Vladimír Gregor, fotografie Luboš Lang
Nezdolný Jan Snopek odrazil virózu a přispěl k výhře Moelleru
PARDUBICE — Hokejové Pardubice mají za sebou jeden z nejvydařenějších obratů posledních let. Tříbodová výhra přišla jako dar z nebes. Soupeř hrál dvě třetiny velmi dobře a když už se domácí hráči dostali na dostřel, utlumil jejich nadšení skvělým zákrokem gólman Vojtek. Po dvou třetinách svítil na tabuli smutně stav 0:2 a obratu asi věřil málokdo. Zvlášť, když Moeller bojoval ještě s jedním zákeřnějším soupeřem. Virová infekce zaťala drápy do pardubické sestavy, hrát vydrželo jen několik statečných. Mezi nimi i pilíř a jistota pardubické obrany Jan Snopek.
„Všichni jsme sledovali, kdo odchází dřív z rozbruslení, nebo se přestává oblékat. Nevím, co nás to postihlo. Vím, že toho jsou plné Pardubice, něco se tu asi šíří. Nevím, kdo to přitáhl do kabiny. Sestava se měnila každou chvíli, někdo má teplotu, jiný průjmy. S tím se ale nedá nic dělat, prostě jsme tam byli v sestavě, v jaké jsme nakonec byli,“ vyprávěl o patálii, která potkala pardubickou kabinu jen pár hodin před startem utkání.
„Museli se změnit některé věci v přesilovkách i ve hře pět na pět, neboť jsem hráli i ve složení, které se celý rok nepotká spolu na ledě. Zase ale na tréninku nacvičujeme věci, které dělají všichni, takže nějaké základy máme a do toho se to odvíjelo,“ pokračoval Jan Snopek s líčením nucených změn.
„První třetina nám nevyšla, od té druhé už jsme ale začali mít převahu. Měli jsme nějaké šance, tam už to mohlo být srovnané. Byly fáze, kdy jsme Třinec dostávali pod tlak, jen jsme to nedokázali potvrdit gólově. Byly tam dorážky na brankovišti, kdy nám chyběl jenom důraz. Oni chvílemi nevěděli, co s námi mají dělat. Možná proto jsme ale šli ještě s větší vervou do té poslední třetiny,“ usmíval se bezprostředně po zápase.
Jan Snopek viru odolal. Alespoň včera.
Pardubicím přitom zůstalo na střídačce před startem třetí části pouhých patnáct hráčů do pole, z nichž navíc ne všichni byli stoprocentně v pořádku. „Vzhledem k vývoji zápasu je pro nás toto vítězství hodně cenné. Nějak jsme to ‚zazáplatovali‘. Prostě v takovéhle sestavě jsme hráli a vydřeli jsme to,“ podotkl pilíř pardubické obrany.
Výhra musí být o to cennější, že ji vybojovalo jen torzo hráčů, z nichž někteří prakticky neodcházeli z ledu. „My dobře víme, že když se povede vstup do zápasu na venkovním hřišti, tak je ještě dlouhá doba to uhrát, což se dnes potvrdilo. Sil jsme měli dost. V závěru už jsme paradoxně spíš síly šetřili, stačilo dobře bránit modrou čáru,“ pousmál se.
Hlavně v závěru utkání, kdy Moeller hlídal nabyté vedení, Jan Snopek prakticky neslezl z ledu.
Vedení Moelleru teď horečně přemýšlí, jak z této situace ven. Nemoc udeřila v tu nejnevhodnější dobu, Pardubice musí v tomto týdnu zvládnout tři další utkání. „Musíme trošku zvýšit nějaké hygienické návyky v kabině a dát si od sebe opravdu trošku odstup,“ převzal Snopek roli klubového lékaře.
„Osobně to musím zaklepat, ale zatím odolávám. Doufám, že se mi to vyhne. Tyhle věci na mě obvykle nesedají, ale člověk nikdy neví,“ pousmál se trpce.
Domácí celek se výhrou opětovně přiblížil pomyslné hranici, která odděluje úspěch od neúspěchu. „Potvrdili jsme si vnitřní sílu týmu, ale každý zápas je jiný. Nepotřebujeme nějaké extra motivace, všichni víme, o co hrajeme a každý zápas je teď pro nás existenční,“ zakončil Jan Snopek důrazně.