najevo svou nespokojenost?
„Rozhodčí zapíská a i kdybych se rozčiloval sebevíc, tak to nemá cenu. Přece mě nepoplácá a neřekne ‚hele, sorry, nebyl to faul‘. Akorát bych si ještě sám ublížil, protože by se akorát ještě více na mě na ledě dívali a budou mi zákroky pískat ještě častěji. Takže se raději na něj ani nepodívám a jdu na trestnou lavici.“

Hrát s Peterem Pucherem je nádhera

Každopádně jste v této sezoně nasbíral hlavně hodně kanadských bodů. Ono se ale o vás hodně mluvilo v tomto smyslu už před minulou sezonou, kde jste patřil k nejproduktivnějším hráčům v přípravě. Jenže na jejím konci jste se ošklivě zranil. Hodně vás to zabrzdilo?
„Každého hokejistu to musí zastavit. Já nejsem výjimka. Při rekonvalescenci jsem si hodně máknul, v sezoně jsme se dostali do finále, takže jsem s ní byl spokojen, protože se týmu povedlo uspět, což účast ve finále rozhodně je.“

Co vám vlastně bylo?
„Měl jsem zlomenou lýtkovou kost. Nikdy jsem takové zranění ve své kariéře neměl.“

V letošní sezoně jste začal nejprve ve třetích a čtvrtých řadách. Do druhé jste se dostal ve spojení s Peterem Pucherem a Michalem Tvrdíkem respektive Radovanem Somíkem. A hodně si hokejově rozumíte…
„S Peterem hrát, to je fakt nádhera. On umí opravdu přesně na čas přihrát přímo na hokejku. Když tam hraje Rado nebo Tvrďa, tak to jsou oba rychlí útočníci s kvalitní prací s holí. Já tam spíše odvedu tu černější práci před bránou a v rozích při osobních soubojích. Je to podle mě dobře poskládaná pětka, snad nám to takhle půjde dál a mančaftu ještě pomůže.“

Jak to tedy máte v této lajně rozdělené?
„Peter je taková mozkovna, ten chytrý kluk. Já se snažím jezdit do volných prostorů, občas někoho zbourám. Nyní s námi hraje Michal Tvrdík, ten umí vystřelit, má dobré ruce. Když máme prostor, tak se dokážeme snad dostat do zajímavých příležitostí a občas dáme nějaký gól.“

Tam by to asi chtělo ještě trochu zlepšit koncovku, že?
„U mě je na tom potřeba fakt zapracovat. Nebyl jsem zvyklý dostávat se do tolika zakončení. Ale to se postupem času, věřím, zlepší, zvyknu si na to. Třeba ze třech přihrávek dám gól dva. Bude to dobré.“

Letošní sezona? Je to o psychice

Jaké vlastně máte pocity z této sezony? Může to být rozporuplné: na jednu stranu se vám individuálně daří v bodování, ale týmu to nejde…
„Tak s bodovým přísunem mohu být spokojen, ale lepší by bylo, kdybych body nedělal a vyhrávali jsme. To je důležitější, než nějaké osobní ohodnocení. Když bychom byli osmí a já měl jen dva body, tak bych byl spokojenější.“

Že se Pardubicím nedaří, to se probírá snad všude. Příčin je více, to je jasné. Která podle vás dominuje, je-li některá taková?
„Každou sezonu není posvícení. Ale kdyby se různé věci nestaly, hráli jsme doma, Martin neodešel, tak by to třeba bylo stejné. Těžko říci. Toto nevrátíte zpátky, jak by bylo, kdyby… Prostě se nám celkově nedaří, je to o psychice. Nevím, co víc k tomu říci.“

Hovořil jste, že to je o psychice. Co si pod tím může neprofesionální sportovec představit? Vždyť přece hrajete se stejnými hokejkami, puky a ruce máte také totožné…
„Když se zkrátka nedaří, tak se nedaří. Zkusím to porovnat s klasickým zaměstnáním. Někdo dělá u soustruhu a nepodaří se mu udělat tři výrobky, jak má. Tak je naštvaný sám na sebe, snaží se to udělat znova jinak, aby mu to vyšlo. A zase to nevyjde. Přijde šéf mu vynadat, on sám je na sebe rozzlobený, snaží se vymyslet, jak to udělat ještě jinak. A zase se to nepodaří. Pak udělá tři čtyři správně a řekne si, že tak to má být. Potom to zase nejde. Je to takové divné, není u toho pohoda a jede to. Na to se ale nesmíme vymlouvat, jsme zaplacení sportovci a musíme hrát. A když se nedaří, tak musíme hrát o to více a vyhrabat se z toho.“

Nyní jste dvanáctí se sedmibodovou ztrátou na play off. Ve hře je dvanáct bodů. Jednoduchá matematika říká, že pravděpodobnost dohnat desítku není velká, ale je tam. Vede cesta do případného předkola pouze skrze čtyři případné výhry?
„Musíme pokaždé zvítězit a ještě potřebujeme, aby tři mančafty před námi vyloučili z extraligy. Ne, to byl vtip. Musíme zkrátka máknout a všechno vyhrát. Nikdo nám nepomůže.“

Musíme se soustředit je na náš nejbližší zápas

Řešíte to v kabině? Všichni vás třeba odepisují tak, jako vás pohřbívali za stavu 0:3 na zápasy v loňském finále…
„Je rozdíl dostat se do finále a tam prohrávat 0:3 a bojovat o holé play off. Vloni jsme vyhráli jeden zápas, pak druhý a najednou nám lidé zase začali věřit. Když teď vyhrajeme nad Vítkovicemi, Libercem, Ústí nad Labem a Kladnem a dostaneme se do předkola, tak nám zase všichni budou důvěřovat a bude to dobré. Pak se můžeme dostat ještě výše.“

Na úkor koho, pokud by se vám povedlo čtyřikrát vyhrát, se dá protlačit do desítky?
„Snad bychom předběhli dva celky, co jsou teď před námi. Je to těžké hodnotit, zbývá dost zápasů, někteří hrají mezi sebou, může se stát cokoliv. Kdokoliv může čtyřikrát prohrát v závěru, těžko říci. Možností je spousty. Záleží primárně na nás, abychom vyhráli čtyři zápasy. Pokud je hloupě prohrajeme, bude to naše vina.“

Sledujete tedy v kabině víc ostatní utkání?
„My se potřebujeme soustředit na naše zápasy jednom po druhém. Chceme je vyhrát a oni ať si dělají, co chtějí. Snad všichni prohrají a my je předběhneme.“

Třeba se to otočí. Určitě si pamatujete období, kdy jste měli čtyři výhry v řadě a vaši protivníci také vítězili, takže jste stále zůstávali na svém…
„To bylo na začátku nového roku. Odstup tam zůstával prakticky stejný. Na to se nemůžeme dívat, důležité je, co budeme předvádět.“